Mariupol, kdysi rušné průmyslové centrum a strategický přístav na březích Azovského moře, se během několika týdnů na jaře 2022 proměnil v symbol destrukce. Brutální ruské obléhání, které zabilo tisíce civilistů a srovnalo s povrchem většinu města, zanechalo za sebou zničenou infrastrukturu, ale i hluboké psychologické jizvy.

Více než dva tisíce účastníků

Pod patronátem ruských úřadů a s přímou podporou vedení Petrohradu probíhá každé léto i zimu série ozdravných táborů pro děti z Mariupolu. Ty se konají v rekreačních střediscích nedaleko Petrohradu a podle oficiálních údajů se jich má letos zúčastnit více než dva tisíce školáků. Program je oficiálně označován za zdravotně-rekreační, avšak jeho skutečný obsah odhaluje něco mnohem temnějšího.

Děti jsou během několika týdnů vystaveny intenzivní ideologické výchově. Táboroví vedoucí - často čerství absolventi pedagogických škol - mají za úkol "rozvíjet národní identitu" a "vést děti k lásce k vlasti". V reálném překladu to znamená jediné: přepsání ukrajinské identity a její nahrazení ruskou.

Součástí táborového programu jsou exkurze do petrohradských muzeí s patriotickou tematikou, výtvarné soutěže na téma války nebo besedy o Puškinovi a dějinách Rusi. V Den Ruska se děti účastní slavností, malují ruské památky na plátěné tašky a nahrávají videa o tom, co pro ně znamená "jejich vlast".

Německá stopa v rekonstrukci Mariupolu

Tábory pro děti nejsou izolovanou aktivitou, ale součástí širší strategie kulturní asimilace. Podle ukrajinských úřadů bylo do Ruska od začátku války odvezeno téměř 20 tisíc dětí z okupovaných území, přičemž skutečné číslo může být ještě vyšší. Právě kvůli těmto deportacím vydal Mezinárodní trestní soud zatykač na prezidenta Putina.

Obnova Mariupolu přitom probíhá i s tichou spoluúčastí německých firem. Ty se podílejí například na dodávkách technologií a stavebního vybavení, i když často skrze prostředníky. Spoluvina se tak rozpouští v mlze obchodních vztahů, ale výsledkem zůstává totéž: rekonstrukce zničeného města, které se má stát výkladní skříní ruské přítomnosti na Ukrajině.

Trauma z války

Z psychologického hlediska je situace alarmující. Děti, které prošly válkou, mnohé přišly o blízké nebo byly svědky násilí, často vykazují příznaky posttraumatického stresu. Psychologové v táborech zaznamenali případy, kdy děti při slavnostním výstřelu z děla padaly na zem, protože výstřel považovaly za začátek dalšího útoku. Navzdory vnějšímu optimismu táborových vedoucích zůstává trauma hluboko zakořeněné.

Mnoho z mariupolských dětí má dnes ruský pas, ukrajinské kvůli okupaci nikdy nedostaly. Jedna z dívek, která tábor popsala jako příležitost k zotavení, zároveň pro The Moscow Times přiznává, že její sen o životě v Rusku se střetává s realitou: nízkými platy a vysokými životními náklady a pocitu vykořenění. Mariupol tak zůstává městem duchů - nejen kvůli zničeným domům, ale i kvůli ztrátě identity jeho obyvatel.