Je málo sportů, při nichž se divák přistihne, že občas trne hrůzou. Jedním z nich je vodní slalom. Tedy přesněji - sjezd divoké vody na jihočeských Čertových proudech. A když se po raftech a kajacích mezi ostrými kameny v ostrých peřejích objeví sportovec stojící na nafouknutém prkně - paddleboardu -, jsou divácké pocity ještě silnější.

Tady, na osm set metrů dlouhém úseku horního toku Vltavy, který stejně jako každý rok i letos ožil jen na tři dny, řada lidí mění názor na paddleboarding, který většina zná jako příjemnou kratochvíli na klidné hladině jezera či moře. Asi nejúspěšnější Češkou na tomhle "prkně" je třiadvacetiletá Kristýna Babiánková.

Na "Čerťáky" dorazila jako čerstvá obhájkyně titulu mistryně republiky: "Jsem tuto sezonu v takovém omezeném režimu kvůli zranění, takže ačkoliv se jezdí vždy tři disciplíny - sprint, boardcross a naše královská disciplína slalom -, tento rok jsem musela zkrouhnout účast jen na slalom." A právě ten v Českém Vrbném vyhrála.

Dřív nemyslitelné

Poslední dny už se však soustředila hlavně na Čertovy proudy. "Co se týče obtížností, je to nejtěžší závod v paddleboardingu na světě. Pojede se na části řeky, kterou nás ještě před pár lety sjíždělo ve stoje jen několik. Není to tak dávno, kdy sjíždění Čertových proudů na paddleboardu bylo nemyslitelné," popisuje.

Zatímco v minulosti tenhle jindy suchý úsek Vltavy sjížděla jen pro radost, letos poprvé se tedy pro paddleboardy otevřela i závodní kategorie. "Silné vzpomínky mám hlavně na své první sjezdy, kdy nás bylo jen pár a nikdo tolik nevěděl, jaké to bude, když v takové vodě člověk spadne. Teď už máme spoustu zkušeností a můžeme poradit nováčkům, co je bezpečné a jak na to. Dodnes se smějeme videu, kde spadnu a začnu panikařit na peřeji, o které už dnes víme, že pro zkušené jezdce není až tak nebezpečná," vypráví Babiánková.

Otevřít proudy častěji? Neprošlo

Úsekem Vltavy mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem dřív protékala voda častěji. Třeba i při jarním tání. Ovšem když před desítkami let řeka zmizela v umělém podzemním kanálu spojujícím přehradu Lipno s vyrovnávací nádrži Lipno II, kamenité řečiště začalo být po většinu roku skoro prázdné. Tedy až na předposlední srpnový víkend, kdy se kvůli vodáckým závodům otevře loučovický jez.

"Hladina klesne nikoli o metry, ale jen o několik centimetrů," přibližuje Hugo Roldán, mluvčí Povodí Vltavy, jak se třídenní oživení Čertových proudů projeví na výšce Lipna. 

V minulosti se občas objevily návrhy, aby se voda do tohoto úseku pouštěla častěji. V roce 2014 třeba vedení Jihočeského kraje spolu s radnicí v Loučovicích spekulovalo o tom, že by "čerťáky" fungovaly pět dní v týdnu vždy po pěti hodinách. Z toho ale sešlo i kvůli kritice energetiků.

"Voda nechybí při výrobě plánovaného objemu elektřiny. Jen není k tomuto účelu použita," říká mluvčí Roldán. Jinými slovy - masy Vltavy puštěné do Čertových proudů by jinak protékaly náhonem na turbínu vodní elektrárny, otevřením loučovického jezu tak odtečou bez užitku. Ale umožní zábavu desítkám vodáků a stovkám diváků podél řeky.

Krásný nadhled na svět

I když Kristýna Babiánková patří k absolutní špičce paddleboardingu, přiznává, že jen sportem se neuživí: "Mám ale velkou podporu od sponzorů, díky kterým můžu jezdit s tím nejlepším vybavením na světě. Poslední roky se mi daří financovat sport i díky kurzům a kempům, které pořádám." Svůj první závod jela už ve čtrnácti letech. Kousek od Čertových proudů - přímo na Lipně.

A pokud by měl někdo pocit, že paddleboarding je jednostranným sportem, kde už není co vymyslet, Kristýna Babiánková jej vyvede z omylu. Podle ní jde o komplexní disciplínu.

"Nejvíc mě baví sjíždění divokých řek a posouvání limitů. Dostaneme se na krásná místa, kam se jinak pěšky nedá, učíme se číst řeku a spolupracovat s vodou. Navíc se zpravidla kolem řek schází velice dobrá parta lidí," těší sportovkyni.

"Oproti kajakářům máme velkou výhodu, že vidíme dál před sebe i pod sebe. Je to prostě krásný nadhled na svět," dodává.

Paddleboardisté zatím nemůžou sjet Čertovy proudy v celé jejich délce osmi set metrů. Je však možné, že za pár let bude realita jiná. Ostatně stejně jako v minulosti, kdy jen málokoho napadlo, že se tenhle přírodní slalom jednou otevře i závodům na "prknech".  

"Když se podívám, co bylo dřív ´nemyslitelné´ a co zvládáme dnes, jsem zvědavá, kam to posunou další generace ´pádlerů´," zamýšlí se Babiánková.