Londýn (od našeho zpravodaje) - Do letošního ročníku nejslavnějšího turnaje vyhrála na londýnské trávě jen jeden zápas. Teď během pěti dnů už tři.

Linda Nosková si v All England Clubu poradila i s nepříjemně hrající Ruskou Kamillou Rachimovovou, která v minulém kole ukončila snahy loňské finalistky Jasmine Paoliniové z Itálie.

Češka vyhrála 7:6, 7:5, v závěru prvního setu přitom překonala málo vídanou situaci. V tie-breaku ztratila vedení 6:0, neproměnila tedy šest setbolů v řadě.

Ten sedmý ale po chvíli ano, čímž čtvrtfinalistka Australian Open 2024 položila základ k postupu.

Jak si vysvětlujete, co se ve zkrácené hře přihodilo? 

Něco takového se mi ještě nestalo. Ani takhle, ani naopak. Co říct, jí se tam povedly dva míče, do kterých šla, nějaké dvě lajny, k tomu tři esa. Když někdo nemá co ztratit a takhle se mu to sejde, je to složité. Aspoň, že jsem pak od stavu 6:6 začala zase od znova.

Hodně jste si oddechla, že jste sedmý setbol už proměnila?

Ano, oddechla. Samozřejmě jsem se za stavu 6:0 už mohla vidět na lavičce, ale ona mě nenechala do poslední chvíle vydechnout.

Dostane se stav 6:0 do hlavy? Vkrádá se pocit, že už je hotovo? Je přece jen malá pravděpodobnost, že by soupeřka z následujících šesti míčků ani jednou nezkazila…

Mně se to do hlavy nedostalo, protože jsem neudělala skoro žádné chyby. Nebylo to tak, že bych ty míče prohrála, spíš ona je vyhrála. Bylo to o štěstí. Věděla jsem, že s tím nemůžu nic dělat.

Obecně bylo v zápase hodně zvratů. Jak jste byla spokojená s úrovní zápasu?

Úroveň asi nebyla úplně nadprůměrná. Spíš jsme se snažily vyrovnat se s podmínkami, kurt nebyl úplně nejpříjemnější, foukalo. A její hra mi úplně neseděla. Měla takové všelijaké údery, nedala mi rychlost, neměly jsme tempo.

Soupeřka byla nezvykle hlasitá během oslav, vy jste jí tam jednou věnovala dlouhý významný pohled. Vadilo vám její chování?

Dívala jsem se na ni, protože slavila vyrovnání na 2:2, jako kdyby vyhrála zápas. Někdy je tohle spíš pro zasmání. Já tohle nedělám, takže mi to není úplně nejpříjemnější.

Na trávě se hodně lidí vzteká kvůli nepravidelným odskokům, vy máte povětšinou na tváři poker face. Jste opravdu tak v klidu, nebo to uvnitř bublá?

Bublá to, samozřejmě, že to bublá. V prvním gamu jsem dala tři rámy, třikrát mi to odskočilo do háje, není úplně lehké se s tím vyrovnat. Člověk si ale může říkat, že je to pro obě stejné.

Ve druhém setu jste si trochu protahovala nohu. Po fyzické stránce je všechno v pořádku?

Podjela jsem a od té doby pořád cítím hamstring. Zápasů už tady mám pár za sebou, takže to fyzicky cítím. Ale myslím, že v neděli budu zase připravená.

V neděli se utkáte v semifinále se světovou dvanáctkou Amandou Anisimovou z USA. Tušíte, co vás čeká?

Hraje rychle, pomáhá si servisem. Letos jsem ji viděla hlavně v Dauhá, kde hrála super. Je to těžká soupeřka.

Co pro vás znamená Wimbledon. Je to něco víc než ostatní grandslamy?

Asi pro mě neznamená víc než ostatní grandslamy. Je čest se sem dostat, ale stejně těžké je se kvalifikovat i na ty zbylé tři. Kdo má tenhle turnaj spojený s tradicí a líbí se mu, že je tu všechno old school, tak bere hraní tady jako větší poctu. Já ho ale řadím nastejno s ostatními. A jahody mi moc nechutnají, není to zase taková specialita (smích).