Guy Ritchie patří k tvůrcům, jejichž jméno zejména mezi fanoušky akčního žánru stále vzbuzuje jistá očekávání. Jakkoli v posledních letech balancuje mezi polohou filmaře s osobitým rukopisem a kompetentního řemeslníka, který seká jeden dva filmy ročně. Občas příjemně překvapí. Jako nedávno s důmyslně odvyprávěnou gangsterkou Rozhněvaný muž nebo válečnou akcí The Covenant. Jindy jen bez invence a úsilí naplní žánrový mustr. Pramen mládí, dostupný na Apple TV+, spadá bohužel do druhé kategorie.

Ačkoli trailer sliboval napětí, exotiku a dobrodružství v duchu videoher s Larou Croft nebo filmů s Indianou Jonesem, výsledek je stejně prázdný jako rozlehlé pyramidové komnaty, kterými hrdinové s baterkami procházejí v natahovaném posledním aktu. Pyramidy v Gíze, kde bylo filmařům povoleno natáčet, by měly skrývat bájný pramen věčného mládí. Po něm pátrá dvojice rozhádaných sourozenců, Luke (John Krasinski) a Charlotte (Natalie Portmanová). On je zloděj umění, ona kurátorka s encyklopedickými znalostmi. Motivaci k výpravě napříč kontinenty jim poskytne umírající miliardář Owen Carver (Domhnall Gleeson), jehož posledním přáním je nalezení titulního artefaktu. 

Cestu k pramenu mládí by hrdinům měla odhalit šestice slavných obrazů včetně Hlavy Krista od Rembrandta, kterou Luke zrovna nonšalantně vynesl z útrob jednoho muzea. Nadějně rozehraná zápletka ale začne ztrácet dech, sotva ústřední dvojice neochotně spojí síly.

Předvídatelný kompilát dobrodružné klasiky

Scénář Jamese Vanderbilta se sveřepě drží známých žánrových schémat, která nejsou nijak problematizována. Právě to přitom byla přednost starších filmů Guye Ritchieho. Známý příběh dokázal podat energickým a nečekaným způsobem. Pramen mládí je oproti tomu extrémně přímočarý a předvídatelný kompilát motivů z klasických dobrodružných filmů. 

Usedlejší pojetí ovšem není vyvážené prokreslenějšími postavami nebo podnětnými myšlenkami. Repliky typu "Někdy musíme jít zpět, abychom mohli jít dál" by zřejmě měly nést hlubokou výpověď o cykličnosti času. Kvůli plochosti postav ale vyznívají spíš jako návod k orientaci v labyrintu chodeb nějakého obchodního centra. Každý podobný dialog navíc končí buď patosem, nebo banálním vysvětlením, podkopávajícím veškeré tajemství.

Mdlé škádlení bez jiskry

Mantinely scénáře jsou limitováni i John Krasinski a Natalie Portmanová, jejichž sourozenecké škádlení postrádá jiskru. Krasinski se snaží o šarmantního antihrdinu, ale nemá charisma Harrisona Forda a jiných hollywoodských hvězd. Portmanová je nucena ztvárňovat Lukeův upjatý, racionální protipól, což z ní dělá spíš dramaturgický prostředek než plnohodnotnou hrdinku. Vztah, který by měl být emočním motorem filmu, proto zůstává mdlý a šablonovitý.

Když postavy v podzemní svatyni mluví o tom, že místo skrývá odpovědi, které hledaly celý život, dostavuje se akorát zmatení. Jaké odpovědi tyhle figurky bez složitějších pocitů a potřeb celý život hledaly? A proč? Místo introspekce přichází jen další tuctová akční scéna.

 Vysoké produkční hodnoty filmu, jehož rozpočet je odhadován na velkorysých 180 milionů dolarů, pak jen prohlubují smutek z toho, že podobné množství peněz nebylo investováno s větší rozvahou. Panoramatické záběry z Bangkoku, Káhiry a Vídně jsou opulentní, ale samoúčelné. Namísto toho, aby lokace sloužily vyprávění, plní funkci pěkných ilustrací. 

Také v tomto ohledu představuje Pramen mládí příznačný produkt streamovacích platforem. Vysoký rozpočet, solidní výprava, slavná jména, ale nulová autorská vize. Člověk si ho pustí jednou, když bude mít náladu na mix akce a archeologie, možná jej ani nedokouká a po týdnu si jen těžko vzpomene, co že to vlastně viděl. Jde tak o trpce úsměvný paradox - film o hledání věčného mládí, který stačí zestárnout ještě dřív, než naběhnou závěrečné titulky.