Stalo se to, když jsem v modernistickém pařížském uměleckém časopise Verve jobjevila fotografii Cartier-Bressona Kardinal Pacelli na návštěvě v Paříži. Vypadala jako barokní freska. A já byla ohromena tou sourodostí, že dobrá fotografie obstojí i obklopená starým i novým uměním různého druhu. Že je na stejné úrovni, pokud je kvalitní. Svěřila se před lety týdeníku Rozhlas, Anna Fárová, která se narodila v Paříži, když byla dotázána, jak se stala historičkou fotografie. Toto nejprve setkání s jednou fotografií a později i s jejím francouzským autorem Cartier -Bressonem, ji tak uhranulo, že fotografii se věnovala po celý život.

Právě díky ní jsme se od konce padesátých let mohli seznamovat s tím nezajímavějším, co se ve světě na snímcích objevilo. Představila nám Roberta Capu, Wernera Bischofa a třeba André Villers, což ovlivnilo několik generací našich fotografů. A souběžně nám zpřístupnila i zajímavé české fotografy a připomněla nám, řečeno slovy Susan Sontagové, že "fotografovat znamená přivlastňovat si fotografované, že jde o zasazení sebe sama do určitého vztahu ke světu, který je pociťován jako vědění". Ta při pohledu na dobré fotografie byla fascinována dojmem, že "celý svět lze podržet v našich hlavách jako antologii obrazů".

O to však zprvu našim fotografům nešlo, upozorňovala Anna Fárová. Umělecká fotografie v Československu tíhla k zachycení poetických aspektů reality a k lyrickým prostředkům jejich vyjádření. Naši první umělečtí fotografové byli básníci, konstatuje a zabývali se vznešenou nádherou světa. Na prvním místě jmenuje Josefa Sudka, Františka Drtikola, z mladších pak mimo jiné Emilu Medkovou. Koncem padesátých let se začíná všímat důkladněji svých vrstevníků jako byli Miroslav Jodas, Pavel Dias, Dagmar Hochová či Pavel Hudec zvaný Ahasver. Ti všichni kladli podle ní důraz na vášnivý, realistický a umělecky ubíhající čas, který je skutečným čtvrtým rozměrem fotografie.

Nejbližším z této generace jí byl Josef Koudelka, který právě vystavuje v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze soubor fotografií s názvem Ruiny. A byla to taky právě Anna Fárová, která ho seznámila s Cartier-Bressonem, zakladatelem fotografické agentury Magnum v Paříži. Když odešel do exilu, uskutečnila se v roce 1975 právě díky ní Koudelkova první zahraniční výstava v Muzeu moderního umění v New Yorku. V té době ještě pracovala Anna Fárová v Uměleckoprůmyslovém muzeu, kde uspořádala fotografickou sbírku. Po podpisu Charty 77 byla propuštěna. V roce 1981 se jí podařilo mimo jiné zorganizovat výstavu 9 a 9 v cisterciáckém klášteře v Plasích, na které představila 18 většinou mladších českých fotografů jako byli Pavel Štecha, Jan Malý, Ivan Lutterer, Dušan Šimánek, Iren Stehli či Jiří Poláček a kam taky přijel Cartier-Bresson. Po roce 1989 vydávala knihy a přednášela po celém světě. Zemřela před patnácti lety v 81 letech 27. února 2010.

Napsáno pro ČRo Vltava.