Ukrajinci popisují neustálé útoky špatně vyzbrojených a nepřipravených ruských vojáků, kteří slouží jako potrava pro děla. Rusové se zároveň dopouštějí extrémního násilí nejen vůči ukrajinským civilistům a válečným zajatcům, ale i vůči sobě navzájem, píše Foreign Policy.

Americký server se věnuje odpovědím na otázku: Proč jsou ruští vojáci, s nimiž jejich velitelé zacházejí jako s "pěchotou na jedno použití", ochotni snášet tak rozsáhlou brutalitu a zároveň se na ní podílet bez větších protestů. Jedna z nich upozorňuje na vysoké odměny a výdělek. Podle druhé Rusy sužuje jedinečný fatalismus a nihilismus, podle třetí se jedná o opravdovou víru v současnou agresi v sousední zemi. 

Marlène Laruelleová a Ivan Grek, odborníci na Rusko z Univerzity George Washingtona, tvrdí, že válka poskytuje v hluboce dysfunkční společnosti příležitost k "obnovení mužské sebeúcty" a vytváří scénář, díky němuž se "miliony Rusů na dně společenského žebříčku mohou stát skutečnými hrdiny země, připravenými k nejvyšší oběti".

Finanční a ideologické faktory sice pomáhají vysvětlit, proč se Rusové rozhodli narukovat, ale nevysvětlují podle Foreign Policy trvalou souhlasnou reakci vojáků, jakmile se setkají s taktikou mlýnku na maso a systematickým násilím páchaným jejich nadřízenými a kolegy. To, že vojáci se tak vysokému počtu obětí a brutalitě nevzepřou, lze nejlépe chápat jako důsledek všudypřítomné a hluboce zakořeněné kultury násilí v ruské armádě. 

Opakované vystavování brutalitě, která je považována za normální, začíná hned po vstupu do armády. Některé z branců zlomí do té míry, že taktiku svých velitelů přijmou bez pochybností. Šikana, extrémní tresty a další nadměrné násilí jsou tak rutinní, že se pro mnoho ruských vojáků stávají druhou přirozeností, což jim umožňuje pokračovat v cyklu extrémního násilí jak vůči Ukrajincům, tak vůči vlastním lidem. 

V ruské armádě je obzvlášť brutální tradice šikany známá jako "dedovščina" institucionalizována do samotné kultury. Tato forma kasárenského násilí páchaného staršími vojáky na nováčcích vyniká svou krutostí a stala se ústředním aspektem budování ruské vojenské identity. V rámci tohoto systému se rekruti učí snášet a později i vykonávat násilí a stávají se jeho oběťmi i pachateli.

Vojáci ve svých výpovědích popisují zacházení ze strany starších kolegů, které zahrnuje vydírání, bití a znásilňování. Někteří uvádějí, že je vyšší důstojníci nutili k prostituci. V jednom známém případě z poloviny roku 2000 byl voják zneužit do té míry, že mu musely být amputovány nohy a genitálie. V jiném případě z roku 2018 se údajně zabil odvedenec poté, co mu byla žiletkou do čela vyříznuta ponižující nadávka.

Při ruské invazi na Ukrajinu tato hluboce zakořeněná kultura násilí přetrvává, i když se branci v týlu nezdrží a míří hned na frontu. Rusko podle Foreign Policy údajně používá zátarasy k tomu, aby zabíjelo nebo jinak bránilo vlastním vojákům v ústupu. Ti, kteří vybočují z řady, jsou nahnáni do "trestných jam", umístěni do vazby nebo popraveni veliteli. Mimo bojiště opilí vojáci zabíjejí civilisty i sebe navzájem. 

Pokud jsou vojáci mimosoudně popraveni nebo jinak zabiti, jejich smrt je maskována jako ztráty v boji nebo dezerce. Ruští vojáci jsou tak uvězněni v kruhu násilí, z něhož se pravděpodobně nevysvobodí, píše americký server. To má významné důsledky pro Ukrajinu. 

Vzhledem k tomu, že překvapivě vysoký počet obětí nezabránil ruským vojákům v plnění rozkazů, bude Rusko pravděpodobně pokračovat v opotřebovávací válce. Ruští vojáci budou také pokračovat v systematických represích vůči Ukrajincům a budou se dopouštět porušování lidských práv a válečných zločinů vůči civilistům a válečným zajatcům, uzavírá Foreign Policy.

"Systém se sesype." Rusko se s obavami připravuje na návrat traumatizovaných vojáků. (Celý článek s videem zde)