V sobotu vyhrála druhý titul kariéry, opět v Praze, ale byl čas tak akorát zapózovat s trofejí, zabalit poslední věci a vyrazit na severoamerickou šnůru. V pondělí už zase Marie Bouzková stála na kurtu v soutěžním zápase v Montrealu.

A kdyby jen to. Opět hrála skvěle. Bez ztráty setu smetla Japonku Mojuku Učidžimaovou a v úterý zase Rusku Dianu Šnajderovou. Sotva se stihla v Kanadě aklimatizovat a už ji proti domácí naději Victorii Mbokové čeká čtvrteční bitva o osmifinále velkého podniku o tisíc bodů.

"Impozantní. Sebevědomá a s takovou chutí hrát. Dobré vidět," poznamenal na síti X známý britský tenisový reportér Chris Goldsmith.

Nevídaná vítězná šňůra sedmadvacetileté Češky zarazila leckterého tenisového experta. Vždyť první polovina sezony Bouzkové nestála za moc.

Hned zkraje roku si pochroumala palec na noze, pak nemohla chytit zápasový rytmus, rozešla se s trenérem Jiřím Novákem a postupně vypadla z první padesátky žebříčku. 

Jenže najednou je všechno jinak, s přechodem na beton působí jako politá živou vodou, skvěle se hýbe a nepanikaří. V zápase proti Šnajderové vedla ve druhé sadě už 5:1, přesto set dospěl do tie-breaku. Psychicky ji neudolaly ani promrhané mečboly a zkrácenou hru už zvládla.

Důvodů, proč si drží nevídanou formu, může být víc. V první řadě podle svých slov už během kariéry nacvičila rychlé změny časových pásem.

"Mám červené brýle, které eliminují modré světlo, aby se mi dobře spalo. Když přiletím někam, kde je posun, snažím se ten den vydržet a nejít spát, když se mi chce, ale až večer. Obecně se ale cestuje z východu na západ lépe než obráceně," vysvětlila Bouzková v podcastu Přes Příkop. 

Navíc kde jinde by se jí mělo dařit než na povrchu, na kterém vyrostla. Zatímco její krajanky roky a roky drilují na antuce nebo v halách, Bouzková se v deseti letech přestěhovala na Floridu, kde jsou přesně takové kurty, na jakých se hraje šňůra WTA v druhé půlce léta.

Málo se ví, že chybělo málo a z Bouzkové byla Američanka. "Chvíli jsme o tom přemýšleli, brácha se tam před deseti lety narodil, takže ten je normálně Amík, u mě jsme se rozhodli, že bude lepší mít jen jedno občanství, a to české," vysvětlila.

Formu vyladila i díky obnovené spolupráci s trenérem Antonínem Bolardtem. "Je to můj vrstevník, sedíme si i lidsky, což jsem poznala, že je pro mě hodně důležité. Můžeme spolu na trénincích i hrát ve vysoké intenzitě," líčí přednosti staronového kouče, který kvůli častým zraněním ukončil vlastní hráčskou kariéru předčasně.

Je vám jméno Bolardt povědomé? Pak patříte mezi zkušené tenisové pamětníky, jeho dědeček Antonín Bolardt starší byl daviscupovým kapitánem Československa, když v roce 1980 získalo stříbrnou mísu a po kurtu se proháněli pánové Lendl, Kodeš, Šmíd či Složil.

"S Tondou se známe odmalička, je to asi taková kuriozita mít stejně starého kouče, ale na kurtu i mimo něj nám to hodně klape. Máme otevřenou komunikaci, kdykoliv mu mohu říct, jak se cítím a co potřebuju," vysvětlila Bouzková. 

A aby toho nebylo málo, české tenistce stále fungují i dávné rituály. Od mládí nosí na kurt velkou bandasku na vodu, jenže WTA se moc nelíbí, že z ní pije, protože v televizních přenosech je potřeba pít z lahví od sponzora, který vodu na tenisové turnaje dodává.

"Ale já mám své bandasky stejně stále s sebou, jen je postupně měním za nové," prozradila.

Vedle tradiční černé nádoby tak na pražském turnaji měla vedle sebe na lavičce třeba i růžovou. 

"V kariéře nebyl zápas, který bych odehrála bez bandasky, vždycky je mám s sebou. Tu první, kterou jsem dostala ještě v akademii na Floridě, mám doma schovanou, té už je asi 17 let," dodala s úsměvem Bouzková.