Odstavec z povídky V páře od Antona Pavloviče Čechova, lékaře a spisovatele, kterou napsal v Rusku koncem devatenáctého století, má s dnešním Ruskem kupodivu mnoho společného.  "Přijde sem dlouhovlasáč," pošeptal Michajlo hochům. "Pobuřuje lidi. Dejte na něj pozor a měli byste zaskočit k šéfové, aby poslala pro Nazara Zacharyče. Bude třeba sepsat protokol. Má všelijaké řeči… Myšlenky pronáší…" Michajlo je rozhořčen a křičí: "Hrůza, jak se tahle havěť teď rozmnožila!"

Prokleté dny, je název knihy Ivana Bunina, pozdějšího nositele Nobelovy ceny, který zemřel v roce 1953 v Paříži. Jde o deníky, které si psal těsně před emigrací. V nich najdeme mimo jiné citáty, které zaslechl mezi lidmi v Oděse: "Boháče je třeba zabíjet, Němec je dobrý, až přijde, zavede zase nevolnictví." Nebo: "Budiž proklet den mého zrození v této zemi. Komunisté? Jsou to bandité a věří ve světový požár." V novinách zase stálo: "Nasaďme nelítostný teror proti buržoazii a bělogvardějské svoloči, proti zrádcům, spiklencům, špionům, zbabělcům a egoistům. Buržoazii je třeba zabavit všechny přebytky oblečení a peněz, a vzít i rukojmí."

V Čechovově knize Člověk ve futrálu, kterou mimochodem přeložil komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák stejně jako Buninovy deníky, čteme: "Za nevolnictví to bylo lepší, o nic jsme se nemuseli starat. Chudí mužíci se smrti nebojí, smrt je vykoupením."

A přečteme-li si Alexandra Gerceneva, který žil rovněž v 19. století, najdeme tam následující úvahu: "Zásadně jsme se rozešli s tím, co je. Jsme pošetilí, nechceme znát skutečnosti a vytrvale se opájíme sny. Snášíme tresty pro lidi, kteří vycházejí ze skutečného stavu naší země… Naše neštěstí je v odtrženosti teorie od praxe. Ale pro ty, co vládnou, je osudově výhodné se rozcházet s tím co je, potřebujeme vášnivých hlav, jsou zapotřebí jako potrava pro kanóny."

A totéž vlastně říká v současné době Timothy Snyder: "Ukrajina kladla odpor válce prodchnuté neskutečností. Východiskem Putinovy invaze bylo tvrzení, že Ukrajina neexistuje. Není to žádný stát ani národ, Ukrajina je jen nedorozumění, které lze napravit jen násilím a propagandou. A tak měla být země okupována, děti měly být převychovány a každý, kdo se, jakkoliv politicky angažoval, měl být zavražděn."

Připomíná mi to slova ruského liberálního historika z konce 19. století Vasilije Ključevského, kterého cituje Ivan Bunin: "Ještě neminula stará Rus. Mimořádná opakovatelnost ruských dějin mě děsí." Bunin si k tomu poznamenal: "Já už teď vím, co jsou zrůdy, které tu budou za sto let."

Kdyby politici více četli ruské klasiky, lépe by i po těch 105 letech co tato slova Bunin napsal, chápali, jak přemýšlí Vladimír Putin, který, jak říká disident Leonid Volkov, jen plní touhu svého národa. A ten věří, že velká země má pravdu dějin a zemřít za ni je vykoupení.

Napsáno pro ČRo Plus.