Už je to skoro 15 let od té doby, co jste se odstěhoval do Litvy. Proč jste se rozhodl odjet?

Jsem syn politického vězně, mého otce Lukašenkovi lidé zabili. A maminka tímhle vším prošla jednou a nechtěl jsem, aby se to stalo podruhé. Ona sama říkala, že by to nepřežila. Navíc jsem muž činu, jsem silně proti oběti, jako je jít do vězení, abych se zavděčil katům. Raději budu pracovat na svobodě než ve vězení.

Není ale mnohem složitější pracovat pro zemi, když žijete v zahraničí? Navíc vás prohlásili za extremisty, takže každému spolupracovníku vašeho webu hrozí v Bělorusku nebezpečí…

Nezajímá mě, co o mně říkají nezákonné orgány a všichni ti zločinci. Lidé, kteří pro nás pracují, žijí v podzemí - ne doslova samozřejmě, ale jsou utajení. Říkám jim "podzemní regionální zpravodajové" a posílají nám zprávy přes chatbot, posílají nám videa, posílají nám nějaké materiály… Všichni pracujeme na tom, aby se Bělorusko civilizovalo.

Je příšerné, že v 21. století je v Evropě válka, na níž se naše země podílí. Bělorusové nikdy neměli žádné konflikty se svými sousedy. Vždy jsme bojovali jen s Rusy. Nikdy jsme neměli žádné problémy s Ukrajinci nebo s Litevci. Vždy jsme žili přátelsky a společně. A to, že to dnes dopadlo tak, že se na nás Ukrajinci nyní dívají jako na nepřátele, je i pro nás velká zátěž.

Přitom před válkou byl na Ukrajině nejpopulárnějším zahraničním vůdcem právě Alexandr Lukašenko. (V roce 2016 mělo k Lukašenkovi pozitivní přístup na 63 procent Ukrajinců, zjistila ukrajinská sociologická agentura Rating; pozn. red.) Ukrajinci snili o silném, chytrém kolchozníkovi, jako byl on. Obchodovali do posledního dne.

Ještě zpátky k Malance. Rozumím tomu, že vaši pracovníci jsou v nebezpečí. Ale jak je to s lidmi, kteří vás v Bělorusku čtou?

Varujeme naše diváky, ať nám nedávají lajky, nepíšou komentáře, protože je to nebezpečné. Jsou věci, které běloruští novináři využívají, například se představí jako jiná redakce, třeba že jsou z listu Komunistické Bělorusko. Pracujeme ovšem přísně podle novinářských standardů, jsme akreditováni litevským ministerstvem zahraničí.

Jinak jsou ale všichni nuceni odejít. V Bělorusku nezůstalo nic. Ani spolky pro milovníky ptáků nebo písní. Ale nám se daří růst a sleduje nás asi 89 procent Bělorusů.

V jaké situaci je nyní běloruská opozice? Vzpomínám si, že po masových protestech kvůli zfalšovaným volbám v roce 2020 byla naprostá většina opozičníků přinucena Bělorusko opustit… 

Rok 2020 ukázal Bělorusku, že svoboda je drahá. Všichni za ni prolili krev, i Litevci a Gruzínci. Obecně platí, že čím déle je diktátor u moci, tím víc krve se nakonec prolije. Jenže všichni mluvili o nenásilném odporu…

Na druhou stranu teď v zahraničí budujeme vlastní struktury. Máme legálně zvolenou vůdkyni Svjatlanu Cichanouskou. Zakládáme za hranicemi parlament a vládu, se kterou Západ počítá. Vytvořili jsme pas Nového Běloruska, který bude za nějakou dobu uznán… Máme jednotky bojující na ukrajinské straně, které se spojují do Běloruské osvobozenecké armády. Máme i svá vlastní nezávislá média, která bojují proti propagandě a podvrhům.

A navíc se běloruská vojska odmítla zúčastnit války na Ukrajině. Lukašenko chtěl být taky v Kyjevě, věřil, že se tam vojska dostanou za tři dny. Ale běloruská armáda to odmítla. Domnívám se, že dnes je to i naše zásluha.

Musíte si ale uvědomit, že běloruská opozice není jako u vás v Česku, kde je v parlamentu. My máme KGB, která má ohromné prostředky i zkušenosti - a nezahálí. V Bělorusku speciální služby dvaapůlkrát převyšují i Lukašenkovu armádu.

Všechny milice, KGB, prezidentská garda a všechno ostatní, speciální služby, jsou dvakrát větší než armáda. Jedná se o naprosto represivní mašinérii, která je zřízena k jedinému účelu - k zachování moci diktátora. A k boji proti jeho odpůrcům. Používají také internet, používají také falešné zprávy, také verbují lidi, vyhrožují lidem, vydírají lidi.

Máte ještě nějaké známé v Bělorusku? Proč se na rozdíl od vás rozhodli zůstat?

Třeba moje maminka je už hodně stará a nechce odjet. Je tam hrob jejího manžela, mého otce. Sama se rozhodla, že tam umře a že tam má věci, které jsou jí drahé. 

Bratrův i můj syn odešli, studují v Evropě. Ale někdo má nemocné rodiče nebo je sám nemocný. Že mi obstavili majetek, to mi nevadí. Ale jsou lidé, kteří se bojí, že když odejdou, tak jim seberou dědictví, daču, kterou jim někdo odkázal. I tak jeden milion Bělorusů emigroval a myslím, že jich odejde ještě o milion víc. Já doufám, že se tak stane a systém se zhroutí, protože nezbude nikdo, kdo by na něj pracoval.

Nedávno jsem četl, že na výpomoc by mělo do Běloruska přijet na 150 tisíc Pákistánců…

No podobně to bylo i s Číňany, se kterými měl Lukašenko hezký vztah: stavějí domy, pracují v továrnách. Jenže dohody skončily a Peking přerušil s Lukašenkem kontakty.

Ale Pákistánci nemůžou nahradit Bělorusy. Je to z velké části zemědělská muslimská země. Žijí tam jako v době kamenné, zabývají se hlavně textilem a drogami. Jsou tam sice elity, inteligentní lidé, kteří jsou schopni sestrojit atomovou bombu, ale tito lidé do Běloruska nepůjdou. Je tam jiné klima, oni raději půjdou do Emirátů.

Pamatuju si, když jsem studoval, tak k nám jezdili studenti z Afriky. V zimě chodili v čepicích a vůbec nechápali, co se děje, proč tady vůbec jsou…