Co pro vás nominace na olympiádu do Milána znamená?

Je to úspěch, a ještě větší než před těmi osmi lety. Tehdy to nebylo s hráči a rozhodčími z NHL, dostalo se tam 14 hlavních rozhodčích za Mezinárodní hokejovou federaci IIHF. Nominace byla lehčí než teď, kdy máme těch míst jen sedm. Dostat se mezi tu sedmičku, to je pro mě prestižní. A i s těmi hráči NHL to bude úžasný zážitek.

Takže berou to takhle i rozhodčí, že turnaj s hráči NHL, na olympiádě poprvé od Soči 2014, bude něco speciálního?

Určitě, bude to mít exkluzivitu. Z pohledu fanoušků, hráčů, a tím pádem je to zajímavější i pro nás rozhodčí, do nějakého našeho životopisu. To, že budeme součástí takhle velkého turnaje.

Dokážete si tohle na samotném turnaji užít? Ještě doplňme, že do Milána pocestuje z Česka také ženská hlavní rozhodčí Zuzana Svobodová a čároví Daniel Hynek s Kristýnou Hájkovou.

Když jedu na nějaký turnaj, vždycky se snažím užít si ho celkově. Nejsem ten typ, co by všude žil jen hokejem a chodil na všechny zápasy, i když nepískám. Udělám si ty povinnosti na sto procent, ale pak chci spíš zrelaxovat mentálně. Zajít si do města na dobré kafé, dobré jídlo. Jediná nevýhoda olympiády bude, že v Miláně se moc disciplín vedle hokeje neodehrává. Takže to budu řešit nějakými procházkami po městě, snad tam bude Český dům. Budou mě zajímat i ceremoniály na náměstí a chtěl bych jít na ukončení olympiády, což bývá nádherné. Před osmi lety v Koreji se mi to moc líbilo.

V Soči hráli v semifinále Kanada s USA a zápas pískali Kanaďan s Američanem. Takže na olympiádě neplatí pravidlo z mistrovství světa, kde rozhodčí své země nepískají?

Je to tak, že to, který tým vypadne, nebude mít vliv. Na MS to takhle funguje, většinou nepískáte svou zemi, ale na olympiádě je to jinak, protože když hrají nejlepší hráči, chtějí na ledě i nejlepší rozhodčí. Takže jestli Češi vypadnou, nebo ne, na moji nominaci to nebude mít vliv.

A jak je to na MS? Fandíte tam proti Čechům, aby vaše šance na nasazení do medailových zápasů vzrostla?

Ten proces tam takhle funguje, ale já to rozhodně nemám tak, že bych fandil proti Čechům. Znám lidi, kteří fandí soupeřům své země, ale když pak vypadne a vy stejně nepískáte, musí to být ještě horší zklamání. Já sleduju ostatní zápasy z pozice odbornosti, nefandím nikomu. Spíš si říkám, ať hlavně není žádný skandál s rozhodčími. A stejně je pro nasazení hlavní vaše výkonnost, faktor národnosti už je menší než dříve.

Bude pro vás olympiáda zajímavá i z toho pohledu, že se setkáte s rozhodčími z NHL a můžete si vyměnit nějaké zkušenosti?

Samozřejmě. Ptáme se jich, oni se ptají na Evropu. Člověk zjišťuje různé věci, názory, vzdělává se. Kamarádíme se, jsou to stejní lidé jako my, jsou přístupní. I když jsou to hvězdy jako třeba Wes McCauley. Některé znám delší dobu, s některými jsem se viděl teď na kempu v Buffalu poprvé.

To už byla příprava na Milán?

Ano, měli jsme kemp, abychom se před olympiádou poznali a něco si řekli. Hlavně pro rozhodčí NHL je to specifické, protože mezinárodní pravidla jsou oproti NHL trochu jiná. I když se to přibližuje, rozdílů už je méně. Věnovali jsme se teambuildingu, fyzické přípravě, testování a přednáškám o pravidlech.

Do toho startuje extraliga, pro vás to bude už šestnáctá sezona v české nejvyšší soutěži. Jak se těšíte?

Těším se jako každý rok, ale vždycky si říkám, že by to mohlo být o měsíc později. (úsměv) Když jedete na jaře na MS, máte sezonu o měsíc delší a o to méně času pak máte na regeneraci a další trénování. Zároveň ten kalendář nadcházející sezony je tak našlapaný, že žádný pozdější start extraligy by samozřejmě možný nebyl.

Čekají vás rozhodčí v extralize nějaké novinky?

Žádné velké změny nejsou, spíše nuance. Dá se použít video při trestných stříleních a při nájezdech. Trenéři si mohou vzít coach challenge nově při vyloučení na dvě minuty za zdržování hry - vyhození puku z obranného pásma. To jsou asi nejvýraznější věci. Na změny si člověk musí zvykat hlavně v Lize mistrů, což je taková zkušebna nových pravidel. Ale já jsem v tomhle spíš konzervativní, nic bych neměnil.

Jak se z vašeho pohledu za ty roky, co pískáte, v Česku změnil nebo nezměnil pohled hokejové veřejnosti a hráčů na rozhodčí?

Když je v tom člověk tolik let v kuse, špatně se to posuzuje. Vývoj tam samozřejmě je, asi je to lepší. Kultura se zlepšuje i tím, jak jsou modernější arény, má to vliv. S hráči a trenéry je to o hodně lepší, tam je progres velký. U diváků to jde možná pomaleji.

V srpnu jste měli s hráči společný seminář. Napomáhají tyto akce?

Stoprocentně. Na komunikaci se hodně pracuje, je to základ. I komunikace mezi trenérem a hráčem je jiná než před dvaceti lety. Asociace profesionálních klubů na tom hodně pracuje a je to ku prospěchu. Je totiž něco jiného potkat se při zápase na ledě, kde má každý tep 160, a potkat se v létě v klidu a spoustu věcí si říct.

Fotbal před časem přišel s kampaní za větší respekt vůči rozhodčím. Bojuje tak proti jejich úbytku. Jak velký problém je to v hokeji?

Moc nových lidí se nehrne. Nebo když přijdou, nevydrží dlouho. Možná je rozhodčích přibližně pořád stejně, ale zato přibývá zápasů, turnajů. Takže ta základna nestačí. Kdyby někdo chtěl přijít, bude v naší komunitě vítaný, ale rozumím tomu, že se musí dělat různé kampaně, aby se to vnímání ze strany diváků a rodičů změnilo. V dnešní době máte dost možností, kde si přivydělat, a když někdo přijde dělat rozhodčího a hned má špatné zkušenosti, prostě s tím skončí. Je třeba na tom pracovat, v Česku a na Slovensku jsme v tom specifičtí. V zahraničí je respekt k rozhodčím větší, my si musíme tu cestu najít.

Takže se prostředí sice kultivuje, ale pořád máme v Česku rezervy?

V Česku jsme zvyklí na jakémkoliv sportu na rozhodčí pořvávat. Lidé si tam léčí nějaké mindráky, dávají průchod své frustraci. Je třeba to změnit, pokud do toho byznysu chcete dostat lidi ve věku od 15 do 20 let. Dnes se k nim musíte chovat jinak než před dvaceti lety, to je jasné.

Před lety jste pískal ruskou Kontinentální hokejovou ligu, ale pak se tahle soutěž "zavřela" kvůli válce na Ukrajině. Neznamená to pro některé rozhodčí třeba úpadek motivace, že není z extraligy kam růst?

Záleží na každém, jak to bere. Já to mám tak, že i ve volném čase se vzdělávám, cvičím, pracuju na sobě. Nechci se ukonejšit bývalými úspěchy. Stárneme, extraliga je rychlejší a je třeba pořád pracovat na kondici a regeneraci. Pociťuju na sobě, že tomu musím dávat více než dřív.

Vy jste v Česku jedním z profesionálních rozhodčích. V praxi to znamená, že i mimo sezonu se více věnujete právě přípravě a tréninku?

Spíš jde o to, že mám v sezoně více zápasů než ostatní. Můžu mít tři nebo čtyři zápasy týdně, pak je složitější aplikovat ještě trénink. Navíc musíte být připravený skoro kdykoliv na telefonu, abyste mohl někde zaskočit. Musím ale říct, že obdivuju ostatní kluky, kteří nejsou profesionálové, nicméně taky mají dost zápasů a ještě k tomu stíhají chodit do práce. To je obdivuhodné.

Vy se tedy na sto procent věnujete hokeji? Jinou práci nemáte?

Mám ještě svou vlastní firmu, kterou jsem založil před devíti lety. Ale taky se týká rozhodčích, vyrábíme vybavení pro ně. Byla to trochu díra na trhu, všechno jsme dováželi ze zahraničí, což bylo hrozně drahé. Mám ve firmě zaměstnané dvě švadleny, vyrábíme spoustu věcí. Je to taková moje druhá práce, ale na čas to tak náročné není. Odesílám zásilky nebo přes léto zaskladňuju, řeším výrobu. A přes zimu to distribuuju.