Dívka, několik let sexuálně zneužívaná a velmi surovým způsobem psychicky týraná svým otčímem, se svěřila učitelce. Ta neváhala, a oznámila vše na příslušných místech. Začněme tím, že policii trvalo celý měsíc, než se dostavila a nutno říci, že nekonala, tedy neudělala nic, aby zabránila pokračování aktivit, které oběť věrohodně vylíčila. Dodejme, že ani matka nedělala nic ve prospěch oběti, naopak jí tvrdým způsobem odmítla.

Sebevražedný pokus vysvobodil oběť dočasně směrem do psychiatrického zařízení, které ji po "zaléčení" vypustilo zpátky do původního prostředí bez možnosti jakékoliv pomoci při dalším zneužívání.

První soud odsoudil pachatele na tři roky do vězení, odvolací soud však snížil trest na podmínku a pachatele ponechal doma, aby mohl pokračovat.  Soudce Novák z odvolacího soudu ve mně vyvolal vzpomínku na Havlíčkovy verše ze Křtu svatého Vladimíra: Vojenský soud na civilní dívá se zvysoka, / nesoudí podle zákonů, všechno jen od oka. Nutno dodat, že v tříčlenném senátu s ním seděly dvě dámy. Jejich ďábelský verdikt se opíral o posudek soudního znalce z oboru psychiatrie, který uvedl, že "do budoucna lze (u posuzované) předpokládat vymizení psychických obtíží". Z mého pohledu je to fušerství, způsobené buď nekompetencí, nebo lajdáctvím.

Ústavní soud pak tuhle prasárnu požehnal.

Anička bohudík našla zcela neformální a institucemi nezaštítěnou pomoc, která mě ujistila, že jsou stále mezi námi ještě hodní a soucitní lidé, ochotní pomoct. Nesedí u soudů, ale pomáhají v nouzi. Finanční sbírka vydala na to, že iniciativa "Pod svícnem" pořídila z vybraných peněz Aničce byt, a pomohla jí se vstupem do života, který do té doby nepoznala. Pro Aničku to byla více než náročná zkouška, v níž zdárně obstála. Její právní zástupce se obrátil na Soud pro lidská práva ve Štrasburku, na jehož rozhodnutí teď čekáme.

V souvislosti s tímto případem byl dokonce přijat zákon Lex Anička, který zahrnuje povinné vzdělávání soudců a nově i posuzování náhrady škod obětem. Nezohlednil ale požadavek, aby za tyto trestné činy nebyly udělovány podmínečné tresty. Jeden z poslanců dokonce při prémiovém promítání dokumentu řekl: "Znásilňování tady bylo, znásilňování je a znásilňování bude." Podle svědectví věrohodné osoby to byl poslanec Benda. Je to tedy norma?

Ptám se, co by se stalo, kdyby dobří lidé nezasáhli? Jaký by byl další osud oběti? Ulice a drogy? Nebo ve chvíli největšího zoufalství kuchyňský nůž? Vždyť "domácí zabíjačky" tvoří velkou část spáchaných vražd, kdy oběť přemění své poddanství ve vztek a útok. Nebo sebevražda?

Ptám se. Jak mohou sedět nekompetentní, a tak emočně tupí lidé na tak odpovědných místech? Spravedlnost opět jednou dostala na frak (správný výraz zakazuje cenzura).

Navzdory tomu Anička žije!

(Chcete-li vidět svědectví o tom, jak selhávají všechny mechanismy, které by měly hájit oběť, ale které naopak povzbuzují pachatele k další zvrhlé aktivitě, nalaďte si v úterý 14.10. ve 20:50 na svém televizoru  program ČT2.)