V Americe se změnila nejen vláda, ale i společenská nálada. Kyvadlo se vychýlilo na druhou stranu.

V pondělním pořadu Kimmel řekl: "O víkendu jsme zažili nové dno, když se tenhle MAGA (zkratka odkazuje na Trumpovo volební heslo Make America Great Again - pozn. red.) gang zoufale snažil vykreslit toho kluka, který zavraždil Charlieho Kirka, jako někoho jiného než jednoho z nich, a udělal vše pro to, aby z toho vytěžil politické body".

I když přesná motivace vraha není ještě známá, vše zatím ukazuje na to, že patřil k levému politickému spektru, a naopak nic nenasvědčuje tomu, že by se identifikoval s trumpovci. Tvrzení je to tedy prakticky jistě nepravdivé, nicméně takových se v Kimmelově talk show objevuje spousta.

Potíž je v tom, že smrt populárního a vlivného konzervativce Kirka Ameriku nejen šokovala, ale také poskytla republikánům možnost dát liberálům ochutnat jejich vlastní medicínu. Předseda Federální komise pro komunikaci Brendan Carr ve středu Kimmela kritizoval a naznačil, že federální agentura by mohla odejmout vysílací licence mateřské společnosti Disney, pod niž televize ABC spadá.

Ministryně spravedlnosti Pam Bondiová se dala slyšet, že pro nenávistné projevy (hate speech) "tu není místo". Přitom právě boj proti hate speech byl jedním z úhelných kamenů konzervativního boje za svobodu slova, protože (velmi správně) tušili, že se za něj schová skoro všechno - nejen přímé výzvy k násilí, ale i politický postoj (například, pokud je někdo proti sňatkům homosexuálů nebo tomu, aby transsexuální "ženy s penisem" závodily ve stejných kategoriích ve sportu jako biologické ženy).

Nutno dodat, že Pam Bondiová rychle zařadila zpátečku, protože se proti ní postavila i významná část republikánů, ale i tak je to varující.

Slovo jako zbraň

Celé roky to byli totiž konzervativci, kdo hájili svobodu slova, a byla to progresivní levice, kdo přišel s tezí, že "slovo je zbraň" a že by se tudíž měly trestat i verbální trestné činy.

Pod heslem "slova mohou zabíjet" bránili krajně levicoví studenti na amerických univerzitách demonstracemi, pískáním, vypínáním elektřiny, skandováním nebo pouštěním sirén na přednáškách a debatách s mainstreamovými konzervativci, jako byl k Trumpovi kritický a Ukrajinu podporující Ben Shapiro (jeho přednáška v Berkeley připomínala vojenské manévry), sociolog Charles Murray na Middlebury College (při protestu byla zraněna profesorka Allison Stangerová, která přednášku moderovala a shodou okolností je aktivní demokratka) nebo známý kanadský psycholog Jordan Peterson (pro ilustraci si můžete pustit protesty na McMaster University, ale užil si své prakticky při každé své přednášce či besedě).

Tato "kultura rušení" (angl. cancel culture) si své oběti našla i v médiích a byli to umírnění liberálové, kteří byli její nejčastější obětí. Editor New York Times James Bennet i jeho zástupce byli donuceni rezignovat poté, co v červnu 2020 zveřejnili komentář senátora Toma Cottona s názvem "Send In the Troops" (Pošlete vojáky), v němž Cotton vyzýval k nasazení armády proti násilným protestům po smrti George Floyda.

Vědecký redaktor New York Times Donald McNeil byl propuštěn v roce 2021 kvůli absurdnímu obvinění z rasismu. Během školního výletu do Peru, který Times organizovaly, při diskusi s účastníky zájezdu použil slovo "nigger" (negr) při vysvětlování kontextu rasistického výrazu. Přišly na něj stížnosti a dostal vyhazov.

Komentátorka Bari Weiss odešla z New York Times v roce 2020 kvůli "nevlídné, neliberální pracovní atmosféře" a "trvalému šikanování" ze strany kolegů, kteří nesouhlasili s jejími názory. Ve svém rezignačním dopise uvedla, že byla označována za nacistku a rasistku, byla zesměšňována a v interních chatovacích kanálech se jí u jména objevovalo emoji sekery. 

Tohle všechno byli liberální novináři v liberálním médiu (Bari Weiss je navíc lesbická žena židovského původu), kterým zničil kariéru rozdivočelý dav jejich mladých radikálních kolegů v hysterické atmosféře, na kterou by mnozí nyní raději zapomněli. 

Cancel culture

Byla to doba, kde se například novináři veřejného amerického rozhlasu NPR museli zeptat každého respondenta, se kterým dělali rozhovor, na jeho rasu, gender a etnickou příslušnost a tyto hodnoty následně zadat do centralizovaného monitorovacího systému.

Výstižně tu dobu popsala (taktéž liberální) i u nás známá autorka a historička Anne Applebaumová v liberálním magazín The Atlantic v eseji "Noví puritáni", kde zachytila řadu absurdních případů lidí vyhozených ze zaměstnání (obvykle z akademického prostředí) za údajný rasismus.

Této cancel culture (kultuře rušení) hodně pomohl internet, který umožnil udavačské hrabání v archivech a minulosti vybraného terče, hledání sebemenšího důvodu k útoku - třeba i absurdně zastaralého - a pak inscenování digitálních honů na čarodějnice, kterým zaměstnavatel často podlehl a lynčovaného nešťastníka vyhodil.

Těch skoro deset let, kdy se to dělo, ale zároveň formovalo novou konzervativní Ameriku. Mladší, radikálnější, otlučenou kulturními válkami, odchovanou nikoliv médii, ale Instagramem, TikTokem a YouTubem, zvyklou rány dostávat, ale nyní připravenou rány vracet. Vidí, jak korporace, které svým gumovým jazykem opakovaly progresivistické fráze, se nyní sklánějí před novým pánem Bílého domu.

Vidí, jak média, která během prvního Trumpova období až hystericky útočila na prezidenta, jsou nyní překvapivě krotká. Vidí, jak se demokratická strana potácí svírána vnitřními problémy. Vidí, jak zaměstnavatelé, kteří by ještě před rokem vyhazovali lidi za to, že na maškarním plese před dvaceti lety měli masku Indiána, se nyní loučí s lidmi, kteří se na sociálních sítích nevhodně vyjadřují o zavražděném Kirkovi (někdy opravdu nechutně, ale někdy jen kriticky k jeho názorům). 

Nic to nesymbolizuje lépe než záběr tří asi patnáctiletých kluků z notoricky demokratického státu Rhode Island, kteří před školskou radou zcela suverénně požadovali vyhazov svého učitele a LGBT aktivisty, za to, že se na TikToku smál vraždě Kirka. Není to hezká budoucnost a těžko říct, jestli v sobě republikáni najdou dost vnitřní disciplíny nepodlehnout vábení sirén odplaty.