Švédsko se rozhodlo zakotvit svou kulturní identitu a oficiálním seznamem jasně označit věci, které jsou podle země skutečně švédské. Už letos v květnu a červnu představilo navrhovaný koncept takzvaného kulturního kánonu, který byl v průběhu září prezentován lidem ve finální podobě. Do seznamu se dostala stovka děl, institucí, hodnot a fenoménů, které mají podle vládou pověřené komise nejlépe reprezentovat národní kulturu a její dědictví.

Mezi stovkou navrhovaných pojmů se kromě Pipi Dlouhé punčochy, řetězce s nábytkem Ikea nebo Nobelovou cenou objevily i abstraktnější fenomény, jako je například švédský allemansrätt, tedy právo každého jedince na neomezený přístup do všech veřejných prostor, což s sebou přináší i možnost tábořit téměř kdekoliv. Zařazen byl i film režiséra Ingmara Bergmana Sedmá pečeť, otcovská dovolená, měděné doly nebo třeba sauna. 

Deset oblastí a hranice padesáti let

Kánon je rozdělen do deseti různých oblastí, z nichž polovina je kulturní a druhá polovina naopak společenská, zahrnující například zákon a spravedlnost, náboženství, ekonomiku, vynálezy a veřejný život. Pro všechny položky, které byly do výběru zvažovány, ale platilo, že musí být starší padesáti let.

Právě tato časová hranice se stala nejvýraznějším trnem v oku kritiků kulturního kánonu. Do výběru se tak například nemohla dostat ani švédská hudební ikona ABBA, která sice vznikla v roce 1972 (a tudíž by limit splňovala), ale všechny největší hity nahrála až po roce 1975. To pochopitelně omezuje i kterékoliv jiné druhy kultury a společenských změn, přitom se s jistotou dá tvrdit, že stát a jeho kulturní dědictví se za padesát let promění skutečně výrazně. Odpůrci proto vnímají kánon jako nástroj jakési kulturní exkluze, jež vyzdvihuje konzervativní představu minulosti, ale ignoruje rozmanitost současného Švédska.

Druhým velkým kamenem úrazu je fakt, že myšlenka kulturního kánonu vzešla z popudu strany Švédští demokraté (SD), která je silně pravicová, populistická a protiimigrační. Sama navíc není u moci, ale vznik seznamu si vyjednala jako součást koaliční dohody.

Mapa a kompas pro přistěhovalce?

Seznam má ale i své podporovatele a paradoxně možná jedním z nejsilnějších argumentů pro jeho existenci je skutečnost, že by mohl imigrantům pomoci začlenit se. "Švédsko je imigraci úžasně otevřené, ale lidem dává málo prostoru integrovat se," sdělil v rozhovoru pro deník New York Times Lars Trägardh, historik a předseda komise pověřené vytvořením kánonu. "Seznam může migrantům poskytnout mapu a kompas," dodává. Na tiskové konferenci při uvedení kánonu švédská ministryně kultury Parisa Liljestrandová prohlásila, že kritici seznamu jen nerozumějí. "Náš přístup k tomu byl vždycky takový, že švédský kulturní kánon má být živým a užitečným nástrojem pro vzdělávání, komunitu a inkluzi," řekla.

Kolem kánonu se v několika různých rovinách rozběhla debata, která nejspíš neutichne ani v následujících měsících. Jedna část diskuse se týká vztahu k historii, zda je třeba stavět identitu především na kontinuitě s minulostí, nebo zda je důležitější reflektovat změny a přijímat nové kulturní proudy. Druhá rovina je ryze politická, tedy kdo má vlastně právo určovat, co je a co není národní či kulturní dědictví? Třetí rovina se týká inkluze a otázky, jestli úzce zaměřený list kulturního dědictví naprosto neopomíjí přínosy migrantů v posledních padesáti letech. Koneckonců, podle statistiky z roku 2022 se téměř každý pátý Švéd narodil mimo území Švédska.

O kánon se neúspěšně pokusilo i Dánsko

Švédsko každopádně ve svých snahách oficiálně ukotvit kulturu není jediné. Dánsko má podobný seznam státního dědictví již od roku 2004, kdy jeho vznik inicializoval tehdejší ministr kultury Brian Mikkelsen. Už ve své době se ale proti seznamu výrazně ohradil například populární dánský deník Berligske, který celý počin označil za přelomový v tom smyslu, že je to snad poprvé, co nesocialistická vláda veřejnosti silou vštěpuje, že jsou některá z kulturních děl zkrátka lepší než jiná. Podle zpráv z roku 2014 se ale Dánsku seznamem nepodařilo výrazněji překlenout jakoukoliv propast mezi Dány a komunitami migrantů, kteří do země přicházejí.

S obdobným kulturním seznamem přišlo v roce 2020 například i Maďarsko. Maďarský národní základní vzdělávací program (NCC) se sice týkal celého systému, ale na poli literatury celostátně určoval, o čem se žáci budou učit. Ani to se neobešlo bez kontroverzí, které se tentokrát týkaly silně pravicového vyznění seznamu. Největší odpor vyvolalo zařazení románu Alberta Wasse do literárního kánonu pro středoškoláky. Wass je známý tím, že publikoval řadu antisemitských děl a byl obviněn z odpovědnosti za zabití rumunských rolníků a jedenácti Židů během druhé světové války.