3 0 0 22.09.2025
Zdravotní pojišťovny míří do červených čísel a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) nabízí svému nástupci či nástupkyni v čele resortu řešení v podobě rušení menších pojišťoven a důrazu na prevenci. Nevím, do jaké míry tomu sám věří, ale ani jeden z těchto kroků finanční situaci zdravotnictví nezlepší.
Všechny pojišťovny totiž posílají na svůj provoz velmi podobné peníze - věnují na něj zhruba 2 až 2,5 procenta svých výdajů. I když se tedy sníží počet pojišťoven, mnoho neušetříme. Podíl provozních nákladů totiž zůstane stejný.
Co nám naopak naroste, jsou náklady spojené s likvidací některých pojišťoven a s jejich integrací do těch větších. Zkušenosti totiž říkají, že po každé zrušené zdravotní pojišťovně se vynoří nejrůznější pohledávky, které se nedaří efektivně přezkoumávat.
Dluh zrušené pojišťovny tak utěšeně roste a vypořádává se po léta.
Hrátky s počtem pojišťoven tedy bilanci zdravotního pojištění skutečně nevyřeší. Pokud by nám opravdu počet pojišťoven ležel na srdci, tak není tématem odstřel slabších kusů, ale ochrana hospodářské soutěže. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) se svým 57procentním podílem na trhu zdravotního pojištění je v nesporném dominantním postavení. Snad přijde čas, kdy vznikne poptávka po narovnání tohoto stavu.
Problémem českého zdravotnictví tedy není počet pojišťoven, ale to, že nemají pod kontrolou svoje příjmy a výdaje. Celé to korunuje všeobjímající konflikt zájmů, ve kterém stojí ministerstvo zdravotnictví. To totiž zřizuje část nemocnic a současně sestavuje úhradovou vyhlášku - tedy dokument, podle kterého pojišťovny nemocnicím a lékařům platí. Může tedy svá vlastní zařízení oproti jiným zvýhodňovat.
Z toho vyplývá, že finanční problémy zdravotních pojišťoven nejsou jen tak nahodilým přírodním úkazem. Jsou důsledkem čistě politických rozhodnutí. O tom, že se bude utrácet více peněz, než se vybere, rozhodlo ministerstvo zdravotnictví.
Stejně tak rozhodlo i o tom, že se bude někomu platit za stejnou práci víc než druhému. Nebo že se za něco bude platit víc, než kolik je reálná cena. Přímo vedení státu stanovilo i to, že se jen tak pošlou peníze pojištěnců nemocničním doktorům, aby nebrblali. To se navíc odehrálo ve chvíli, kdy fakultním nemocnicím ležely na účtech miliardy korun, takže mohly navýšit platy ze svého. Tak to jen na ukázku.
Naivní je i představa, že se hlubším reformám vyhneme díky prevenci, která přinese do systému miliardy korun. Prevence je samozřejmě důležitá, zejména ta, která má prokazatelné přínosy. S vlastním fungováním zdravotnictví ale nemá nic společného.
Pokud nalijeme prostředky do obecné prevence, tak možná budeme mít za 20 let zdravější populaci, ale o to méně peněz na léčení dnes a v nejbližších letech. Je zjevné, že náklady zdravotnictví nezávisí na zdravotním stavu lidí, ale na organizaci zdravotních služeb.
Že si u nás poleží v nemocnici dvakrát víc lidí než v Nizozemsku, není dáno závažností našich chorob, ale nastavením systému. Stejně je to s počty nejrůznějších vyšetření, blouděním pacientů systémem a absencí tlaku na kvalitu a efektivitu péče. Pacienti bez přístupu k informacím o kvalitě péče a bez vlivu na chování své pojišťovny tahají za kratší slámku, stejně jako před lety.
Našemu zdravotnictví tedy nepomůže redukce počtu pojišťoven ani pozlacení prevence, ale dokončení transformace socialistického státního zdravotnictví do podoby samosprávného pojišťovenského systému. To znamená, že politici ztratí přímý vliv na rozhodování o tom, komu se kolik zaplatí, a začnou se věnovat tomu, co jim náleží. Tedy nastavování pravidel a kontrole jejich dodržování. Do chodu zdravotnictví by přímo vstupovali jen v krizových situacích.
Pojišťovny řízené zástupci plátců pojistného, tedy zaměstnavatelů a pojištěnců, by tak byly pod existenčním tlakem. Nakupovaly by svým pojištěncům jen kvalitní péči poskytovanou efektivním způsobem. Ruce by jim k tomu uvolnilo zavedení dvousložkového pojistného a smluvní volnost. Současný hybrid státního a pojišťovenského systému není dlouhodobě udržitelný a je čas se vydat dál. K vytvoření standardního veřejného zdravotního pojištění.