Vyrůstat na vesnici kousek od Ústí nad Labem a být gay nebylo nic snadného. V 90. letech se teprve zvolna pohled na gaye začínal měnit, homosexualita si pořád nesla stigma z minulého režimu. Dobře si to pamatuje i muž, který Aktuálně.cz vyprávěl svůj příběh. Redakce jeho jméno zná, ale vyprávění zveřejňuje anonymně. 

"Tohle jsem asi cítil od malička - že se víc zajímám o kluky. První crush jsem měl na kluka už v první třídě na základní škole," rozpovídal se muž, který vystudoval advokacii.

Srovnat se se svou orientací a přiznat si ji však nebylo jednoduché. Proto ji dlouho potlačoval - až do chvíle, kdy se odstěhoval na vysokou školu do Brna. Tam získal tolik vytouženou svobodu a mohl být konečně sám sebou.

Předtím ho ale čekal rozhovor s rodiči. Nechtěl jim lhát - potřeboval jim říct pravdu. Jako první se svěřil své sestře, se kterou má velmi blízký vztah. U mámy a táty si dával na čas, ale nakonec jim všechno pověděl. A ulevilo se mu.

"Pro moje rodiče to na začátku bylo složitější. Byl to pro ně nezvyk, něco neznámého, čeho se báli. Nebyla tam žádná velká scéna nebo drama, ale prostě jim trvalo, než si na to zvykli. Pak už to bylo úplně v pohodě. Celkově mám se svou rodinou výborný vztah - a stejně tak i s rodinou mého přítele," přiznal.

Narážky, pohledy a posměšky

Před coming outem se bohužel setkával s homofobií, a proto otálel i s tím, kdy se svěří kamarádům a blízkým. Naštěstí se od té doby, tedy za posledních dvacet let, mnoho změnilo.

"Za posledních 20 let jsem se s tím setkal už jen málokdy a nikdy nešlo o nic dramatického. Spíš o narážky, hloupé vtipy nebo nepříjemné pohledy. Asi mám v tomhle celkem štěstí, protože žiju v mezinárodním prostředí a takové 'růžové' bublině," dodal se smíchem.

Jeho okolí dnes jeho sexualitu vůbec neřeší. Netají se tím, že žije s mužem - milují se, rádi spolu cestují, chodí na večeře a často do společnosti. Dlouhá léta advokát podporuje Prague Pride - finančně i jinak - a byl by rád, kdyby podobných aktivit bylo víc.

Podle něj se situace LGBTQ+ komunity výrazně zlepšila, i když v menších městech je podle jeho slov pořád co dohánět. Tam se necítí vždy úplně svobodně - na některých vesnicích je homosexualita stále považována za něco "podivného" a těžko uchopitelného.

"Za posledních 20 let se dosáhlo velkého pokroku a lidé vnímají LGBTQ+ problematiku jinak než dřív. Nicméně před námi stále zůstává spousta práce - zejména v menších městech, kde na mě občas koukají jako na 'dvouhlavé tele', když chytnu svého kluka za ruku," uzavírá muž, který by svým příběhem rád vzkázal, že se nikdo nemusí bát být sám sebou.