První povinností jakékoli vlády - a je jedno, zda je levicová, pravicová nebo jiná - je zajistit bezpečnost svých občanů. Tím se nemyslí pouze ostraha hranic a vymahatelnost práva, ale také sociální stabilita. Vláda má povinnost dělat kroky, které podporují společenský konsenzus, a pokud možno bránit událostem, které vedou k polarizaci a k nerespektování státního systému. Každý z nás potřebuje vědět, že žije v bezpečném prostředí, ve kterém jsou naplněny jeho základní potřeby.

Systém emisních povolenek ETS 2 vychází z "klimatických cílů", o jejichž realističnosti se vedou diskuse a ke kterým se nechci vyjadřovat. Je v něm však zabudován důležitý předpoklad - a sice, že těchto cílů je možné dosahovat na úkor nejenom životní úrovně, ale i bezpečnosti občanů. Vzdají se ale občané rádi pro dosažení stanovených cílů svého pohodlí a bezpečí? Troufnu si tvrdit, že ne, přinejmenším ne v České republice. Budeme-li věřit tomu, co tvrdí ekonomové, může být sociální dopad systému doslova gigantický.

S ohledem na zkušenosti při implementaci velkých projektů v minulosti můžeme předpokládat jednu věc - nástroje, které mají negativnímu sociálnímu dopadu bránit, budou uváděny jednak se zpožděním, jednak asymetricky (budou řešit investice místo toho, aby kompenzovaly ceny) a jednak selektivně. Obdobně jako v minulosti na různé dotační programy na ně dosáhne pouze kvalifikovaná a připravená část populace, zatímco většina poškozených ne. Jinými slovy, bohatí budou postiženi méně, chudí disproporčně více.

Pokud k tomu dojde, bude mít zavedení systému celou řadu negativních důsledků. Ekonomové patrně vidí v prvé řadě radikální propad koupěschopnosti obyvatel, která se ještě nevzpamatovala z předchozích inflačních šoků, a riziko dalšího znehodnocení měny. Já ale vidím i něco jiného.

Průzkumy preferencí politických stran v poslední době jasně a konzistentně ukazují nárůst podpory radikálních názorů na obou koncích politického spektra, což je vidět na stoupající podpoře stran, které se samy definují jako strany "odporu". Tyto strany, jakkoli se to politikům tzv. mainstreamu nelíbí, jsou přesto systémové v tom smyslu, že pořád ještě respektují zásady politického zřízení. Skokové zhoršení sociální situace ale povede nejenom ke skokovému růstu podpory radikálů, ale zejména k přesunutí těžiště této podpory od krajních, ale "systémových" stran k novým subjektům a lídrům. Slovy J. Cimrmana, bude růst podpora těm, "kteří se nezakecají". O tom, že v České republice je možné mobilizovat velkou skupinu obyvatel, jsme se přesvědčili při masivních protestech proti vládě A. Babiše v roce 2019, které však neměly výkonný vektor - chyběl konkrétní cíl, který by vymáhaly. V tomto případě by takový cíl byl jasný a velmi konkrétní a znamenal by požadavek okamžitého opuštění Evropské unie ihned po okamžité výměně vlády. Nic podobného si v současné ekonomické, ale zejména geopolitické situaci nemůžeme dovolit.

I když se nyní před volbami politici proti emisním povolenkám vymezují, existuje podezření, že nová vláda se je v obavách před potížemi v Bruselu stejně pokusí zavést, a to buď s nějakým časovým zpožděním, nebo rozmělněním - a zcela určitě s výmluvou, že za to mohou "ti předchozí". Ani jedno, ani druhé ale neodstraní riziko radikalizace a narušení společenského smíru.

Autor je firemní sociolog