Zdaleka ne všichni majitelé elektromobilů vítají skutečnost, že jsou při dobíjení svého vozu často odkázáni jen sami na sebe. I když se situace pomalu zlepšuje, přesto se většina dobíjecích stanic stále nachází mimo zázemí čerpaček pro spalovací vozy a tím i bez přítomnosti živé obsluhy.

Situace bývá nepříjemná hlavně v zahraničí, kdy motorista dorazí ke stanici neznámé společnosti a dopředu neví, jakým způsobem půjde dobíjení spustit. Kartové terminály pro přímé platby už sice nejsou výjimkou, ale rozhodně na ně nenarazíme všude. Daleko běžnější je postup, kdy je třeba vyfotit QR kód, v mobilní aplikaci správně vyplnit všechny údaje z platební karty a doufat, že to ve stojanu nakonec hrkne a dobíjení se spustí. Chce to jen technickou zručnost, chytrý telefon s datovým signálem a trochu toho štěstí, že vše bude správně fungovat. Tento způsob tedy rozhodně není vhodný pro ty, kteří nejsou jedna ruka s moderní technikou.

Kdo má rád jednoduchá uživatelská řešení, patrně nepohrdne službou Plug & Charge, kterou svým zákazníkům nabízejí některé automobilové značky. Když si u ní zákazník objedná jeden z tarifů, automobilka jej dokáže implementovat přímo do samotného vozidla, které pak samo dokáže se stanicí komunikovat do té míry, že na řidiče zbude už jen povinnost připojit kabel k autu. Dobíjení se následně spustí automaticky, samozřejmě i u vybraných stanic v zahraničí.

Hlavní nevýhodou tohoto elegantního způsobu je fakt, že si za něj automobilka účtuje nemalý měsíční poplatek. A i když existují i tarify bez poplatků, jejich absence se zase projeví na koncové ceně za odebraný proud. Plug & Charge je tedy určena hlavně pro ty, kteří hodně jezdí, a pravidelné měsíční poplatky se jim vrátí prostřednictvím nižších plateb za odebranou energii.

Většina motoristů však veřejné nabíjení řeší způsobem, který tu fakticky byl už v počátcích elektromobility: Uzavře smlouvu s některým z poskytovatelů dobíjení, díky které získá i kartu nebo čip, a s nimi se pak u stojanu pokaždé identifikuje. Možná však ani netuší, že stejným způsobem jako doma dobije své auto i v zahraničí. "Ke každé uzavřené smlouvě získá zákazník automaticky přístup do sítě našich roamingových partnerů, ani nikde nemusí nic aktivovat," říká vedoucí oddělení Mobility Services Jakub Kott.

S kartou nebo čipem může zákazník společnosti E.ON dobíjet ve všech zemích sousedících s Českem, a také v Maďarsku, Slovinsku, Chorvatsku a Itálii, tedy států, kam Češi často cestují. "Celkem je zákazníkům k dispozici přes 120 tisíc dobíjecích bodů v devíti evropských zemích," upozorňuje Kott. Zároveň doporučuje kromě karty nebo čipu používat také mobilní aplikaci E.ON Drive. "Ta má výhodu, že si v ní najdu všechny dostupné stanice v okolí, poznám, kdy je stanice volná, nebo obsazená. A také u každé vidím cenu, za kterou budu dobíjet."

Dobíjení lze samozřejmě spustit také jen pomocí aplikace, ale někdy je to zbytečně zdlouhavé. Hlavně za situace, kdy je na místě více stojanů a zájemce o dobíjení musí podle identifikačního čísla zkoumat, zda stojí u toho správného. "Osobně používám aplikaci k vyhledání stanice, k identifikaci přímo u stojanu pak kartu nebo čip," prozrazuje Jakub Kott, podle kterého je tento způsob nejpohodlnější.

Obavy z dobíjení u neznámých stanic v cizině může tedy uspokojivě vyřešit roaming domácího distributora energie, s děravou dobíjecí infrastrukturou si však sotva poradí. Před cestou do konkrétní země je vždy dobré se ujistit, zda je možné v místě dovolenkového pobytu doplnit energii do baterie. Protože existují země elektromobilitě zaslíbené, a pak takové, kde se s elektrickými auty moc nepočítá. "Osobně jsem neměl nikdy problém v severských státech, kde je dobíjení oproti Česku i výrazně levnější," říká známý rekordman úsporné jízdy Marek Tomíšek. "Snad jen v oblastech za Polárním kruhem je nutné dobíjení lépe plánovat," dodává. Bezproblémové je to podle Tomíška i na západ od našich hranic, podstatně méně stanic je podle jeho zkušeností na Balkáně.

V Chorvatsku, kam každé léto směřují miliony Čechů, je z některých míst rychlá dobíječka vzdálená padesát i více kilometrů. A na ty, které jsou k dispozici, může být v hlavní turistické sezoně fronta. Výhrou nemusí být ani vyhledání pomalé třífázové stanice, prostor před ní často blokují spalovací auta. Na Jadranu je v létě nedostatek parkovacích míst a dodržování pravidel se ve všeobecném dopravním chaosu špatně vymáhá.

Turisté jedoucí na dovolenou elektromobilem to často řeší tak, že si odfiltrují pouze hotely či apartmány umožňující dobití z neveřejného wallboxu. Ti protřelejší však vědí, že se dá často uspět i u majitelů nemovitostí, kteří takovou možnost vůbec neinzerují - zpravidla jen proto, že je to nenapadne, protože to po nich dosud nikdo nechtěl.

V takovém případě je dobré nezapomenout na dobíjecí kabel do domácí 230V zásuvky, protože wallbox v rybářském domku na pobřeží by se rovnal malému zázraku.