Když začala její dcera chodit v kroji, neměla ani tušení, kolik práce, času i zručnosti se skrývá za každou výšivkou či dokonale naškrobenou a nažehlenou sukní. Postupem času do tajů kroje pronikla natolik, že se rozhodla tomuto umění sama naučit. Nejdřív začala šít kroje podle sukní, které měla doma. Původně vyučená prodavačka zdědila talent, trpělivost a šikovné ruce pravděpodobně po své babičce, která šila a vyšívala pánské kroje. Na rozdíl od ní se však Alena pustila do těch dívčích.

Hodová sezona klepe na dveře

Nejčastěji si u ní zákaznice objednávají brokátové šaty, tedy vrchní sukni kroje a kordulku. Teď zrovna ale šije kompletní kroj pro děvče z Kobylí, to znamená nejen brokátové šaty, ale i šest spodních bílých sukní. Kolik času jí to vezme, nikdy nepočítala, všechno ale dělá ve svém volnu, při práci.

"Nedokážu si představit, že by se tím někdo mohl živit," říká i přesto, že zakázek má tolik, že je dokonce musí odmítat. Po směně v hotelovém wellness centru, klidně o půl desáté večer, tak ještě usedá ke stroji a začíná jí směna další. "Hody v Kobylí už jsou za rohem, takže doma říkám, aby po mně teď nikdo nic nechtěl, že musím šít," usmívá se. Termíny jsou totiž neúprosné.

Těsně před hodovou sezonou, má Alena tradičně nejvíc napilno, a to nejen se samotným šitím krojů, ale také s jejich žehlením. "Jedna sukně zabere asi hodinu a půl," líčí. "Nejdřív se musí naškrobit a pak se začne skládat. Sklady se tvarují prsty, takže z toho hodně bolí ruce, ale ten výsledek pak za to stojí," dodává. "Když je navíc sukně dobře naškrobená, udrží tvar i dva tři roky."

Oblékání do kroje? Práce na hodinu

Alena se věnuje také oblékání do kroje, ačkoli to vypadá jako jednoduchá záležitost, opak je pravdou. Postupuje se hezky krok po kroku.

"Začíná se košilí, pak se dává kolem pasu jelito, které nadzvedne sukně, pak bílé spodničky, na ně brokátová sukně, pokračuje se rukávci s kordulkou, fěrtochem (zástěrou, pozn. red.), mašlemi. Na hlavu se pak dává buď kotůč, pokud je dívka stárka, nebo turečák (turecký šátek, pozn. red.)." Chybět nesmí punčochy ani boty. Celý proces strojení zabere asi hodinu.

Dívky oblečené v kroji prakticky nemohou sedět ani jít na toaletu a musí si dávat velký pozor, aby si brokátové šaty ničím nepolily. "Měly by se k nim chovat tak, aby se nemusely prát. Když se totiž ušpiní, musí se všechno odpárat, pak se teprve mohou vyprat, vyžehlit a všechno na ně znovu našít," vysvětluje Alena.

Opatrnost je namístě i s ohledem na cenu kroje, kompletně celý, včetně bot, vyjde zhruba na 100 až 150 tisíc. "Jen brokátové šaty stojí okolo 10 tisíc korun, ale záleží samozřejmě na tom, jaký brokát si vyberete," doplňuje.

Kratší a zdobnější: i do krojů se promítají módní trendy

I do takového kousku, jako je kroj, se promítají nové trendy. "Když chodila v kroji moje maminka, byly sukně strohé, skromnější. V současnosti chtějí být děvčata víc nastrojená a být víc vidět, nebojí se proto sáhnout ani po divočejších látkách. Výrazně se zkrátila také délka sukní," vysvětluje hlavní rozdíly. "V minulosti se navíc kroje dělaly ručně, teď nám ulehčují práci šicí stroje," říká a poznamenává, že se změnily i samotné brokáty. "Dřív byly daleko kvalitnější."

Svoje umění nemá zatím Alena komu předat. "Dcera maluje mašle, ale do šití se nehrne," usmívá se. "Třeba se ale objeví někdo úplně jiný, koho to bude zajímat. Ráda se s ním o to, co umím, podělím. Čím víc lidí se to naučí, tím líp," říká s tím, že takové řemeslo nesmí zaniknout. "Když vidíte pak ty holky v průvodu ve vašich sukních, tak je to krása…" uzavírá s dojetím v očích.