Wenders, který letos 14. srpna oslaví osmdesátiny, má na svém kontě i dokumenty, reklamy či klipy například pro U2 či Davida Byrnea. Rád také fotografuje a předloni se po odmlce vrátil do kin s pozoruhodným snímkem Dokonalé dny.

Zamilovaný anděl a uklízeč veřejných toalet

Slavný film Nebe nad Berlínem je alegorickým příběhem o andělovi, který se vzdává své nesmrtelnosti a nadpřirozené moci pro pozemskou lásku. Hlavní roli anděla Damiela ztvárnil loni zesnulý švýcarský herec Bruno Ganz. Na scénáři s Wendersem spolupracoval také rakouský literát a dramatik Peter Handke, loňský držitel Nobelovy ceny. Sám sebe si pak ve filmu zahrál hudebník Nick Cave. Wenders za film získal cenu za režii na festivalu v Cannes.

Nejnověji Wenders znovu triumfoval v roce 2023 s poetickým snímkem Dokonalé dny, o hledání krásy ve zdánlivých maličkostech. Představitel hlavní role Kódži Jakušo byl na festivalu v Cannes oceněn za nejlepší mužský herecký výkon. Film o japonském uklízeči veřejných toalet vypráví o všední nevšednosti, o viditelném a skrytém, o hravosti, která vnáší do rutiny nedokonalého života jemnou krásu a hluboký smysl - pro toho, kdo ho zahlédnout chce.

Předtím tento filmař zaujal dokumentem Papež František: Muž svého slova (2018), na němž hlava katolické církve i osobně spolupracovala. Wenders pochází z katolického prostředí a je držitelem dvou čestných doktorátů z teologie. S Vatikánem spolupracoval již v roce 2015, kdy radil vatikánskému televiznímu kanálu CTV s přímým přenosem z ceremonie otevírání Svaté brány v bazilice svatého Petra u příležitosti zahájení mimořádného Svatého roku.

Od medicíny přes Paříž k filmu

Wilhelm Ernst "Wim" Wenders se narodil 14. srpna 1945 v Düsseldorfu. Ve 12 letech dostal osmimilimetrovou kameru a nafilmoval ulici pod sebou. Ze studií medicíny a filozofie zběhl v roce 1996 do Paříže. Začal pracovat jako rytec u amerického umělce na Montparnasse a vysedávat v kině. Po návratu do Německa v roce 1967 mu otevřela dveře Vysoká filmová a televizní škola v Mnichově. Natočil několik krátkých filmů ovlivněných rockovou hudbou.

Polizeifilm z konce 60. let popisoval policejní postupy během studentských bouří v roce 1968 a Wenderse během natáčení zatkli a odsoudili k šesti měsícům nepodmíněně. Po volné road movie trilogii Alice ve městech (1974), Falešný pohyb (1975) a V běhu času (1976) se Wenders vydal na zkušenou do Ameriky. Tam příliš neuspěl a po návratu do Německa natočil své patrně nejlepší filmy.

V roce 1993 navázal na úspěch kultovního Nebe nad Berlínem filmem Tak daleko, tak blízko. Zaujal také Lisabonský příběh (1994), v němž atmosféru města kolorují písně skupiny Madredeus. Snímek Linie násilí (1997) zkoumala fenomén násilí coby "zániku lásky". Velký ohlas i oscarovou nominaci si Wenders vysloužil za dokument o legendách kubánské hudby Buena Vista Social Club (1999), v němž devadesátiletí starci oslňují svým uměním i vitalitou.

Poté následovaly další snímky, jako například mysteriózní The Million Dollar Hotel (2000) podle scénáře frontmana U2 Bono Voxe, Země hojnosti (2004), Nechoď klepat na dveře (2005), Přestřelka v Palermu (2008) nebo Krásné dny v Aranjuez (2016).

Wenders získal řadu cen. Za film Stav věcí to byl Zlatý lev v Benátkách, Zlatou palmou byl na festivalu v Cannes oceněn snímek Paříž, Texas. Režisér byl i třikrát nominován na Oscara za dokumentární film, kromě Buena Vista Social Club to bylo za snímky Pina (o slavné německé choreografce Pině Bauschové) a za Sůl země, jejímž protagonistou je brazilský fotograf Sebastião Salgado. V roce 2015 Wenders převzal čestného Zlatého medvěda na Berlinale.

Fotí opuštěná místa a je popáté ženatý

Fotograficky Wenders zachycuje pusté krajiny a jeho tématy jsou paměť, čas, ztráta, nostalgie a pohyb. Na počátku 80. let začal pracovat na projektu s názvem Obrazy z povrchu Země, který fotil dvě desítky let. První série vznikla během Wendersových cest po americkém Západě, když se připravoval na natáčení filmu Paříž, Texas (1984). Později cestoval po celém světě a pořizoval fotografie, zachycující podstatu okamžiku, místa či prostoru.

Filmař, který tvrdí, že hlavním zdrojem jeho tvorby je hudba, je od roku 1993 popáté ženatý. S manželkou Donatou žijí v Berlíně. V roce 2009 Wenders převzal na pražském Febiofestu cenu Kristián. Předal mu ji exprezident Václav Havel. "Jsem velmi dojat, že jsem toto ocenění převzal právě z rukou Václava Havla. Muže, jehož umělecké tvorby si hluboce vážím. Cením si ho i z morálních hledisek," řekl tehdy Wenders.