Snímek je dodnes reprezentantem často skloňovaného zlatého fondu tuzemské kinematografie. Není divu, byť je to možná v něčem paradoxní, protože pojednává především o slovenských dějinách, o momentu, kdy fašistická vláda Slovenského štátu předávala zabavené židovské podniky do rukou kolaborujících slovenských občanů. Ztělesňuje však něco, co je pro tradici českého filmu typické. Vychází z literární předlohy, zaostřuje na silné individuální osudy v extrémně vypjatých situacích a s odstupem tematizuje historické události propletené s fikční linií. Přesně takové filmy u nás divácky patří k těm nejvzpomínanějším.

Obchod na korze režijního dua Kadár-Klos se ale zároveň od řady snímků svých generačních souputníků i porevolučních následovníků liší, především v nevybíravém pohledu na nás. Ukazuje totiž, že kruté zlo vychází především ze zdánlivě obyčejných lidí. Připomíná, že na počátku každého zla je strach. Hlavně způsob, jakým se film transformuje z tragikomedie do takřka fatalistického dramatu, je dodnes působivý.

Snímek mohl vzniknout díky liberalizaci kulturní sféry 60. let. Ján Kadár a Elmar Klos patřili k zavedeným autorům. Klos sloužil jako pečlivý dramaturg a hledal řád, Kadár práci doplňoval svou impulzivitou, kterou uplatňoval především na place. Měli za sebou divácký hit Hudba z Marsu a satirickou pohádku Tři přání, po jejímž uvedení kvůli "ideologickému revizionismu" a jízlivé satiře komunistické utopie nemohli dva roky točit. Posléze natočili vynikající syrové partyzánské drama Smrt si říká Engelchen a dodnes neprávem zapadlé soudní drama Obžalovaný. Obchod na korze je adaptací povídky Past od Ladislava Grosmana. Ten pak s režijní dvojicí pracoval na scénáři k filmu a samostatné novelizaci zároveň.

Velkolepá premiéra na festivalu v Cannes a "strýček Oscar"

Film byl uveden v nejprestižnější festivalové soutěži na světě v Cannes, kterou československá kinematografie v 60. letech pravidelně okupovala. Normalizace pak v tomto ohledu znamenala izolaci. Cannes bylo a je důležitou vstupenkou na mezinárodní festivaly, které snímek hojně objížděl, a především na případnou účast na Oscarech. Obchod na korze jako první tuzemský film v historii získal sošku pro nejlepší cizojazyčný film. Navíc hlavní herečka Ida Kamińska byla nominována v ženské kategorii, čímž navázala také na uznání poroty z Cannes, které sdílela s Jozefem Kronerem.

"Strýčka Oscara", jak jej spolurežisér označil, z rukou Gregory Pecka tehdy za doprovodu české hymny převzal Ján Kadár, jenž se na konci děkovné řeči s úsměvem omluvil za svou lámanou angličtinu. Zisk mediálně nejexponovanější ceny v kombinaci s uvedením na festivalech v New Yorku a San Franciscu otevřel filmu dveře do široké distribuce. V USA uváděné československé snímky tehdy zastupovala společnost IFEX. Americká periodika psala oslavné kritiky, hovořilo se o jednom z nejdůležitějších filmů dekády. Obchod na korze jako vývozní artikl proklestil v zámoří cestu dalším tuzemským filmům. Časopis Newsweek psal kupříkladu o tom, že Západ konečně pozná výjimečné filmy z jinak šedivých ulic komunistického Československa.

Americké propagační materiály s filmem pracovaly především skrze jeho válečné téma, stejně tak akcentovaly jména režisérů a odkazovaly na jejich předchozí úspěchy, nejvíce však zdůrazňovaly zvučně znějící zisk Oscara. V USA film za první měsíc utržil 630 000 dolarů. New York Times jej umístil na žebříček 10 nejlepších filmů roku, společně s Láskami jedné plavovlásky, jenž v roce 1966 zahajovaly festival v New Yorku. Mezi nejoblíbenější tvůrce v Americe patřili Karel Zeman a Oldřich Lipský, a to díky jejich svěží žánrové optice. Stejnou měrou však v zahraničí bodovaly i umělecké novovlnné pohledy.

Československá vláda obrovský zahraniční úspěch Obchodu na korze ve své podstatě vítala, byť ideologicky byl film mnohým straníkům proti srsti. Tehdejší režim Západem opovrhoval, ale v určitém ohledu toužil po jeho uznání. Prezident Novotný režiséry s Oscarem uvítal na Pražském hradě takřka ihned po jejich příletu, státní ceny získali kromě nich i hlavní herec a herečka. Obchod na korze u nás vidělo přes 600 tisíc diváků. Režiséři byli roku 1968 jmenováni národními umělci a ve stejném roce byl film v rámci ankety časopisu Kino označen za nejlepší tuzemský titul posledních 20 let.

Film do trezoru, Kadár do emigrace, Klos propuštěn

Utužení normalizačních poměrů však situaci rázem otočilo. Kadár s Klosem, ve filmech nevybíravě kritizující stranický aparát a jeho vliv na společnost, se stali nepohodlnými. Obchod na korze byl roku 1971 vyřazen z distribuce (zpátky do kin se dostal až po revoluci, roku 2017 byl restaurován). Kadár emigroval, Klos byl z Barrandova na to konto propuštěn. Kadár se v USA snažil prorazit, natočil několik televizních filmů, v kanadské produkci realizoval celovečerní snímek Co mi táta nalhal, taktéž s židovskou tematikou. Roku 1979 zemřel na rakovinu. Klos se věnoval historii československého filmu a akademické práci, vydal několik skript a po revoluci vyučoval na FAMU.

Sošku Oscara, kterou Kadár v roce 1966 přivezl ze Spojených států zabalenou ve vlastním pyžamu, mu Elmar Klos před emigrací věnoval, aby mu otevřela cestu k potenciálním pracovním nabídkám. Po smrti Kadára, jeho ženy i tchyně se však soška nenávratně ztratila. Pohřešovaná je dodnes. Žádné seriózní periodikum se však této kauze nevěnovalo, jedinou výpovědí jsou slova Elmara Klose. Americký tisk, který se problematice ztracených a přeprodávaných Oscarů několikrát věnoval, případ s Obchodem na korze nikdy nezmiňoval.

Byť je Oscar fyzicky ztracený, hodnota snímku zůstává. Obchod na korze není jen nestárnoucím filmem, ale také zlomovým titulem, díky jehož zahraničnímu úspěchu se o Československu v 60. letech mluvilo jako o filmové velmoci. A scéna, v níž kamery coby zhmotněná tíha svědomí nemilosrdně pronásledují marně se skrývajícího hlavního hrdinu, zůstává nesmrtelná. Režijní dvojice Kadár-Klos brilantně zachytila nelítostný a zároveň empatický obraz lidského strachu a ohebnost morálního kodexu, čímž stvořila veskrze nadčasový snímek.