"Jako první na české území vstoupila 42. eskadrona (42nd Cavalry Reconnaissance Squadron). Ta také 20. dubna 1945 nesla hlavní tíhu boje o Aš," popisuje Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu.

"Za dobytí města zaplatila čtyřmi mrtvými, dvěma desítkami raněných a tankem, který byl zničen pancéřovou pěstí poblíž městské plynárny. Němci však ztratili v Aši na sto padlých a 300 zajatých vojáků," počítá na webu armádních historiků.

Právě tak před 80 lety začala jedna z nejnáročnějších fází amerického osvobozování západní části Československa. Ta pak gradovala na konci dubna 1945 bojovou operací, jejímž cílem bylo vyčistit město Cheb.

Hlavní silou tu ovšem byli jiní vojáci než pár dní předtím v Aši, popisované historikem Jindřichem Markem jako "jednou z bašt sudetoněmeckého fanatismu z roku 1938". Osvobodit Cheb dostala za úkol 97. pěší divize, která na území dnešního Česka vstupovala z německého směru od Schirndingu.

Bez boje? Ne! Do posledního muže

"Starobylé město Cheb bylo prohlášeno za pevnost, která měla být bráněna do posledního muže. Jeho obranu tvořila minová pole a záseky na silnici v linii Svatý Kříž - Wies - Starý Hrozňatov," přibližuje tehdejší realitu web ministerstva obrany.

"V domobraně byli muži starší padesáti let, mladí chlapci z Hitelrjugend a údajně asi jen tisíc německých vojáků. Jednotky SS se z města postupně stáhly," upřesňuje internetová kronika města Chebu.

Dne 24. dubna zahájila Pattonova armáda dělostřeleckou palbu. Už večer se prvním průzkumným jednotkám podařilo dostat do okrajových částí města. Webová kronika pokračuje: "Starosta JUDr. Emil Janka odjel 25. dubna z vlastní iniciativy za Konrádem Henleinem (sudetským místodržícím) do Kladské, aby ho požádal o podporu pro předání města bez boje. Tato mise však nepřinesla úspěch. Kapitulaci tvrdě odmítal také velitel obrany major Geissler. Mělo se bojovat do posledního muže."

Už v sobotu 26. dubna 1945 ovšem došlo k velmi symbolické události. Jeden z amerických tanků, které metr po metru "čistily" město od nepřátel, se v dnešní Dragounské ulici střetl s mužem na německé motorce. Nebyl to nikdo jiný než major Geissler, který se právě vracel ze schůzky na velitelství.

"Američtí vojáci ho zastřelili a starosta Janka pak v odpoledních hodinách podepsal v budově nemocnice kapitulaci. Vyzval obyvatelstvo ke klidu, setrvání v domech a předání zbraní do půlnoci v budově radnice," píše se v kronice. Ta doplňuje, že Janka později Američané zatkli a odvezli do internačního tábora v Bavorsku; tam byl později propuštěn.

Byť je tedy 26. duben dnem, kdy si Cheb už 80. rokem připomíná osvobození, nemuselo to tak být. Oddaný hitlerovec Henlein zformoval rozdrobené jednotky esesáků a v pondělí 28. dubna vytáhl na město. Cíl měl zřejmý: chtěl jej dobýt zpátky. 

To se ovšem nepodařilo. Posílené americké jednotky jeho zteč zarazily ještě před Chebem - v oblasti Podhradí. Tedy tam, kde pár let po válce vznikla vodní nádrž Jesenice. Tentokrát ještě Henlein smrti unikl, ale jen na pár dnů. Střepy ze svých brýlí si žíly podřezal o necelé dva týdny později - 10. května 1945 v plzeňské cele.

Památníky Američanů u železné opony komunistům vadily

Podle ministerstva obrany si boje o Cheb vyžádaly životy 71 amerických a 200 německých vojáků. Smutný osud měl i jeden z pomníků u silnice poblíž města, na jehož slavnostní odhalení 27. dubna 1947 dorazil také Ludvík Svoboda či Jan Masaryk.

"Po komunistickém převratu se někteří poslanci KSČ snažili tuto trvalou připomínku hrdinství amerických vojáků zlikvidovat, ale díky statutu diplomatické půdy nemohl být pomník v socialistické éře odstraněn. Stranické orgány se jej potom alespoň snažily zakrýt výsadbou rychle rostoucích tújí. Státní bezpečnost pak nechala k pomníku navézt velké hromady suti nebo písku, aby se na místo nedostala auta a motocykly. Každý návštěvník pietního místa byl komunistickou tajnou policií sledován," připomíná web ministerstva obrany.

Další pomník, přímo v Chebu, připomínající padlé Američany, se nicméně totalitě podařilo odstranit. V 50. letech jej nahradila vysoká skulptura pohraničníka. Její demontáž a navrácení původního památníku provedli technici již v prvním porevolučním roce 1990. 

Generál Patton v Praze (6. 5. 2024)