Na porubské Hlavní třídě, v novém veřejném prostoru parku Florida, stojí ve zrenovovaném komplexu nápadný kontejner. Z něj se od druhé poloviny července line vůně grilovaného hovězího a klobás. Bistro Mimo Mísu je v Ostravě otevřené teprve pár měsíců, ale už si tu musíte vystát frontu. Dva vyučení kuchaři, Petr a Samuel, totiž vsadili na poctivost, osobní přístup a jednoduché menu, které sedí ostravskému apetitu i současné gastro scéně: méně pozlátek, víc řemesla.

"Byla to náhoda," směje se Petr, když vysvětluje, jak se k bistru se Samem dostali. "Pracovali jsme spolu v restauraci a říkali si, že bychom mohli něco otevřít spolu. Sestra mi poslala, že město vypsalo výběrko na tenhle kontejner. Zkusili jsme to a upřímně, ani ve snu nás nenapadlo, že bychom to vyhráli." A vyšlo to. V kapse měli vysněných, ale úplně prázdných devatenáct metrů čtverečních a šibeniční termín otevření.

Během dvou měsíců zvládli bezchybně zrealizovat vlastní návrh ze čtverečkovaného papíru, a to na centimetr přesně. "Do začátku jsme potřebovali asi milion," počítá v duchu Sam. "Všechno je totiž naše. Od výčepního stolu přes gril a venkovní nábytek až po tu nejmenší nádobu uvnitř kontejneru." Zásadní nevýhodu, nedostatečný skladový prostor, tu proměnili ve výhodu. Veškeré zásoby a suroviny jsou každý den čerstvé, pořízené výhradně z malých, ale ověřených lokálních zdrojů.

Signature dish? Burger.

Menu bistra je překvapivě jednoduché, i tak si tu vybere každý. Mezi ostravské tutovky patří půlmetrová klobása, trhané hovězí a smash burger. Svatou trojici doplňují pivní tvarůžky, paštika a mortadela sandwich. "Každé ráno bereme od řezníka dvanáct kilo masa, večer jsme vyprodaní," říká hrdě Petr. Burger je jasný trhák. "Ten brutálně převyšuje všechno ostatní." Housky vozí pekař čtyřikrát týdně, klobásy dělá místní uzenář podle vlastní receptury. "Nechceme jídlo jen ,rychle vydat a čau‘. Chceme to dělat poctivě - a víme, že naši zákazníci to ocení." A co slavné "smažené sýrové koule", které se prohnaly sociálními sítěmi? "Byly skvělé, ale jejich příprava byla náročná. Zpravidla do dvou hodin byly vyprodané a my nechtěli hostům říkat, že už nám došly. Proto jsme je dočasně stáhli. Možná se vrátí na podzim, až se provoz zpomalí."

Plzeň, co si zaslouží péči

K ostravskému bistru patří neodmyslitelně pivo. Co si vyslechnete v "kraji razovitem", když na čep místo Radegastu narazíte Plzeňský Prazdroj? "Plzeň je nejlepší pivo," říká Petr bez vytáček. "Když má někdo vlastní podnik, ať čepuje, co chce. My jsme chtěli plzeň. Ale taky jsme ji chtěli dělat pořádně." I z toho důvodu oba prošli přísným výčepním školením. "Z Plzně nám dali školení na čištění, sanitaci a správné čepování. Neskutečně nám to dalo. Hosté nám říkají, že máme jednu z nejlepších plzní v Ostravě." Její cenovku se tu snaží držet nohama na zemi.

I když současný zájem o bistro nabíjí energií, kluci zůstávají pokorně nohama na zemi. "Najednou nás lidé poznávají z videí. Je to milé, ale zároveň obrovský závazek," shodují se. Oba si uvědomují, že nemohou usnout na vavřínech, proto spřádají další plány, jak udržet atmosféru přes zimu. "Chceme sem dát kopuli - geodóm - s malými kamínky, ať je to útulné." Plánují i podzimní nabídky - burčák z Velkých Pavlovic, posléze i svařák. Po létě rozšiřují rozvozy jídla domů, aby si Mimo Mísu našlo cestu k lidem, i když třeba počasí nepřeje.

Je jasné, že tohle partnerství stojí na důvěře. "Kuchyně je moje," říká Petr. "Sam dělá finance. Já mu do papírů nekecám a on mně do kuchyně taky ne. Respektujeme se a víme, že to chceme dělat oba co nejlíp."