Leonardova cesta k vědě byla postupná. Oplývá totiž i uměleckým nadáním - hraje divadlo, deset let závodně tančil. "V deváté třídě jsem ale byl na letní škole a tam jsme měli molekulární genetiku, dělali tam laboratorní experimenty a to mě začalo bavit. Navázal jsem na to vědeckým kroužkem, spoluprací s Masarykovou univerzitou ohledně výzkumu lupénky a potom jsem v rámci své středoškolské činnosti přišel s vlastním projektem o genetice autismu," vysvětluje.

Třetí z tisíců

Nebál se kvůli tomu oslovit odborníky ze zahraničí, konkrétně doktorandku MSc. Sabrinu Leddy ze soukromé Cornell University ve Spojených státech. "To nejhorší, co se mohlo stát, bylo, že mě odmítnou nebo neodpoví," říká. Ani jedno z toho se ale nestalo. S výzkumem se mu nakonec podařilo prorazit na mezinárodní soutěži středoškolských vědeckých prací Regeneron ISEF v konkurenci 170 tisíc studentů. Skončil na třetím místě v kategorii a získal navíc i speciální ocenění za kreativitu a společenský dopad. "Je to docela úspěch," přiznává skromně. "Většina finalistů byli navíc Američané, o to víc mě to potěšilo."

Už za pár dní se Leonard do Ameriky vrací, tentokrát ale na delší dobu. Byl totiž přijat na Harvardovu univerzitu, kde mají jedno z největších výzkumných center pro autismus na světě. Přijímací zkoušky, které patří k nejselektivnějším, zvládl s percentilem 99. Když se pak jen tak mimochodem zmíní, že maturoval ze sedmi předmětů a se samými jedničkami, ani vás to nepřekvapí. Tento jeho široký záběr se mu ale bude hodit.

Harvard a nekonečné možnosti

"Harvard je skvělý v tom, že během prvního ročníku si můžete osahat všechny obory, které vás zajímají, a teprve v tom druhém se specializujete." On sám si ještě není jist, jestli se pustí do biomedicínského inženýrství, nebo neurověd. "Teď mě asi víc lákají neurovědy, chci se připojit k výzkumné skupině, která využívá magnetickou stimulaci mozku běžně používanou u deprese a přenastavit ji pro práci s autismem," poodhaluje svoje budoucí plány.

Autismus a předsudky

Rád by se tady taky propojil s výzkumnými skupinami a navázal kontakty. Po magisterských studiích se totiž plánuje vrátit zpátky do Česka - i kvůli svému mladšímu bratrovi. "V budoucnu bych chtěl sám vést výzkumnou skupinu. To je docela ambiciózní plán, ale rád bych toho byl schopný," říká s úsměvem.

Možná se mu podaří zbořit i některé předsudky, které se s autismem pojí. "Dnes je jich pořád extrémní množství. Mezi ty nejčastější patří, že všichni lidé s autismem jsou geniální matematici nebo že nechápou emoce. Potkal jsem autisty, kteří zvládají emoce lépe než většina dospělých. Jen se k nim musí přistupovat jinak a snažit se je pochopit," vysvětluje i s ohledem na svou osobní zkušenost, pracuje totiž také jako dobrovolník v autistickém centru.

"Mým cílem není autismus vyléčit, ale pomoct těm lidem, ulehčit jim život. Dát jim prostor pro jejich unikátní pohled, skrze který se i my toho můžeme od nich hodně naučit," říká závěrem.