Když organizátoři legendárního vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans oznámili, že start letošního ročníku bude mít na starosti Roger Federer, byla to pro fanoušky mimořádná zpráva.

Slavný tenista se totiž těší obrovské popularitě a jeho přítomnost dodá prestižní události ještě slavnostnější nádech. Přitom právě Švýcarsko, Federerova domovina, mělo donedávna k automobilovým závodům vztah velmi odmítavý.

Zákaz pořádání okruhových automobilových závodů ve Švýcarsku sahal až do druhé poloviny 50. let minulého století.

Spouštěčem byla tragická událost při závodě 24 hodin Le Mans v roce 1955, kdy po havárii vozu Pierra Levegha zemřelo nejen samotné jezdecké eso, ale také více než osmdesát diváků.

V atmosféře šoku a smutku přijala švýcarská vláda opatření, která tehdy patřila k nejpřísnějším na světě - plošný zákaz veškerých motoristických závodů s hromadným startem na uzavřených okruzích i silnicích.

"Riziko takových nehod je neakceptovatelné," znělo tehdejší stanovisko švýcarských úřadů. Ačkoli jiné velké motoristické národy, jako například Francie, Velká Británie nebo Itálie, reagovaly na tuto tragédii zpřísněním bezpečnostních standardů, Švýcarsko šlo svou cestou: raději žádné závody než možnost opakovat podobné katastrofy.

Zákaz, formálně potvrzený v roce 1958, se vztahoval nejen na závody automobilů, ale i motocyklů a dalších vozidel. Výjimku dostaly jen akce, kde stroje nesoupeřily přímo mezi sebou - typicky závody do vrchu nebo rallye, kde vozy startují jednotlivě.

Motorsport se sice zcela nevytratil, ale velké události typu Grand Prix formule 1, sportovních vozů nebo motokrosu se Švýcarsku obloukem vyhýbaly.

V následujících desetiletích se zákaz stal součástí švýcarské identity podobně jako neutrální zahraniční politika nebo tradice bankovního tajemství.

Motorsport zamířil jinam, zatímco okruh Bremgarten, kdysi dějiště Velkých cen, upadal v zapomnění. Pokusy o výstavbu moderního automotodromu narážely na legislativní i společenské překážky.

Změnu přinesl až rozvoj elektromobility. Švýcarský parlament v roce 2015 schválil novelu, která povolila pořádání okruhových závodů pro vozidla na elektrický pohon. Výsledkem bylo například pořádání závodů formule E v ulicích Curychu (2018) a Bernu (2019). I to ale bylo vnímáno spíš jako výjimka než nový začátek.

"Bylo to neuvěřitelné. Po tolika letech slyšet znovu burácení motorů - tedy spíše šum elektromobilů - přímo v centru města," popisoval tehdy atmosféru závodu jeden z diváků v Curychu.

Definitivní konec éry zákazu přišel až v roce 2022. Po dlouhé debatě o bezpečnosti, významu motoristického sportu a možnostech moderní regulace hlasovali členové švýcarské Rady států pro zrušení více než 67 let trvajícího zákazu.

Důvody byly jasné: současné bezpečnostní standardy, pokročilé technologie a vyšší povědomí o rizicích učinily sport podstatně bezpečnější než v polovině 20. století.

"Samotné zrušení zákazu ale neznamená, že ve Švýcarsku hned vzniknou nové závodní dráhy," upozorňují experti.

Země je totiž pod drobnohledem ekologických organizací a veřejné mínění je v otázkách hluku a ochrany přírody nesmírně citlivé. Výstavba nového moderního autodromu by byla nesmírně komplikovaná a nákladná.

Aktuálně tak ve Švýcarsku probíhají jen menší motoristické akce, většinou zaměřené na ekologické aspekty nebo historická vozidla. V klasickém slova smyslu - tedy třeba pořádání Velké ceny formule 1 - se návrat zatím nejeví jako pravděpodobný.

I proto je symbolika Federerova angažmá v Le Mans tak silná. Představitel národa, který motoristickým závodům na desítky let zavřel dveře, bude právě on tím, kdo letos slavnostně odmávne start jednoho z nejslavnějších automobilových podniků světa.

"Je mi velkou ctí být součástí tak legendární události," řekl Federer v tiskové zprávě. "24 hodin Le Mans je závod, který zná celý svět, a já se moc těším, až zažiju atmosféru přímo na trati."

Federer tak alespoň symbolicky propojí dvě různé kapitoly historie. Tragédii roku 1955, která Švýcarsko uzavřela před světem motorsportu, a současnost, kdy se tato brána opět pomalu otevírá.