K tandemu Souček - Coufal, jenž z Edenu skočil do West Hamu United, přidal dokonce během jednoho půlroku dva kousky. Nejprve si brankáře Antonína Kinského vyzobl Tottenham, teď se na ostrovy ke Kladivářům vydal Malick Diouf.

Zlatý chlapec ze Senegalu poděkoval červenobílé rodině za péči příjemnou odměnou.

Odstupné 22 milionů liber (550 milionů korun), které ještě můžou bonusy vylepšit na 25 milionů liber (625 milionů korun), z něj udělalo nejdražšího hráče putujícího z české ligy. Cena levéhCena levého beka, případně wingbeka, však ještě poroste. "Jeho potenciál je brutální," upozornil Trpišovský.

Proč je z pražských Vršovic do nejvyšší anglické soutěže blízko, byť z ostatních českých klubů naopak nekonečně daleko? Na to právě nejlépe odpovídá příběh africké komety.

Diouf odmalička přesně věděl, co v životě chce.  V Ziguinchoru, městě s více než 200 tisíci obyvateli jen 70 kilometrů od Atlantiku, sice nežil v chatrči z papundeklu na předměstí, ale v dvoupatrovém řadovém baráčku, snil však o tom, že jednou fotbal pomůže celé rodině na vyšší životní úroveň.

"Do míče se úplně zamiloval," říkala jeho maminka pro senegalskou televizní stanici. Elegantní dáma s výraznými náušnicemi a prsteny je pro Malicka dodnes největší autoritou. Slušnost, skromnost, respekt k druhým, to byly pilíře její výchovy. A samozřejmě víra v Boha.

Její syn se učil překonávat překážky přirozeně.

"Začínal jsem v Galaxie Football Academy, potom jsem přešel do akademie Mawade Made," líčil Diouf pro senegalská média.

Jenže zapomeňte na pohádkové podmínky evropských mládežnických akademií s plejádou travnatých koberců, vířivkami a posilovnami s drahými mučidly.

Diouf se jako žáček proháněl za merunou na hřišti za oprýskanou betonovou zdí. Kousek vedle brány stál masivní strom s mohutným kmenem a pod kopačkami směs udusané hlíny s pískem.  V dorostu byl pro něj svátkem trénink na vydupané umělce.

Ovšem těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Ocenil to záhy, když se v osmnácti vydal dobývat Evropu. Nejdříve zamířil na zkoušku do Španělska, konkrétně do Sevilly a Granady.

"V Seville jsem byl tři týdny, v Granadě týden. V obou klubech mi nabídli smlouvu, ale nebyla pro mě výhodná," vzpomínal.

Nezviklalo ho ani teplo, které by na Pyrenejském poloostrově našel a na které byl ze Senegalu zvyklý.

Místo toho se přesunul více než osm tisíc kilometrů od domova do norské zimy. Na severu v Tromsö ho vzali na turnaj a hned mu předložili kontrakt. Tak ostrý šíp na levé straně dosud neviděli.

"Nikoho jsem tam neznal. Nerozuměl jsem ani slovo, moje angličtina ještě nebyla moc dobrá. Bylo minus 12 stupňů, ale věděl jsem, že do sestavy vede přímá cesta. To pro mě bylo nejdůležitější," rekapituloval Diouf.

Nového zaměstnavatele přišel na 50 tisíc euro (něco málo přes milion korun). A otevřel dveře do těchto končin africkým kamarádům. Vedení Tromsö s akademií Mawade Made uzavřelo po jeho transferu dohodu o spolupráci.

Benefit byl oboustranný.

Nestíhačka v Algarve

Když si Slavia přiletěla v lednu 2024 do Norska pro Dioufa, vytasila, a ráda, 2,5 milionu eur. Sympaťák byl zase šťastný, že se může posunout do organizace, která pravidelně válčí v evropských pohárech.

Pochvala analytickému oddělení z Edenu, že nepřehlédli Dioufova data, a managementu, že dali na jeho charakter.

V Praze se však posila jen otočila, neboť okamžitě letěla s týmem na soustředění do Portugalska. A nestačila se divit. Na palubě sedělo 35 hráčů, tréninky ve vysoké intenzitě a nové informace z taktiky, ze kterých se Dioufovi točila hlava.

Malicku, dozadu! Malicku, dřív přihrávej! Malicku, kam běžíš?!

Nikdo nebyl v letovisku Algarve trenéry peskován víc než on.

Nereptal, neurážel se, věděl, že to je pomoc pro něj. Aby si uvědomil, že v dnešním fotbale nerozhoduje, jak jednotlivci umí kopat do míče, ale jak jsou všichni na hřišti sladění. Kdo to pochopí, vyhrává. A Malick přece zamířil do Slavie za vítězstvími a za posunem k vysněnému cíli.

Než dospěl k triumfům, naběhl si na tvrdé k.o. V osmifinále Evropské ligy proti slavnému AC Milán se prodral do základní jedenáctky, na San Siru však byl po 26 minutách vyloučen. Deset statečných v červenobílých barvách pak slízlo porážku 2:4.

Bylo to tragikomické.

Před zápasem na procházce mu trenér Trpišovský opakoval, že bude hrát na mazaného dribléra Pulišiče, tudíž nesmí dostat žlutou kartu.

Jenže u afrického bojovníka převážil návyk jít do každého souboje na krev, a poté, co soupeři nechtěně v rámci zápalu přišlápl kotník, si vykoledoval rovnou červenou!

"Stihl jsem toho hodně. Předtím jsem měl ještě šanci, ale šel jsem do ní pohodlně," vyprávěl Diouf s odstupem. "Celkově to byla pro mě obrovská zkušenost."

"Většinou mě musí na lavičce krotit Jindra, tentokrát jsem ho musel krotit já," poznamenal asistent trenéra Zdeněk Houštecký v dokumentu The Masterplan.

Ale co tě nezabije, to tě posílí.

Diouf se po políčku ještě víc zakousl do tréninku a rozjel se jako formule 1. Ve slávistických zápasech si prakticky pronajal prostor podél levé lajny pro sebe.

A jeho produktivita při vstupu do loňského ligového podzimu byla ohromující - 8 zápasů, 5 gólů. Ale jakých!? V Liberci jeho dělovka z rohu vápna málem protrhla síť v protilehlé šibenici.

"What a goal!" gratuloval mu tehdy kamarád Lukáš Provod. "Bráško, to byla pecka!" přidávali se jiní parťáci.

"Na tuhle střelu jsem byl připraven. Nenapadalo mně nic jiného, než abych z první vystřelil," vyprávěl autor po utkání.

Když mu v kabině předávali cenu za hráče zápasu, povstal a pronesl: "Kluci, tohle je cesta. Pokračujme!"

Nejlepší na světě?

On sám šel příkladem. Když z jarního derby na Spartě odkulhal s naštípnutou lýtkovou kostí, makal, aby byl co nejrychleji zpátky. Letní dovolenou nevyužil k mistrovským oslavám, nýbrž k individuálnímu tréninku. Aby byl nachystaný pro životní šanci.

Dočkal se.

Po dojemné rozlučce s Edenem, během které od srdce poděkoval za rodinný servis i trávníkáři, spěchal na soukromé letadlo, které mu nechal přistavit West Ham United.

Vzhůru do nejprestižnější, nejsledovanější a nejlukrativnější ligy na zeměkouli.

Před obdivovatelem Marcela, někdejšího brazilského krajního obránce Realu Madrid, teď stojí obří výzva - prosadit se do sestavy Kladivářů. Exslávista Tomáš Souček mu bude k ruce, ale experti, kteří Dioufa důvěrně znají, tvrdí, že to zvládne sám. "Má parametry, aby se stal nejlepším levým bekem na světě," předpovídají.

Že by po West Hamu následoval Liverpool?

Šestisetmilionový mimořádně skromný a pokorný kluk takhle nepřemýšlí. "V každém zápase a tréninku se snažím jen posunout laťku výš a výš a snažím se zůstat takový, jaký jsem, i když se o mně víc mluví," opakuje.

Tohle poselství by měli v Edenu vyvěsit velkými písmeny na tribunu Sever. Aby si Trpišovský mohl brzy odškrtnout desítku a klub byl bohatší o další stamiliony.