Jak byste představila čtenářům Akademii MenART? Jaká je náplň její činnosti?

MenART vznikl s jednoduchou myšlenkou podpořit talenty v uměleckých oborech. V naší zemi máme unikátní systém základních uměleckých škol, který je přirozenou studnicí talentů, s nimiž je potřeba intenzivněji pracovat a nabídnout jim příležitost se ještě více rozvíjet. Řekli jsme si, že malá neziskovka, která se bude zabývat systémem sdílení dobré praxe, může v tomto směru přinést čerstvý vítr a nové impulzy.

Jde o strukturovaný roční mentorský program, který pracuje na principu triády: je v něm přítomen mentor, což je renomovaná umělecká osobnost ve svém oboru, který během jednoho školního roku pracuje společně s talentovaným studentem a jeho pedagogem, většinou ze základní umělecké školy, ale jsme otevření i jiným typům uměleckých či středních škol. Zároveň si mentor na tuto roční cestu bere ucelenou skupinu, v níž jsou zastoupeny děti různého věku a z různých regionů celé České republiky. Právě tato společná interakce různorodé skupiny je také velmi důležitá, umožňuje ji fakt, že studium v programu je plně hrazeno stipendii. Ekonomicky jsme zcela nízkoprahoví.

O jak staré děti se jedná?

MenART je otevřen pro studenty starší 10 let až do konce druhého stupně, to znamená až do 20 let. Věkový průměr u nás bývá nejčastěji kolem 14 až 15 let, což je klíčový věk, kdy se rozhoduje o kariérní budoucnosti studentů. V našem vzdělávacím systému je to období, kdy volíte střední školu, která vám poměrně zásadně definuje další cestu. Ale máme například spoustu studentů gymnázií, kteří potom třeba jdou na vysokou uměleckou školu.

Jak jim program může pomoci?

Jak ráda říkám, MenART je příležitost. Pro pedagogy je to možnost poodstoupit od své praxe, vyjít ze své bubliny, potkat se s dalšími motivovanými kolegy z celé republiky a společně pracovat na svém rozvoji. A pro talentované studenty je to samozřejmě mimořádná příležitost se ve svém oboru posunout a učit se od renomovaných osobností.

Jak si mentoři své studenty vybírají? Co musí splnit?

Vybírají si na základě motivačních dopisů studentů, ukázek jejich prací nebo nahrávek a na základě doporučení jejich pedagoga. Všechny tyto tři věci jsou součástí přihlášek a mentoři velmi pečlivě volí svoji skupinu, se kterou budou pracovat. Zohledňují také, aby se k sobě děti hodily osobnostně a byly mezi nimi různé typy. Velmi často totiž skupina potom pracuje společně, například výtvarníci nebo muzikáloví zpěváci.

Jaké umělecké obory program pokrývá?

Hudbu, výtvarné umění, divadlo a tanec. O něco dominantněji hudbu, protože ta je i poměrově nejvíce zastoupena v základním uměleckém vzdělávání. Zhruba polovina našich sekcí je tedy hudební, přičemž některé nástroje se v jednotlivých letech střídají, ale ty nejčastější, jako je klavír nebo housle, zůstávají. Druhá polovina se dělí mezi ostatní obory, máme jednu skupinu výtvarníků a po jednom máme zastoupené performing arts, to znamená divadlo a tanec. V tomto případě jde o velmi specifickou práci, protože mentor si vždy vybírá celou skupinu, se kterou pracuje. Výstupem je společné závěrečné představení, které je zpravidla autorské.

Účastníci se nemusí chtít uměním živit

Co když si dítě ještě není jisté, jestli se chce živit uměním? Nezavazuje se tak trochu k něčemu, o čem třeba ještě nemá jasnou představu?

Podmínkou MenARTu není, že chcete být profesionálním umělcem. Můžete být třeba skvělý scenárista, architekt nebo lékař, a i přesto být velmi dobře vzdělán v uměleckých oborech. Měli jsme například studenty, kteří byli velmi talentovaní, ale od počátku věděli, že se chtějí věnovat třeba diplomacii. Přesto jsme jim dali šanci program absolvovat, protože ten obor už jim navždy zůstane velmi hluboce zakořeněn v životech a ve své kariéře mu třeba potom mohou pomoci jinak. A i to je velmi důležité.

Společně budeme sledovat cestu několika studentů celým programem. Popsala byste, jak to bude probíhat?

Cesta každého účastníka začíná rozhodnutím, že se chce do programu zkusit přihlásit, a zasláním přihlášky. Impulz může vzejít jak od studenta samotného, tak od jeho pedagoga nebo třeba rodičů. Vybere si portfolio, kterým se chce prezentovat, a napíše motivační dopis mentorovi ve svém oboru, proč by si ho měl vybrat. Síto je poměrně velké, jsme elitní program - nikoli elitářský, ale určený pro studenty, kteří vykazují mimořádnou dávku talentu. Zároveň je potřeba říci, že účast v programu je pro studenty i jejich pedagogy poměrně náročná, vyžaduje docela velkou časovou a lidskou investici obou z nich.

Co následuje, když je student mezi šťastlivci, kteří byli vybraní?

V srpnu se na úvodním setkání v Olomouci studenti poprvé potkají s mentorem a zároveň se seznámí mezi sebou. Kromě samotné umělecké práce jsou tam i nadstavbové večerní programy, koncerty, prohlídky. V neděli student odjíždí s tím, že má definované určité očekávání i cíle a zadané úkoly.

S mentorem se vidí zhruba jednou za měsíc a půl, kdy pracují na konkrétní skladbě, zadání, úkolu. O víkendu se pak potká s celou skupinou. Zároveň chystáme každému oboru na konci programu nějakou slavnostní tečku: společné koncerty v hudební oblasti, divadelní a taneční představení a společnou výstavu. Máme spolupráci s Pražským jarem nebo Smetanovou Litomyšlí, v rámci nichž mohou studenti ukázat, co se naučili.

Když student dojde na konec své roční cesty v MenARTu, jaké příležitosti mu účast v programu otevře?

Studenti od nás odcházejí mnohem sebevědomější ve smyslu vědomí si sebe sama. Oni samozřejmě vidí, že je čeká dlouhá cesta, slyší od mentorů a vidí na nich, jak je náročná a jak intenzivně makají. My jim moc držíme palce, snažíme se je podporovat dál ve spolupráci s nadacemi, které si vybírají talenty. Sledujeme jejich další akademické směřování, ať už je to konzervatoř, HAMU, UMPRUM nebo jiné umělecké školy. Pomaličku začínáme také rozvíjet síť absolventů.

Výjimečně nadané děti se často potýkají s nepřijetím vrstevníků nebo kolektivu ve škole, protože jsou jiné. Je toto něco, co s nimi také řešíte?

Naším cílem je zejména být platformou pro podporu talentu. Jako jsou ve sportu třeba střediska vrcholového sportu. Jsme inkubátor, který umožňuje si dočerpat kontakty, metodiky. A součástí toho je samozřejmě i podpora výjimečných osobností, které to nemusí mít mezi vrstevníky jednoduché.

Mluví o tom pochopitelně s mentorem, s nímž mají užší vztah, ale máme na toto téma také workshopy a přednášky pro jejich pedagogy. Máme zároveň definovaná pravidla pro bezpečné sdílení a respekt k tomu, že každé dítě je v jiné fázi vývoje a přistupujeme ke každému individuálně. A dáváme jim poznat, že to, že jsou tyto děti jiné, je naprosto v pořádku. Právě proto jsou výjimečné a třeba právě díky svému talentu v budoucnu získají respekt ostatních. Zároveň se snažíme, aby si zachovaly pokoru a vnímaly souvislosti.