Charlotte potkala Sama v roce 2015 na jedné domácí party. On charismatický Australan se zářivým úsměvem a sexy přízvukem, ona mladá Švédka okouzlená jeho dobrodružným duchem. Sam přijel do Švédska jen na skok, ale jakmile poznal Charlotte, bylo jasné, že se jeho život navždy změní.

"Byl jiný než kdokoliv, koho jsem kdy potkala," vzpomíná Charlotte. "Miloval život, cestování, sport. A lidi ho milovali zpátky," dodává.

Společně žili mezi dvěma kontinenty - Austrálií a Švédskem, kde Sam pracoval jako fyzioterapeut švédského alpského týmu. V roce 2020 pak přišel zlom - svou lásku požádal o ruku.

Budoucnost vypadala jasně a slibně. Až do chvíle, kdy si Sam nahmatal bulku na krku.

Neznámý původ, známý konec

Lékaři mu potvrdili rakovinu, ale nedokázali určit její přesný původ. Vzácná a agresivní forma onemocnění se rychle rozšířila do dalších orgánů. Chemoterapie nezabírala. Přesto se pár nevzdal.

"Věřili jsme, že Sam bude výjimka. Že to zvládneme," přiznává Charlotte.

Krátce po zásnubách si Sam nechal zamrazit sperma - v případě, že by léčba ovlivnila jeho plodnost. Zamilovaný pár plánoval rodinu a bavil se o jménech dětí, výchově i společné budoucnosti. A v lednu 2021 se vzali na švédském pobřeží.

O patnáct měsíců později ale Sam zemřel. "Bylo to neskutečné. Jeho odchod pořád nechápu," smutní.

Ve znamení naděje 

Přesto všechno se Charlotte nevzdala a toužila po plnohodnotném životě a uskutečnění jejich společného snu.

Na podzim roku 2022 odletěla do Austrálie, kde si Sam nechal zmrazit spermie. Následně podstoupila tři embryotransfery, přičemž dva selhaly. Třetí měl být tím posledním. Alespoň v tu dobu.

V dubnu 2023, přesně rok po Samově smrti, zazvonil telefon a přišla radostná zpráva: "Gratuluji, jste těhotná." Charlotte ze sebe v tu chvíli nemohla vydat ani hlásku. Po měsících smutku a bolesti znovu pocítila radost. "Poprvé od Samova odchodu jsem se usmála. Od srdce," vypráví.

Porod mezi vzpomínkami

Jejich syn - malý Elijah - přišel na svět 11. ledna 2024. Narodil se doma, obklopen fotkami svého táty. "Měla jsem pocit, že je tam s námi. Bez něj bych to nezvládla," přiznává Charlotte.

Ačkoliv prožívala těhotenství bez partnera, nebyla sama. Obrovskou oporou jí byla rodina i přátelé. Její maminka přiletěla ze Švédska, aby byla u porodu. "Bylo to nádherné pro nás obě," doplňuje.

Táta na dálku

Sam si nikdy svého syna nepochová v náručí, ale Charlotte dělá všechno pro to, aby tento "malý zázrak" svého otce znal. Přehrává mu jeho nahrané hlasové vzkazy a Elijah říká "táta", když vidí jeho fotku. "Když ho sleduji, jak si hraje a směje se, jako bych viděla Sama. Jsou si neuvěřitelně podobní," popisuje.

Přesto přiznává, že ji trápí, co všechno Sam zmeškal a nikdy nezažije. "Vím, že by byl skvělý táta. Miloval děti, byl z nich vždycky nadšený. Představuju si, jak by spolu surfovali nebo jak by ho bral na lyže. Byli by nejlepší kamarádi," tvrdí.

Dnes se Charlotte soustředí hlavně na mateřství a její příběh je svědectvím o tom, že skutečná láska neumírá. "Elijah je moje světlo. Je to kousek Sama, který tu zůstal. Věřím, že nás pořád sleduje - a že je na nás pyšný," uzavírá.