Domácí (2173)
Svět (3020)
Názory (327)
Ekonomika (871)
Energetika (160)
Kultura (1202)
Sport (2141)
Fotbal (1072)
Hokej (871)
Auto-moto (360)
Životní styl (1902)
Věda, vzdělávání (114)
IT, telekomunikace (510)
Obchod, marketing (330)
Chemie a farmacie (42)
Potraviny, gastronomie (72)
Služby, cestovní ruch (213)
Stavebnictví, reality (145)
Zdravotnictví (144)
Zemědělství (25)
Výrobní průmysl (100)
Počasí (29)
3 0 0 28.07.2025
Komunistická budovatelská píseň Poručíme větru, dešti z minulého století jakoby nyní rezonovala ve Spojených státech. A má i stejný cíl, ačkoli v úplně jiných kulisách: technologický pokrok nám dal do rukou nástroje, pomocí kterých můžeme oblohu v době klimatické krize přimět pracovat v náš prospěch.
Startup Rainmaker, který se specializuje na tzv. "osévání" mraků, využívá drony, jež do vybraných oblaků vypouští mikročástice. Ty pomáhají kapkám vody rychleji kondenzovat a vyvolávat srážky. Oproti tomu Atmo vyvíjí supervýkonný meteorologický mozek, který s pomocí umělé inteligence dokáže s nebývalou přesností předpovídat atmosférické jevy a identifikovat oblaka, kde bude mít "očkování" největší efekt.
"Poprvé můžeme kombinovat meteorologii založenou na umělé inteligenci s operacemi umělého zasévání mraků ověřenými radarem, abychom dosáhli měřitelného zvýšení srážek s extrémní přesností a nákladovou efektivitou," slibuje si od spolupráce generální ředitel společnosti Rainmaker Augustus Doricko. "Společně zajistíme, aby nebyla promarněna žádná příležitost k obnovení zásob vody na celém světě," doplňuje ho Alexander Levy, generální ředitel společnosti Atmo.
Ne každý však tuto technologii vítá. Kontroverze ostatně budí osévání mraků už od samého počátku, tedy od 50. let 20. století, odkdy se praktikuje rozprašování malých částic obvykle vyrobených z jodidu stříbrného.
I Rainmaker se stal v poslední době terčem konspiračních teorií, podle kterých měl stát za nečekanými povodněmi v Texasu. Vědci, včetně Boba Raubera, profesora atmosférických věd na University of Illinois, ale spekulace vyvracejí s tím, že tato metoda může srážky zvýšit jen v relativně malém měřítku, ale určitě ne v takovém rozsahu, aby způsobila katastrofu.
Rauber pak odkazuje na dobře zdokumentovaný případ zamoření mraků v Idahu, kde bylo vygenerováno přes 700 milionů litrů srážek. Ačkoli se toto číslo zdá vysoké, v porovnání s miliardami litrů vody, které obvykle vyprodukuje velká bouře, je bezvýznamné.
