V rozhovoru pro Aktuálně.cz prozrazuje, co ho k tomu přimělo. Také ale mluví o tom, co ho štve na české politice, jaký byl Václav Klaus spolužák a jaká historka stojí za vznikem jeho hitu Jez.

Nedávno jste natočil upoutávku na druhou sérii komediálního hororového seriálu Wednesday a využil jste v ní svoji písničku Jožin z bažin. Jak k tomu došlo?

Nebyl to ani v nejmenším můj nápad. Nejsem moc televizní divák a seriál jsem neznal. Iniciativa vzešla od produkce Netflixu a já byl mou manažerkou přesvědčen, abych nabídku s nadšením přijal. Tak se stalo, byl jsem smířen s osudem a řekl si, že jako třiaosmdesátiletý dědek si už můžu dělat ostudu. Ale na pořádnou jsem neměl dost prostoru a hlavně času, objevil jsem se totiž v klipu jen na několik vteřin.

Jaké bylo natáčení v klášteře?

Příjemné. Natáčela to parta mladých inteligentních kluků, nezdržovali se žádnými zbytečnostmi, jak se říká, šli nejkratší cestou k cíli.

Máte rád filmové nebo seriálové horory?

Seriálové horory nesleduji, spíš moje vnučky. Já se dívám jen na italský pohodový detektivní seriál Komisař Montalbano. Má asi patnáct dílů, všechny jsem už zhlédnul, a tak jedu znovu od začátku. Pořád jsou pro mě napínavé, o překvapení není nouze, protože při prvním sledováni jsem často usínal. A usínám zas, takže mě čeká celá série potřetí. Ale i ta bude pro mě zcela jistě napínavá, usínám totiž pokaždé v jiných místech. Tím nechci říct, že by to byl nudný seriál. U špatného bych nikdy neusnul.

Nadcházející volby budou zřejmě taky tak trochu detektivka, těžko říct, zda dobrá, nebo špatná. Sledujete volební kampaň?

Nesleduji a je mi i srdečně jedno, kdo bude mít jaký výsledek. Volební systém poměrného zastoupení je zbabělý a nesmyslný. Vyhraje nějaká strana a stejně nakonec nevládne. Buď je po volbách shlukem nějakých jiných stran odstavena od vládnutí úplně, anebo je nucena k nějaké "kočkopsí" koalici, takže svoje sliby lidem stejně nemůže splnit. Jedině při většinovém volebním systému, jako mají v USA, je vítězná strana čtyři roky zodpovědná za vše dobré i zlé. Při neúspěších se pak nekroutí a nevymlouvá na své koaliční partnery, ale má problém. Když lidi neuspokojí, letí od válu a je o ní slyšet až za další čtyři roky, nebo už nikdy. Všimněte si, že u nás mají teplá místečka v politice pořád ty samé typy bez ohledu na jejich politickou příslušnost.

V roce 2007 jste pro internetové noviny Neviditelný pes napsal glosu Díky bezvládí blíže k monarchii. Myslíte si, že monarchie by pro Česko byla prospěšnou formou vlády?

To jsem určitě napsal z legrace, moderní konstituční monarchie stejně nic neřeší, také jsou tam volby. Členové královské rodiny maximálně dobře reprezentují svoje království v zahraničí. Nepodávají dámám ruku jako první, na recepcích nemlaskají a nevylizují talíře. Při přímé volbě prezidenta je náš národ schopen si takový svéráz zvolit.

Vystudoval jste Vysokou školu ekonomickou. Co by podle vás potřebovala česká ekonomika, aby si vedla dobře?

Ekonomie je věda, a abyste se v ní vyznala, musíte ji studovat a intenzivně se jí věnovat. Nechápu, jak můžou ekonomické instituce vést lidé bez ekonomického vzdělání! Já sice jsem absolvent VŠE, ale nikdy jsem se ekonomii nevěnoval, dál ji nestudoval a šel hrát po hospodách na banjo. Takže je logické, že bych asi místo ministra financí odmítl. Proč? Protože jsem coby ekonom úplný blbec. Měli by si ze mě vzít někteří ministři příklad.

Je pravda, že právě na VŠE byl vaším spolužákem Václav Klaus?

Ano. Dobře jsme se znali podle vidění, naše dívky se kamarádily. Ale my dva jsme se tenkrát moc nesblížili, každý jsme patřili k jiným "volnočasovým" seskupením, Václav Klaus tíhnul ke sportu a já k muzice. Po revoluci jsem ho hned začal podporovat, aniž bych si na něj pamatoval, a on mou podporu přijímal, aniž si byl jistý, že jsem ten student ekonomie, který s sebou pořád vláčel banjo a chodil s kamarádkou Livie.

Co si myslíte o tom, když se někteří umělci politicky angažují?

Já své kolegy, co se dali na politiku, lituji. Jako političtí amatéři se nikdy v politice nezorientují, mají úplně jinou slovní zásobu a profesionální politici z nich mají legraci.

A co když umělci ve volební kampani vyjadřují podporu určitým stranám, podobně jako jste kdysi vy podpořil Václava Klause? Patří umění do politiky?

Volební kampaně jsou trochu něco jiného, tedy alespoň v prvním období po převratu byly. Já jako fanda kapitalismu jsem považoval za svou povinnost podporovat pravici, aby nezůstalo jen u původně zamýšlené "perestrojky". Ukázalo se, že Václav Klaus byl v tomto souboji muž na pravém místě.

Inspirovala vás někdy politika jako hudebníka, baviče nebo malíře?

Politické názory jsem měl vždycky vyhraněné, ale na pódiích a v televizi jsem s nimi diváky nikdy neotravoval. Přišli se pobavit, a ne na schůzi. I v malování se politice vyhýbám. Jsem sice pravičák, ale pořád demokrat s pochopením pro lidi s jinými politickými názory. Oni za ně nemůžou, ani já za ty svoje nemůžu. Už jsme se s nimi narodili. Máme je v genech a je to nevyléčitelné. Někdo se narodil s potřebou mít nějakou víru, ať už v Boha nebo v komunismus, to je taky víra, někdo se narodil jako demokrat a někdo jako socialista. I když lidi v životě po určitých zkušenostech přilnou k něčemu jinému, stejně jsou v jádru pořád to, co se narodili.

Téměř ve všem, co děláte, se nějakým způsobem hlásí o slovo humor. Máte rád i vyprávěné vtipy? A pamatujete si je, když nějaké slyšíte?

Většinou je zapomínám. Když jsme točili Čundrcountryshow a Country estrádu, kořenil jsem občas pořady nějakou tou anekdotou, ale pokud možno neznámou. Takže když jsem někde na Slovensku nebo třeba v časopise ve Francii narazil na nějakou dobrou, musel jsem si ji okamžitě poznamenat. Velkou zásobnicí neznámých anekdot byl také můj kolega Milan Pitkin. Měl malý tlustý notýsek a v něm tisíc vtipů. Některé byly snad ještě z první republiky, ale když jsme se sešli, vždycky jsme něco vylovili.

Coby hudebník jste autorem desítek písní. Řada z nich se stala hity, jako třeba už zmíněný Jožin z bažin, Jez, Linda, Zkratky a další. Kterou z nich máte nejraději a kterou naopak moc nemusíte?

Vždycky mám nejradši tu naši písničku, kterou hrajeme jako poslední. To bývá většinou přídavek po Jožinovi z bažin. Nepatříme k těm kapelám, které si celý svůj koncert takzvaně užívají. Pro nás je to spíš dřina. Vzhledem k tomu, že hrajeme harmonicky dost složitou muziku, musíme se hodně soustředit, abychom z harmonie nevybočili, abychom nezrychlovali nebo nezpomalovali, dodržovali stoptimy a všichni stejně skončili. Prostě je to nervák od začátku až do konce, muziku bereme zodpovědně a na nějaké užívání nemáme nikdo myšlenky. A hlavně nehřešíme na to, že často rozdováděné publikum žádný případný zádrhel nezaznamená. Stává se, že se lidi v zákulisí diví, proč se hádáme jako koně, když bylo to představení úspěšné. Hádáme se, kdo co zkazil.

Má některá z vašich písní bizarní historii vzniku?

Nevzpomínám si ani na jednu, ke které by mě dopomohla nějaká skutečná příhoda. Všechny jsem si je musel pracně vymyslet a vypotit. Nikde na mě nevylezlo z bažiny strašidlo, v Prachovských skalách mi nikdy nespadla na hlavu horolezkyně ani jsem nikdy v Tatrách neprchal před medvědem… Ačkoliv - písnička Jez má svůj původ v reálné události. Kamarádovi muzikantovi, kterého nebudu jmenovat, jsem půjčil kánoi a on do ní skutečně udělal díru. Řekl jsem mu, že dokud ji nezalepí, nechci tu kánoi vidět. Vyhověl mi, už nikdy jsem ji nespatřil.

Čemu se teď nejvíc věnujete?  Co chystáte v nejbližší době?

V sedmdesáti letech jsem se poslal v médiích do penze a už jen kočuji s Banjo Bandem nebo maluji. Pro kapelu se budu snažit trochu inovovat náš zájezdový pořad a chystám se namalovat obraz - blanické rytíře, jak vyráží z Blaníku do útoku. Bude se jmenovat České zemi je nejhůře, Slávii hrozí sestup.