Když Lucii Běčákovou přijali na výtvarný obor na vysoké škole, měla pocit, že se jí začíná plnit životní sen. Umění ji provázelo odmalička - malovala, zpívala, vyráběla. Nešlo však jen o koníček, ale vyjádření její osobnosti.

Jenže těsně před nástupem přišla nemoc. A s ní i rána, která změnila úplně všechno.

"Zpočátku jsem se pohybovala jen na vozíčku, později se mým každodenním pomocníkem staly berle a dodnes mi zůstala ochrnutá noha. Byla jsem vyčerpaná, nemohla jsem se pohybovat jako dřív. Studovat výtvarné umění v klasickém režimu už nebylo možné," vzpomíná nyní devětadvacetiletá Lucie.

Ztracený sen, nová cesta

Nastalo tak období, kdy si připadala úplně ztracená. Místo vzdušného ateliéru - čtyři zdi a postel, místo rozletu - omezení. "Bylo to náročné období. Měla jsem pocit, že se mi zavřely dveře k vysněnému životu," přiznává.

Ale právě tehdy se v ní něco zlomilo. Nebo spíš zrodilo. "Nechtěla jsem umění opustit. Proto jsem začala pomalu hledat cesty, jak tvořit i doma. Seděla jsem u stolu, navlékala minerály a vyráběla první náramky. Byla to moje terapie," popisuje.

Krátce poté přišel nápad založit e-shop. Nejprve s náramky, pak s dekoracemi. A nakonec - se svíčkami. A právě ty dnes Lucii živí. "Nikdy nezapomenu na tu obrovskou radost, kterou jsem měla, když přišla první objednávka," usmívá se.

Z kuchyňské linky se stala dílna. První svíčky byly pokusy a omyly - vosk se odlupoval, knot hořel jako fakule nebo nehořel vůbec. Nic nevycházelo. Ale ona se nevzdala. A to především díky mamince, která je její největší oporou. "Nemohla jsem to dělat jako ostatní. Musela jsem najít vlastní způsob. Tělo mi nastavilo jasné limity - ale i ty limity se dají překonat, když jdete krok za krokem," říká.

Boom, který nečekala

Dnes vyrábí designové svíčky z kokosového a sójového vosku, které zdobí ručně odlévané květy nebo sušené bylinky. Každý kousek je ručně dělaným originálem a každý vzniká pomalým tempem ve znamení preciznosti i odpočinku - jinak to nejde. "Potřebuju více času, víc odpočinku, pomoc u těžších částí výroby. Ale i když to není ta nejrychlejší cesta, je moje. A dává mi smysl," popisuje tvůrkyně.

Dlouho to vypadalo, že se její e-shop nikdy nerozjede. Objednávky chodily jen kolem Vánoc, celoročně to bylo přežívání. Jenže loni přišel zlom. Lucie vytvořila kolekci minimalistických svíček s květinovou ozdobou a ta šla takzvaně na dračku - vyprodala se během pár dní.

Od té doby začala svíčky tvořit na plný úvazek, a to pod značkou "Design by Luci".

Krása s bolestí

Lucie nezastírá, že život s pohybovým handicapem není jednoduchý. Každý den musí plánovat a někdy si musí říct "dnes to nejde". A právě díky tomu získala jiný pohled na svět. "Zdravotní omezení mi vzalo mnoho - svobodu, pohyb, možnost být spontánní. Ale dalo mi hlubší vnímání života, trpělivost, empatii. A možnost dělat věci jinak," přiznává.

Její maminka - největší opora - s ní každý den balí objednávky, pomáhá s provozem e-shopu a zvládá to, co Lucie fyzicky nedokáže. "Bez mámy by to nešlo. Je to můj parťák i hrdinka," říká s úsměvem.

Symbol, nový směr a jiskra

Lucčiny svíčky dnes putují do domácností po celé republice. Lidé v nich vidí nejen krásu, ale i silný příběh. Důkaz, že i když vám život vezme jeden životní směr, pořád můžete najít jiný - možná pomalejší a náročnější, ale třeba smysluplnější. "Chci, aby lidé věděli, že i když vám osud hodí klacky pod nohy, pořád můžete tvořit. A žít naplno - po svém," uzavírá.

Její sen do budoucna? Mít vlastní dílnu s výhledem na beskydské louky a malou galerii, kde bude vystavovat svíčky jako umělecká díla.

A tak Lucie kráčí životem s berlemi, ale také s odvahou a jiskrou, která rozsvítí i tu nejtmavší místnost.