Let JAL 123 měl před sebou krátkou trasu - necelou hodinu mezi Tokiem a Ósakou. Přesto byl na tuto linku nasazen plně obsazený Boeing 747, jak je v Japonsku obvyklé i na vnitrostátních letech. Stroj odstartoval z letiště Haneda 12. srpna 1985 v 18.12 místního času. O dvanáct minut později se ozvala ohlušující rána, tlak v kabině prudce poklesl, hydraulický systém přestal fungovat a piloti přišli o možnost plně řídit stroj.

Posádka nevěděla, co přesně se stalo - záznamy z černé skříňky ukazují, že kapitán nejprve uvažoval o uvolněném podvozku, poté o explozi v nákladovém prostoru. Některým cestujícím selhaly kyslíkové masky, a kabina se měnila v dusivé a chaotické prostředí.

Dispečeři posádce doporučili přistát v Nagoji, ale kapitán se rozhodl vrátit do Tokia, kde byla delší ranvej. Letoun se však choval nepředvídatelně - střídal prudké stoupání a nekontrolované klesání. Půl hodiny po prvním otřesu, v 18.56, narazil Boeing do téměř dvoutisícové hory Takamagahara. Náraz byl fatální.

Odpovědi přinesla náhodou pořízená fotografie

Z 524 lidí na palubě se zachránili pouze čtyři - dvě ženy a dvě dívky sedící v levé části stroje mezi řadami 54 a 60. Podle svědectví jedné z nich přežilo pád více osob - ti ale zemřeli ještě před tím, než stihla dorazit pomoc. Americký vojenský vrtulník, který se dostal k místu nehody krátce po pádu, totiž nebyl k zásahu připuštěn. Japonské záchranné týmy se k troskám dostaly až druhý den ráno.

Rozhodující stopu přinesla amatérská fotografie zachycující letoun poškozený v letu. Vyšetřovatelé zjistili, že se odtrhla kýlová plocha, čímž došlo k přerušení všech hydraulických vedení. Chybějící část stroje byla později nalezena v moři.

Příčiny fatálního pádu na sebe nenechaly dlouho čekat. Archivní záznamy o opravách letounu ukrývaly stěžejní moment. V roce 1978 zavadil stroj při přistání ocasem o ranvej, což poškodilo zadní tlakovou přepážku. Při opravě technici použili jen jednu řadu nýtů namísto předepsaných tří. Kov tak postupně praskal, až přepážka pod obrovským tlakem selhala. To se stalo právě 12. srpna 1985 v 18.24.

Společnost Japan Airlines vyplatila rodinám obětí vysoké odškodnění, přesto čelila ostré kritice i poklesu zájmu cestujících. Jeden z ředitelů aerolinek spáchal sebevraždu. Pád letu JAL 123 tak navždy zůstává mementem, že lidská chyba v letectví nemusí být vždy jen chybou pilota - někdy může být ukryta v nenápadném šroubku či nýtování, které roky čeká na svou příležitost.