"Sopky jsou důležitou součástí motoru naší planety. Představují viditelný důkaz toho, že v nitru naší planety stále cirkuluje energie a dochází k recyklaci hmoty," vysvětluje profesor Lukáš Krmíček, který působí na VUT v Brně. "Jejich erupce nám připomínají, že je naše Země stále živá," doplňuje. Jak moc živá, to můžeme pozorovat takřka v přímém přenosu.

Jako 16 tisíc hirošimských bomb

Na indonéském ostrově Flores vybuchla 7. července sopka Lewotobi Laki-Laki. Výbuch byl tak silný, že sloup popela vystoupal až do výšky 18 kilometrů - tedy výš než většina dopravních letadel. Obloha náhle potemněla, slunce zmizelo na půl hodiny a okolní vesnice zasypal popel. O pár dní dříve se ozvalo zemětřesení o síle 8,8 stupně na Kamčatce.

"Pro představu: takové zemětřesení uvolní tolik energie jako 16 tisíc hirošimských bomb, byť většina této energie se rozptýlí hluboko v zemské kůře," vysvětluje Krmíček.

Není tedy divu, že se po zemětřesení k životu probudila jak nejvyšší sopka poloostrova Ključevskaja, tak po šesti stoletích také Krašeninnikova sopka, která byla považovaná za vyhaslou. A tím to nemusí skončit. "Nyní se něco začíná dít také u Mutnovskaje - kamčatští vulkanologové u ní zaznamenali tepelnou anomálii," říká Krmíček.

Dramaticky se zvýšila aktivita také na Filipínách. Sopka Kanlaon se stala dějištěm několika explozivních erupcí během jarních měsíců, evakuovat se tak musely tisíce lidí. Sopečný popel pokryl plantáže, kontaminoval vodu a zastavil dopravu. Lidé museli čelit nejen výbuchům, ale i lavinám bahna, tzv. laharům, které se hnaly dolů ze svahů a ohrožovaly celé vesnice.

Na druhé straně Tichého oceánu pokračovala ve své neúnavné činnosti havajská sopka Kilauea, která už je zvyklá na status jedné z nejaktivnějších sopek světa, letos však zvýšila tempo. A jako by toho nebylo dost, v lednu se indonéská Mount Ibu zapsala do statistik, když během jediného týdne zaznamenala více než 1000 explozí. 

Realita, nebo mediální obraz?

Český geolog a vulkanolog Vladislav Rapprich však uklidňuje: "Erupce sopek nejsou častější. Jedná se jen o mediální obraz, který zkresluje realitu," popisuje s tím, že během letní "okurkové" sezóny budí zájem i drobné erupce, které by jindy prošly bez povšimnutí.

"Rok 2025 rozhodně nijak nevybočuje ani počtem erupcí, jejich silou, ani objemem vyvrženého materiálu. Z perspektivy několika desítek let sledujeme setrvalý stav."

Sopky jsou víc "na očích"

Stejného názoru je také Krmíček: "Fotografie a videa sopek chrlících lávu či popel zaplavují média mnohem častěji než dříve. Neznamená to ale, že by počet erupcí oproti minulým rokům dramaticky vzrostl - spíše dnes máme bezprecedentní možnost být jejich svědky. Vulkanismus je zkrátka víc na očích," vysvětluje.

"Země je geologicky aktivní planeta a vulkanismus je její přirozená součást. Sopečné erupce se odehrávají neustále - někdy spektakulárně, jindy zcela bez povšimnutí na dnech oceánů. To, že čas od času dochází k několika nápadnějším erupcím v relativně krátkém čase, je z geologického pohledu normální jev, nikoli předzvěst globální katastrofy," dodává Krmíček závěrem.