Krásně se na to dívá. Konečně. Český tenis prožívá brutální US Open. Byl to nejlepší první grandslamový týden v samostatné historii. Po těch předchozích ne úplně podařených podnicích velké čtyřky v této sezoně je to vzpruha.

Mám radost, že Jiří Lehečka ukazuje, že přijel na americkou šňůru ve skvělé formě. Hraje fantasticky. Na těch předchozích turnajích občas blbě chytil někoho z favoritů v úvodních kolech, ale jinak konzistentně předvádí výborné výkony.

Skvěle servíruje, dobře se hýbe, celkově působí, že je takový kvalitně zregenerovaný a správně nastavený. Především v hlavě.

On sám říkal, že si během dlouhého zranění, které loni měl se zády, srovnal priority, pochopil, co je v životě důležité, naučil se být v některých situacích nad věcí a celkově se uvolnil. 

A to je ono. Přijde mi, že celkově lidsky dozrál a projevuje se to i na kurtu. Řekl bych, že z toho plyne i ta jeho konzistence. 

Samozřejmě teď to bude mít proti Carlosi Alcarazovi těžké. Španěl letos poprvé po cestě do čtvrtfinále grandslamu neztratil ani set, v New Yorku vypadá jako ryba ve vodě. 

Ale věřím, že ho Lehy může minimálně potrápit. Musí si držet vysoké procento prvního servisu, po tom druhém se pak hrají dlouhé výměny a v tom je Alcaraz možná nejlepší na světě. Jirka na něj musí vlétnout a od prvního úderu to hnát, jinak moc šancí mít nebude.

Ale ve čtvrtfinále už si soupeře nemůže vybírat a ví to i Barbora Krejčíková, která v osmifinále předvedla velké věci, když odvrátila osm mečbolů. 

Objektivně je potřeba říct, že už během prvního týdne US Open odehrála lepší zápasy, třeba předchozí utkání proti domácí Emmě Navarrové. Proti Taylor Townsendové jí to vůbec nešlo, trápila se.

Ale o to je to cennější, když ubojujete bitvu, ve které se vůbec necítíte dobře. Kdy vám to tam nepadá a ještě si každý na stadionu přeje, ať to zkazíte.

Je potřeba obrovsky smeknout před tím, jak si Bára poradila při mečbolech Američanky. To vůbec nebylo tak, že by se soupeřka vyházela, že by nezvládla tlak domácího publika. Naopak. Krejča si za tím aktivně šla, jednou to byl parádní bekhend po čáře, jindy nátlaková hra u sítě. Nebyla to náhoda, že to zvládla.

Novák jako opora v boxu

A strašně se mi líbilo, jak během zápasu fungovala komunikace mezi ní a trenérem Jirkou Novákem. Říkal jí jednoduché věci typu "pojď, chytneš se". 

Ono se to na první dobrou v televizi může zdát, že s takovými hláškami by mohl být trenérem každý. Pravdou je, že za takového dramatického stavu během zápasu už se mezi boxem a hráčem neodehrávají žádné strategické plány. To se všechno stane už před zápasem. 

To si třeba určíte, co je plán A, co plán B. Ale na kurtu si hráčka, a obzvlášť dvojnásobná grandslamová šampionka, uvědomuje, co by měla hrát, nebo jak změnit hru. Co potřebuje, je jistota, opora v hráčském boxu, slova podpory od někoho, kdo ví, o čem je řeč. Což legenda typu Jirky Nováka určitě ví.

Bára sama tuší, že neodehrála dobré osmifinále. Teď musí hlavně pořádně odfrknout. Dát si klidně i den bez tenisu, když to bude potřeba, a nabrat síly na další zápas proti domácí tenistce, už třetí v pořadí.

V New Yorku je pro to skvělé zázemí, co si pamatuju, mají nejlepší fyzio, masáže, spoustu možností, jak ulevit tělu i hlavě. Určitě to stálo i spoustu psychických sil. Bára je na kurtu naprosto klidná, emočně nehne brvou, ani když je celý stadion proti ní. Ale uvnitř to určitě prožívá.

Loňská finalistka US Open Jessica Pegulaová rozhodně není snadná soupeřka pro boj o poslední čtyřku, ale Bára už ji dvakrát porazila, takže plán na ni mít bude. 

Česká tenistka je známá svou hrou, je to taková rozdrbávačka. Měla by měnit rytmus, hodně používat čopy, zase chodit dopředu. Když se bude držet své hry, mohlo by to fungovat. 

Vondroušová se vrátila na level šampionky

Podobný příběh prožívá v New Yorku i Markéta Vondroušová. Vrací se po zranění, vysoký level ukázala už v Berlíně na trávě, kde vyhrála titul. Teď je zase zpátky ve čtvrtfinále grandslamu.

Léto neměla úplně nejlepší, ale ono je to těžké, když vám spadl žebříček a vy na jedné straně potřebujete zpátky nahrát zápasy, abyste se dostali do formy, na druhou stranu ty nejlepší hráče vyfasujete hned v prvních kolech. Těžko se do toho dostává.

U Maky se to evidentně sešlo až na posledním grandslamu sezony, už má skalpy dvou hráček top deset, Jasmine Paoliniové a Jeleny Rybakinové. 

Naposledy nasázela v osmifinále 13 es, z toho tři proti brejkbolům na otočení gamu a doservírování zápasu. To ukazuje, že má zase v sobě level šampionky, dokáže se koncentrovat na nejdůležitější pasáž zápasu. 

Čeká ji bitva jako hrom proti jedničce Aryně Sabalenkové. Odehrají proti sobě desáté utkání, z toho třetí letos. V Berlíně ji Maky porazila, v srpnu v Cincinnati se zase radovala Běloruska.

Favoritka určitě není, ale odepsat ji nikdy nemůžete. Sabalenková si je síly Vondroušové taky dobře vědoma. Maky má zbraně na to, aby se jí dostala pod kůži a když se jí to povede, i světová jednička se může sesypat. 

Muchová je český klenot

Na závěr jsem si nechal český klenot Karolínu Muchovou. Po zranění se jí vrátil bekhend a všichni se zase rozplývají nad její hrou a zázračnými údery. A nedivím se, mám to stejně.

Ono se řekne, že jí kvůli bolavému zápěstí vypadl jeden úder, obouručný bekhend, ale když nemůžete použít levou ruku a zatlačit z bekhendu, vypadnou vám další dvě tři zbraně.

Znamená to, že z téhle strany těžko prohodíte soupeřku u sítě, hůř dostanete protivnici pod tlak a nedostanete se k síti a volejům, které právě Muška tak umí a tolik ji zdobí.

Teď je to zpátky, navíc po změnách v trenérském týmu a s Vaškem Šafránkem v zádech je z ní cítit taková dobrá energie. Teď jen aby vydržela zdravá a za chvíli je znovu v top 10. Vždyť ona odehraje sedm turnajů za rok a z toho šest velkých výsledků.  

Bohužel v osmifinále proti Martě Kosťukové už si tělo při čtvrté třísetové bitvě v řadě řeklo o pomoc a nechala si ošetřovat záda. Přesto to neskutečně ubojovala a postoupila.

Naomi Ósakaová jí odklidila z cesty její osobní noční můru v podobě Coco Gauffové, proti které se jí dlouhodobě nedaří, a obzvlášť v New Yorku. Ale je otázka, v jaké kondici bude proti Japonce. Držme palce, že se zvládne dát dohromady.