Hrál čtvrtfinále Australian Open, dvakrát osmifinále US Open, vyhrál tři turnaje ATP, byl třináctým hráčem světového žebříčku, tenisem si vydělal více než sedm milionů dolarů a po ukončení kariéry na jaře 2021 si měl bezstarostně užívat plody své práce.

O deset měsíců později ale začala válka.

Dolgopolov bez dlouhého váhání odvezl rodinu do bezpečí a vrátil se do rodného Kyjeva bránit svou zem před ruskou agresí. A činí tak dodnes.

"Věděl jsem, že je to něco, co musím udělat. Ale nevěděl jsem vůbec nic o zbraních. Byli jsme zrovna v turecké Antalyi, tak jsem si tam našel nejbližší střelnici a potkal tam bývalého vojáka tureckých speciálních jednotek, který mě pak týden trénoval," vysvětlil Dolgopolov v únorovém rozhovoru pro německý Der Spiegel.

Zpět na Ukrajinu vyrazil přes Chorvatsko a Polsko, po cestě si sám koupil nejrůznější vybavení, třeba neprůstřelnou vestu nebo dalekohled s termovizí.

Když dorazil do své domoviny, stal se operátorem dronů ukrajinské vojenské rozvědky.

"Mou prací je vyhazovat Rusy do vzduchu. Všichni, kteří přišli na Ukrajinu bez pozvání, budou eliminováni nebo z naší země neodejdou v celku," říkal krátce po nástupu.

Nyní už tak bojovný není. Přiznává, že ztrácí naději.

Každý den se podobá předchozímu a Dolgopolov se prý často cítí jako hrdina ztvárněný Billem Murrayem v klasickém filmu Groundhog Day (Na Hromnice o den více). Jako by se ocitl v časové smyčce.

"Tak na vás válka působí. Další raketový útok, další mrtví lidé. Jste uvězněni ve zdánlivě nekonečné spirále utrpení," vypráví.

"Během operací jsme na pozicích třeba od čtyř ráno, někdy pracujeme patnáct, šestnáct hodin v kuse. Spíme dvě hodiny, někdy ani to ne. Občas se člověk cítí jako zombie," dodává.

Profesionální tenis mu nechybí, nedá se ale říct, že by si ve válce zvykl na související nedostatek komfortu. 

"Byl jsem zvyklý na velké pohodlí, drahé hotely, masáže, zdravé jídlo. Chtěl jsem takhle žít i po kariéře. Dnes ale spím ve zničeních domech v opuštěných vesnicích, kde je záchodem díra do země, všude šváby a myši," přibližuje. 

Vypočítává, že už ztratil skoro sto kamarádů, se kterými při vojenských operacích spolupracoval. "Musíte se naučit žít s bolestí. Po nějakém čase se zocelíte a tolik si to nepřipouštíte," říká.

I když nikdy nebyl v přímém boji a lidi viděl umírat pouze přes kameru dronu, ocitl se už několikrát v situacích, které velmi snadno mohly vyústit v jeho smrt. Konce života se ale neobává tolik, jako něčeho jiného.

"Abych byl upřímný, víc mě straší nějaké zranění, které by ze mě udělalo invalidu. Kdybych si mohl vybrat, raději bych byl mrtvý."

Dolgopolov vděčí tenisu za mnohé, nikdy by ho ale nenapadlo, že ho do jisté míry připraví na válku. Přesně tak to totiž šestatřicetiletý Ukrajinec cítí.

"Dovednosti sportovce a vojáka jsou podobné. Musíš rychle reagovat, koncentrovat se a adaptovat se na nové situace," tvrdí s tím, že ho velmi dobře připravily třeba jeho památné bitvy s legendárním Rafaelem Nadalem. V devíti duelech dokázal španělského velikána dvakrát porazit.

"V zápasech proti němu bylo největší výzvou zůstat klidný a hrát svou hru až do samotného konce, kdy adrenalin pumpoval mým tělem. Potřeboval jsem obrovskou porci víry ve vlastní sílu. Ve válce je to podobné," osvětluje.

Přestože vírou disponuje, optimismus ho v poslední době opouští. Stěžuje si na příliš pomalou pomoc spojenců.

"Rozhodovací procesy a poskytování pomoci postupují příliš pomalu. Tato válka trvá už tři roky, ale stále musíme o všechno prosit. Tanky, rakety, letadla. Rusko má dostatek rezerv a spojenců na pokračování války. Dělostřelecká munice, kterou Severní Korea nedávno dodala, jsou jen jedním příkladem z mnoha. Nám na druhou stranu chybí materiál na každém kroku," popisuje.

On i jeho spolubojovníci prý cítí, že jsou jen nástrojem určeným k oslabení Ruska.

"Ale žádný spojenec nedělá vše, co je v jeho silách, aby nám pomohl. Posílají nám zastaralé vybavení nebo to, co NATO již nepotřebuje. Dostáváme pouze malé množství novějšího vybavení a někdy dorazí příliš pozdě," říká.

Dolgopolov už přestal plánovat. Žije ze dne na den. "Právě teď chci jenom přežít," uzavírá.