Akim nebyl "zlobivý pes", jak o něm možná často říkali. Byl jen vysoce sebevědomý a velmi chytrý. A právě díky těmto vlastnostem se naučil, že když se postaví na zadní, lidé raději ustoupí.

Jeho původní majitelkou byla mladá žena, která se však po čase odstěhovala do USA. A tak se jeho novou paničkou neplánovaně stala její maminka - žena s velmi drobnou postavou. S Akimem tak sdílela podobnou váhovou kategorii - a postupem času se ho začala bát.

Když se obrátila na trenéra psů Adama Holeksu, nešlo o žádný rozmar. Byla odhodlaná situaci řešit, ale potřebovala pomoc. "Nepoužil bych slovo převýchova, spíš jsem mu ukázal lepší cestu," říká trenér, který se práci se psy věnuje už přes dvacet let. Internátní výcvik, tedy takový, kdy pes stráví několik dní non-stop po boku trenéra, byl zvolen jako nejlepší možnost. A to jak pro Akima, tak i pro jeho majitelku, která si zatím mohla odpočinout a načerpat sílu.

Každý den byl školou života

Jeho výcvik probíhal v běžných podmínkách - Akim se s Adamem přes den pohyboval mezi dalšími psy a lidmi, a to během tréninkových lekcí nebo třeba ve městě. V mezidobí odpočíval v boxu v autě. "Bydlím v centru Prahy, a myslím, že neexistuje lepší místo na trénink. Rušné ulice, lidi, psi - všechno tam máte v jednom," popisuje trenér.

Zlom nastal téměř okamžitě. Jakmile Akim zjistil, že mu Adam neustoupí, znejistěl. "Neznal tenhle vzorec chování. Byl zvyklý, že si vždy vynutí své. U mě mu to ale nevyšlo," vzpomíná. "A trénink začínal s náhubkem, protože bezpečnost všech zúčastněných je vždy na prvním místě," doplňuje.

Z agresora klidný pes. Z nejisté ženy sebevědomá psovodka

Když se Akim po pár dnech vracel ke své majitelce, byl z něj jiný pes. Ale co víc - jiný byl i člověk, který ho přebíral. Žena, která se kdysi bála vlastního psa, díky Adamovým tipům najednou stála sebevědomě, připravená přebrat otěže. "Byla neuvěřitelně zodpovědná. Nešla do toho s tím, že to za ni někdo vyřeší. Chtěla se naučit, jak se svým psem fungovat," říká Holeksa. A přesně to je recept, jak uspět.

Z majitelky a trenéra se postupně stali přátelé. Společně sledovali, jak Akim dělá obrovské pokroky - nejen v poslušnosti, ale hlavně v psychické pohodě. Už žádný stres, žádná agrese. Místo toho výlety, kontakt s jinými psy, radost ze společně tráveného času.

Není to magie, je to práce a respekt

Podle Holeksy není převýchova agresivních psů žádná magie. Klíčem je pochopit, proč pes jedná tak, jak jedná - a ukázat mu, že existuje výhodnější způsob, jak ve světě fungovat. "Psy do ničeho nenutím. Nabízím jim možnost zasloužit si odměnu. Stejně jako u lidí - pokud vám někdo dvakrát denně jen tak přinese milion, asi vás to taky nemotivuje chodit do práce. Psi to mají podobně," vysvětluje.

Akim nebyl jediný pes, kterému pomohl. Ale jeho příběh je dokonalým příkladem toho, že změna je možná - pokud je připraven ji přijmout nejen pes, ale i jeho majitel. "Pes je vždy jen pes. Ale člověk se musí stát vůdcem, který není tvrdý, ale důsledný. Pak spolu dokážou velké věci," uzavírá trenér.