0 0 0 10.05.2025
"Nemáme skoro nic, co by bylo takhle dlouho ve vesmíru a vracelo se v rozumném stavu," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Milan Hanousek, šéf Astronautické sekce České astronomické společnosti.
Sonda Kosmos 482 mířila v 70. letech minulého století k Venuši, ale kvůli poruše se nedostala z oběžné dráhy kolem Země. Konkrétní místo vstupu do atmosféry nebylo jisté, podle odborníků to mohlo být i Česko. Kulovitý aparát měl hmotnost 495 kilogramů a průměr 1,17 metru.
Je to absolutně unikátní záležitost. Protože v tomto případě šlo o sondu, u které nikdo nepočítal s tím, že by se vracela k Zemi.
Myslím, že byla jediná a pokud vím, nic podobného kolem Země nelétá. Rozhodně je to jediná takto stará.
Se satelity to jde těžko srovnávat. To je o něčem trochu jiném. Satelity - zejména ty, které nám zajišťují televizní přenos či telefonování -, se pohybují ve výšce 36 tisíc kilometrů nad zemským povrchem na kruhové dráze, z které na Zem v podstatě nikdy nespadnou. A kdyby ano, bavíme se o horizontu statisíců let.
Méně stabilní jsou dráhy s výškou pod šest set kilometrů, vše nad tím tam už zůstane na věky. Mezinárodní kosmická stanice (ISS) je 450 kilometrů. Proto ji musíme jednou za čas zrychlit a dostat na vyšší oběžnou dráhu. Trvale totiž klesá.
Bylo by to asi horší, protože je o něco větší a těžší než sonda. Ono to ale dopadne. V roce 2032 se bude likvidovat. Zpomalí se a navede do atmosféry a dopadne. Ale to bude řízené a přesně spočítané, aby dopadlo do oblasti jižního Tichého oceánu, kde je úplně prázdné moře.
Tehdy došlo k selhání motoru horní rakety. Nedostala se z oběžné dráhy Země. Létala na protáhlé dráze, kdy se od planety dostávala poměrně daleko, ale zase se vracela. A teď se vrátila úplně.
Její dráha byla hodně protáhlá, ve spodní části se však blížila k Zemi a škrtala o rozšířenou atmosféru. Vědělo se tedy, že se vrátí - jen se netušilo, kdy. O jejím definitivním pádu se vědělo přibližně tři týdny.
Pravděpodobně se nejspíš nerozpadla. Byla dost odolná, vždyť byla určená pro misi na Venuši, kde jsou podmínky pro přistání mnohem složitější než na Zemi. Je tam velmi hustá atmosféra a také vysoký tlak na povrchu. Je tam velmi vysoká teplota, navíc tam prší koncentrovaná kyselina sírová. Tělo družice bylo vytvořené tak, aby tohle všechno přežilo. Přistání na Zemi, byť po padesáti letech od startu, by mělo být relativně v uvozovkách snadné.
Samozřejmě se počítalo s padákovým systémem, ten ale po tak dlouhé době byl nejspíš nefunkční. Musel by vydržet kosmické záření, vakuum a hluboké teploty kolem minus sto osmdesáti stupňů. Nylon nebo silon, z kterého padákové systémy byly, dávno degradoval. Osobně si ale myslím, že dopadla celá. Byla určená, aby prošla mnohem horším prostředím, než je návrat do atmosféry Země.
Mám obavu, že to nepůjde. Sonda je až příliš malá na to, abyste ji na dně oceánu našel. Podívejte se, jak dlouho hledali Titanik. A to věděli, kde je. Přitom tohle je koule o průměru přes metr.
Vědci by se k ní velice rádi dostali, protože by viděli, jak vypadá materi, který byl padesát let v kosmickém prostoru - co zdegenerovalo, co přežilo návrat, v jakém stavu je elektronika a materiály. Bylo by to zajímavé. Ale pokud to šouplo do oceánu, je to beznadějně ztracené.
Vědecky nemáme skoro nic, co by bylo takhle dlouho ve vesmíru a vracelo se v rozumném stavu. Samozřejmě dopadly nějaké trosky, ale to je úplně o něčem jiném.
Ve vesmíru jí bylo docela dobře. Když pomineme kosmické záření a velký chlad, tak na ní nic fyzicky neútočilo. Pouze když se vracela k zemi, začala škrtat o atmosféru a při každém obletu tak zpomalovat.