7 0 0 27.08.2025
Ještě před dvěma lety žili Veronika a její manžel Pavel s jejich dvěma syny v Brně. Rušný život ve městě, každodenní dojíždění, málo prostoru. "Největším impulsem ke změně byli naši kluci. Chtěli jsme jim dopřát dětství, jaké jsme zažili my - na vesnici, s přírodou všude kolem," vzpomíná Veronika.
Manželům chyběla zahrada, dílna, místo k tvoření. A tak se rozhodli, že změní svůj život a odstěhují se na klidné místo, kde budou mít vše, po čem touží. A tak začali znovu a jinak. "Překvapilo mě, jak přirozené to vlastně bylo. Nelitovali jsme ani minutu," tvrdí.
Na pozemku, kde stála stará budova, je dnes rušno - právě se bourá, aby se uvolnilo místo pro nový, velký dům. Cesta k demolici a výstavbě však byla nesnadná. Bartůňkovi museli vyřídit nekonečné papírování, které celý proces pozdrželo na dlouhých 18 měsíců.
Proto se rozhodli jednat a namísto čekání nebo drahého nájmu přišli s vlastním řešením - postavit si v zahradě malý dům. Svépomocí. "Napřed jsem z toho měla strach. Ale můj muž je neuvěřitelně šikovný. Stavba byla jeho sen. Nakonec jsme to zvládli za osm měsíců," říká Veronika. Výsledkem je dům o velikosti 2+kk - 75 m², který dnes slouží jako plnohodnotné bydlení - klidné, pohodlné, obklopené zahradou, ovocnými sady a výhledy.
U domku si hlídají každý detail a těší je každý posun. "Je to náročné, ale i obrovská výhoda. Víme přesně, co kde je a jak to funguje. Celý dům bude naše vysněná třešnička na dortu. Moc se na celou stavbu a realizaci těším. Splním si tam totiž spoustu mých interiérových představ a snů. A doufám, že se nám opět podaří vybudovat domov, kde nám bude krásně," dodává majitelka přechodného domečku, který se stal prostorem, kde se učili, zkoušeli, chybovali a rostli - aby zkušenosti mohli zúročit při stavbě toho velkého.
Ačkoliv rodinu jejich rozhodnutí od samého začátku těšilo, občas narazili na nepochopení okolí. "Lidé říkali, že je to zbytečná investice. Ale nám šlo o klid. O to být spolu, bydlet ve svém, mít zahradu. Nemuset nikam dojíždět. A to se nám splnilo do puntíku," přibližuje.
V prosinci 2023 tak už slavili první Vánoce ve svém. A v novém "doma" je přivítal sníh. "Nemohla jsem se vynadívat z oken. V Brně jsem si sníh nikdy neužila. Tady to byla zimní pohádka," říká. A pohádka pokračuje. Dnes se rodina těší na nový dům - s půdorysem 15 × 10 metrů, podkrovím a prvky anglického venkova. Cihly z bouraného domu - tedy poklad z demolice - pečlivě ukládají. Chtějí je využít na obklady, které propojí minulost s budoucností.
Přechod z města na venkov změnil všechno. "Život je tady klidnější. Nemusíme dojíždět, kluky máme ve škole kousek od domečku. Ráno vyjdeme ven a jsme rovnou v přírodě," popisuje Bartůňková jejich rodinný život. V jejich domově se však proměnila také dynamika rodiny - děti jsou samostatnější, rodiče mají víc času na sebe, ale i na stavbu, zahradu. Zároveň si užívají společné chvíle. "Je to v rovnováze. A ten pocit svobody… ten bych přála každému," doplňuje s úsměvem.
Na jaře 2026 chtějí začít s hrubou stavbou. Ale už teď vědí, že to hlavní mají: domov. Možná malý, ale plný lásky, smíchu a klidu. A co se stane s provizorním domkem, až konečně vyroste ten velký? Také ho čeká nový život, i když zatím nejasný. "Možností je více, například pro rodiče na stáří, pokud bude potřeba. Nebo pro naše kluky jako startovací samostatné bydlení. Nebo pro nás na stáří - uvidíme," uvádí Veronika s úsměvem.
"Když jsme se stěhovali, bylo to těžké. Ale dnes jsme spokojení, víme, proč to děláme. A těšíme se na všechno, co nás ještě čeká. Neporadím všem, ať do toho jdou. Záleží na okolnostech, možnostech, partnerovi vedle vás. Ale pokud to cítíte jako správné rozhodnutí, nenechte se odradit. Sny si člověk musí postavit. My si je stavíme cihlou po cihle," uzavírá dvojnásobná maminka a milovnice interiérového designu a zahradničení.
Rodina Bartůňkových se rozhodla jít jinou cestou. Dnes žijí na klidném místě a v domě, který postavili vlastníma rukama. A z oken se dívají na místo, kde brzy vyroste jejich nový domov. Možná je jejich nynější obydlí provizorní, ale rozhodně plné štěstí.