V polovině 20. let minulého století znala veřejnost charismatického fotografa Františka Drtikola především jako portrétistu. S oblíbeným viržinkem v ruce a v černém hedvábném rouchu bouchaje do gongu vítal ve svém ateliéru nejen anonymní, obyčejné lidi, ale i T.G. Masaryka, Emu Destinnovou, Alfonse Muchu či německého spisovatele Heinricha Manna. Skutečný věhlas mu ale přinesly akty, v nichž spojil inspiraci secesí, symbolismem i nastupujícím art decem. Jedním z nich je i ona ikonická Vlna.

Rok 1925, kdy vznikla, byl pro dvaačtyřicetiletého umělce, ale také mystika, duchovního učitele a buddhistu, velmi příznivý. Účastnil se tehdy pařížské Výstavy moderních dekorativních a průmyslových umění a získal tam Grand prix, prestižní cenu, která mu přinesla světové uznání a odstartovala následnou šňůru zahraničních výstav.

Myšlenku na realizaci Vlny ovšem příbramský rodák nosil v hlavě už daleko dřív, přinejmenším od prosince roku 1914. Tehdy si do svého deníku poznamenal: "Život je jako vlnovka! Kde vrcholky znázorňují štěstí, radost, prohlubně neštěstí, smutek. Kdyby člověk měl silnou vůli, musel by si svůj život uspořádat tak, jako vodorovná čára… A právě to věčné střídání radosti s žalem, to stálé vyrovnávání sil, to právě činí život tak interesantním, že člověk by přestal být člověkem, kdyby nesměl bojovati, své síly měřiti s jinými. - Je-li na jedné straně světlo, musí být na druhé straně stín. A čím silnější stín, tím víc světlo vynikne."

Ladné křivky, světlo a skrytá energie

Snímek Vlna, který definitivně přišel na svět o 11 let později, je zobrazením přesně takové vlnovky. Ženské tělo v prudkém záklonu vytváří ladnou, téměř abstraktní křivku, která evokuje pohyb vln - vnitřní energii, sílu i cykličnost. Drtikol tu mistrně pracuje se světlem, které tělo modeluje a zároveň ho abstrahuje do téměř sochařské podoby. Jak řekl fotograf Josef Sudek: "Drtikol byl malíř, který náhodou fotografoval."

Vlna není jen oslavou ženské krásy, ale i manifestem nového pohledu na akt - tělo se stává krajinou i symbolem pohybu a života. Drtikolův přístup byl v evropském kontextu mimořádně progresivní. Ve svých aktech často modelky a modely konfrontoval s různými geometrickými dekoracemi a vrženými stíny. V jeho fotografiích hrál stále větší roli pohyb, zvýrazňovaný dynamickými pózami, ale také symbolické významy, které byly odrazem jeho zájmu o duchovní nauky, zejména buddhismus.

"Kdybychom si chtěli dílo Františka Drtikola představit na jediné fotografii, tak nejlepší k tomu by byla Vlna," tvrdí teoretička fotografie Anna Fárová. "Ukazuje více charakteristických znaků celého díla, je do určité míry extraktem Drtikolova myšlení. Zahrnuje geometrické tvary a živý model, ukazuje vztah organických a anorganických linií, harmonii mezi živým tělem a mrtvou kulisou."

Zločin století ve světě české fotografie

Originální zvětšeniny Vlny se brzy po svém vzniku dostaly do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM), které Drtikolovu tvorbu dlouhodobě systematicky sbírá a prezentuje. Přestože existuje několik verzí legendární fotografie (odhady hovoří až o pěti variantách z poloviny 20. let), každá je unikátní svým formátem, signaturou i historií. Právě to zvyšuje její hodnotu i zranitelnost, což se bohužel potvrdilo v roce 2011.

V neděli 13. března někdo z UPM ukradl jednu z verzí Drtikolovy slavné "nahé krásky". Ředitelka UPM Helena Koenigsmarková tehdy uvedla: "Vyřízl velmi zručně fotografii z rámu i pasparty a musel s tím mít zkušenost." Celá manipulace se snímkem prý mohla trvat jen pár minut.

Odcizená verze byla pracovní a nesignovaná. Nejznámější a nejvíce vystavovaná definitivní varianta naštěstí zůstala bezpečně v depozitáři. Přesto šlo o mimořádně cenný originál - pojistná hodnota byla stanovena na 1,25 milionu korun, tržní cena v zahraničí však bývá ještě vyšší. Odborníci se tehdy shodovali, že krádež byla pravděpodobně provedena na zakázku. Jan Skřivánek z odborného serveru Art+ upozornil, že Vlna je na otevřeném aukčním trhu prakticky neobchodovatelná, ale na tom černém nebo v soukromých sbírkách by mohla mít vysokou cenu.

Po krádeži byla fotografie zařazena do mezinárodního registru ukradených uměleckých děl v Londýně. Dílo se následně objevilo v USA, kde bylo nabídnuto kalifornskému obchodníkovi s uměním. Ten kontaktoval registr a díky této spolupráci se fotografie vrátila do Česka během čtrnácti dnů od krádeže, tedy ještě na jaře 2011. Policie dílo našla v USA a zajistila jeho návrat. Pachatel, 32letý recidivista Miloslav Pinc, byl usvědčen na základě analýzy DNA ze stopy krve, kterou zanechal na rámu fotografie při jejím vyřezávání. Soud mu vyměřil šestiletý trest odnětí svobody a povinnost uhradit škodu za poškození díla.

Černobílá krása za miliony

V cizině jsou obecně Drtikolovy fotografie ceněné ještě více než v České republice. Zatímco u nás jsou za jeho díla sběratelé ochotni zaplatit od deseti tisíc po částky kolem milionu, na mezinárodních aukcích jdou tyto ceny v přepočtu do několika milionů korun.

Na světě je známo celkem pět zvětšenin legendární Vlny, která ani desítky let po svém vzniku nenechává příznivce fotografie v klidu spát. Na galerijním veletrhu Art Basel v roce 2010 Vlnu nabízeli za 400 tisíc eur (cca 10 milionů korun). Tento unikátní snímek prodával galerista Rudolf Kicken, jemuž se v minulosti podařilo už jednou Vlnu prodat. Pak ji získal zpět a na Art Baselu znovu nabídl za dosud rekordní částku. Zda se ale nakonec za necelých deset milionů korun opravdu prodala, není doloženo.

Nejdražší aukční prodej Drtikolovy fotografie Temné vlny (jiné, velmi slavné varianty) se uskutečnil v roce 2022 v aukční síni Christie’s v New Yorku za téměř 8 milionů korun. Jde o současný aukční rekord za českou fotografii.