Nejen jako herečka, ale i jako citlivá bytost se Veronika Khek Kubařová snaží starat o duševní hygienu. Má už na to svoje fígle a nezanedbává se, byť jako vytížená umělkyně má volného času málo. Uvědomuje si, že jde o její zdraví, a nechce to podceňovat.

"Těch způsobů, jak se starat o duševní hygienu, je více. Důležité je vědět o tom vědomě, že člověk pracuje sám se sebou a svými emocemi. Pak už je na každém, jak s tím naloží. Duševní hygiena pro každého může znamenat něco jiného. Mezi dobré, aspoň za mě, patří psychoterapie, kam i já sama docházím," přiznala herečka v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.

Na sezeních nerozebírá emocionálně vypjatou práci, různé plačicí scény a podobně. Rozebírá na nich svůj život, situace, které jí nevychází nebo se pořád opakují.

"Psychoterapii mám jako takové pravidelné cvičení. Mám paní doktorku, ke které chodím pravidelně. Vnímám to jako masáž, jako wellness a čas sama pro sebe. Chodím jednou za týden, maximálně za jednou za čtrnáct dní," řekla a to samé by radila i dalším lidem. 

Duševní hygienu zvládá i v lese

Přiznává, že má kolem sebe kolegyně, které taky vyhledávají terapie, ale spíš alternativnějšího rázu. Sama umělkyně říká, že nechodí jen na sezení, ale pomáhá si i jinými způsoby, když jí není psychicky zrovna nejlépe.

"Ráda chodím do přírody. Mám pocit, že člověk v přírodě, když je pozorný, tak tam vidí spoustu obrazů, které ho vrací nějakým způsobem na zem. Třeba i kruté obrazy. Všechno není jen hezké. Někde je třeba mrtvý ptáček nebo usychá strom. Člověk si uvědomí tu realitu, ve které se nechází, že nelítá jen ve výšinách třpytek, potlesků a emocí. Co je pro mě skutečně důležité, je příroda, která nás všechny živí," dodala. 

Když dlouho nejde do lesa, protože není čas, Veronika začne být nervózní, stýská se jí a uleví se jí, když tam přijde, a cítí ty vůně. Podle ní je velmi důležité udělat si bezpečné prostředí kolem sebe. Má ráda vůni hlíny, naplňuje ji to blahem. Má to tak ale i s vůní divadla a různých představení. Má sbírku různých přírodních esencí, které si stříká v herecké šatně. Věří, že aromaterapie taky přináší duši klid a pohodu. 

Neumí plakat na počkání

Jako herečka musí na lusknutí prstu předvádět různé emoce, třeba se rozbrečet zničehonic. Což lidem mimo hereckou branži může připadat nemyslitelné, takhle na povel předvádět nekomfortní situace. Pro každého to musí být hodně vyčerpávající. Což přiznává i sama hvězda seriálu Limity.

"Je k tomu potřeba úplně stejná ohleduplnost k tomu, že si sáhnete takhle někam hluboko. Buď čerpáte z něčeho svého, nebo ze situace, která se odehrává. Je to daleko těžší, než když máte nějaký běžný dialog. Když musíte opravdu to tělo přemluvit, aby vám spustilo ty slzy, abyste měli nudle a vše, co k tomu patří, mám pocit, že se na to vyčerpání často zapomíná," dodala.

Režiséři prý mají pocit, že to mají mít automaticky naučené, což bohužel není tak snadné. Na jednom natáčení zažila, že přímo na place bez přípravy po Veronice chtěl režisér, aby se hned rozplakala. Ta se nestačila divit a požádala aspoň o chvilku strpení. Do toho tam byl kolem velký ruch a každý na ni koukal. 

"Přišlo mi, že si mysleli, že to moc dramatizuji, protože to byla role v seriálu, nebyl to žádný plátnový film. Říkala jsem, jestli mám plakat, tak je to ode mě obrovská investice. Měly by být za to speciální příplatky, protože ukazujete ze sebe daleko víc, než je standardem," zamyslela se.

Na co přesně myslí, když se potřebuje rozplakat, prý nechce prozrazovat, ale prý nejde o žádné předstírané masakry v její rodině. Spíše o bolestivé vzpomínky. Proto by byla ráda, kdyby už na konzervatoři či na DAMU zavedli předmět o duševní hygieně. 

"Ráda bych se jednou zasadila o to, aby se na hereckých školách učilo nejen řemeslo jako takové, ale měly by se víc zabývat i otázkou duševní hygieny. Je to práce s duší, vlastním tělem, s vlastními emocemi. Značně to může ovlivňovat i váš další život nebo další práci. Prostě by duševní hygiena měla být jako povinná výbava auta," uzavřela vyprávění herečka. 

Ověřte si vzdělání terapeuta

Nemusíte hned na poprvé potkat psychologa, se kterým si sednete, ale určitě hned neházejte flintu do žita. Zkoušejte to dál. Jen si dejte pozor na takové samozvané kouče, kteří nemají vystudovaný obor, který je k terapiím potřeba. Nevěřte rádoby odborníkům, kteří nabízí rychlá řešení.

"Hodně se s tím setkávám. Občas po mně chce klient rychlá řešení, ale já nabízím spíš tu pomalejší, někdy bolestivější cestu, která je účinnější. Dejte si pozor na ezošmejdy. Psycholog má mít diplom z oboru psychologie, terapeut má mít pětiletý výcvik. Teď bývá běžné, že se za odborníky považují i ti, kteří si udělali dvoutýdenní terapeutický kurz, což není dostačující. Měli bychom mít všichni aspoň trošku zdravý úsudek a vzít to v potaz," radí psycholožka Marcela Šupíková.