Jestli máte v rodině či ve svém okolí člověka, který nezná míru, může to mít hrozivé následky. Závislí lidé si často a dlouho svůj problém neuvědomují, čímž ničí nejen sebe, ale i všechno okolo. Kdo si tím prošel, ví, jak je těžké přimět takového člověka k léčení. Byť třeba "jen" k ambulantnímu. 

"Léčba závislostí může být ambulantní nebo pobytová. Odvykat se dá ve státních, ale i soukromých zařízeních. Jsem vždy ráda, když závislý člověk vůbec do nějakého zařízení dojde. Osobně mám důvěru v ambulantní léčbu, pracovala jsem i v pobytovém zařízení. Jsem překvapená, když člověk přijde, řekne, že se chce léčit. V takovém případ může mít i ambulantní léčba výsledky a má smysl," přiznala terapeutka Marcela Šuplíková.

Dle ní je důležité, aby si dotyčný uvědomil, že má problém. Když se bude bránit léčbě nebo terapiím, můžete se stavět i na hlavu, ale ani párem buldozerů. Byť přiznává, že na některé nátlak a ultimáta mohou zapůsobit.

"Metoda, jak dostat závislého člověka na léčení, bohužel neexistuje. Volají mi rodinní příslušníci a je to hodně těžké. Může celá rodina zasednout a zatlačit na toho jedince. Někdy to může zafungovat, ale tito klienti se hůř léčí, když nejsou namotivovaní sami od sebe. Ale neříkám, že to nejde. Víc se přemlouvá k hospitalizaci než k ambulantní léčbě. Je to hodně těžký krok a někdy může trvat i roky," radí psycholožka. 

Ta sama poskytuje ambulantní léčbu, ale kdyby viděla, že terapie nepomáhají, okamžitě by člověka poslala na hospitalizaci a řešila s ním další kroky. I během sezení u psychologa mohou být někdy velké propady.

"Pokud bych viděla, že je to náročnější případ, doporučila bych i hospitalizaci. Mám s klienty takové úmluvu, že pokud jim moje terapie nepomůže, což se může i stát, bude se to zhoršovat, vybereme pobytové zařízení," dodala. 

Po tom pobytovém zařízení, kde je člověk většinou tři měsíce, je důležitá následná ambulantní léčba. Třeba dva, tři roky chodit na terapie. Klidně i na anonymní alkoholiky. Je to větší záruka toho, aby léčba byla úspěšná. Někdy jsou ale sezení dost nepříjemná, protože se otvírají stará traumata, na které bychom radši zapomněli. 

"Je nutné při terapiích probírat i dětství, protože ta závislost nezačala z ničeho jen tak, ale byl to proces. Ta cesta může být hodně nepříjemná a bolestivá, protože se vracíme k různým vzpomínkám, které jsme mohli potlačit, ale nedělá nám to v těle dobře. Vyplatí se to. Vytáhnout to a poopravit," uzavřela vyprávění vyhlášená odbornice na závislosti.