I přes absenci právní úpravy k využití náhradního mateřství v Česku dochází. Ale pár, který spolu nemůže počít či odnosit dítě, to vrhá do nejistoty, zda jim náhradní matka dítě po porodu nepředá. A náhradní matky naopak musí věřit, že si miminko biologičtí rodiče převezmou. I přes rizika existují kliniky, které transfer embryí rodičů do lůna náhradních matek provádějí.

Jaké zákony nyní upravují surogátní mateřství?
Český právní řád náhradní mateřství výslovně neupravuje ani nezakazuje. V souladu s ústavní zásadou legální licence, tedy co není zakázáno, je dovoleno, se obecně dovozuje jeho dovolenost. Lze se to dočíst i na oficiálním webu vlády. Jedinou, nepřímou zmínku ohledně náhradního mateřství nalezneme v občanském zákoníku, kde se uvádí: Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství. Důvodem pro uvedení výjimky je skutečnost, že formálně je matkou dítěte vždy žena, která jej porodila. Nejinak je tomu i v případě náhradní matky. Úprava dává možnost, aby neplodný pár osvojil dítě narozené ženě příbuzné v přímé linii, tedy že matka porodí dítě pro svou dospělou neplodnou dceru, která si jej po porodu osvojí. Vedle toho, že neexistuje žádný právní předpis, který by upravoval náhradní mateřství, neexistují ani žádná závazná pravidla týkající se této procedury.

Nějaký úzus a pravidla ovšem okolo náhradního mateřství přece jen panují, třeba že by žena měla mít vlastní děti, při zavádění embrya by neměla mít sex a podobně. Kdo je tedy nastavuje?
V oblasti zdravotnictví působí silou autority takzvané odborné společnosti. V reakci na narození postiženého chlapce z náhradního mateřství existuje doporučení, že věk náhradní matky by neměl překročit 49 let, měla by být občankou ČR. Dále by měla předložit písemné doporučení registrujícího gynekologa, registrujícího praktického lékaře, případně dalších specialistů, písemné doporučení psychologa či písemné vyjádření od právníka. Ale k tomuto doporučení neexistují žádné metodiky, jako na co se tázat, jak posudky zpracovat. Doporučení zároveň není obecně závazné, a tak nezaručuje, že se jím budou subjekty účastnící se procedury náhradního mateřství řídit.

Co vše by bylo dobré zákonnou úpravou v rámci náhradního mateřství upravit?
Jako stěžejní vnímám, aby zákonná úprava přiznala právní sílu smlouvám o náhradním mateřství, které jsou aktuálně právně nevymahatelné. Zákon by měl jasně stanovit, co by taková smlouva o náhradním mateřství měla obsahovat a co naopak obsahovat nesmí. Tím bude rovněž založena odpovědnost smluvních stran za porušení smlouvy a otevřena cesta k případné náhradě újmy v té souvislosti způsobené.

Proč to u nás ještě nijak upraveno není? Bude se situace v nejbližší době aspoň měnit?
Zda a kdy se situace změní, není možné v tomto okamžiku dobře předvídat. Odborná veřejnost na potřebu přijetí speciálního zákona upozorňuje mnoho let. Zatím se však nenašla potřebná politická vůle tuto problematiku upravit. Současná vláda se nechala slyšet, že si je problému vědoma a bude jej řešit, ale žádné konkrétní výstupy neexistují. Stejně tak nelze určit, zda jde jen o politickou proklamaci, nebo záměr, který bude skutečně realizován.

Kritici náhradního mateřství jej označují za obchodování s lidmi…
V Poslanecké sněmovně se dokonce od dubna 2023 nachází návrh novely občanského zákoníku, kterým předkladatelky Helena Válková a Zuzana Ožanová navrhují vyjmout z občanského zákoníku zmínku o náhradním mateřství a naopak v trestním zákoníku rozšířit definici skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Cílem novely je proklamované zabránění surogátnímu náhradnímu mateřství jako specifické formě obchodování s lidmi, a to jak s ženami, které jsou využívány jako náhradní matky, tak s dětmi, které náhradní matky porodí. Vláda vyslovila nesouhlas s touto novelou a ta se do dnešního dne nedočkala projednání.

Co si o tom myslíte?
Dle mého názoru jde spíše o snahu využít kontroverzního tématu k získání politických bodů u jisté části voličů než o skutečně myšlený návrh, který by měl šanci na prosazení. Nerad bych však tento aspekt marginalizoval, neboť skutečně existuje část odborníků i veřejnosti, kteří volají po úplném zákazu náhradního mateřství s poukazem na možné riziko zneužití procedury nedovoleným způsobem. Ostatně i analýza institutu náhradního mateřství, kterou v srpnu 2024 předložil vládě ministr spravedlnosti Pavel Blažek, vychází z altruistického principu, tedy že surogaci nemá být možné provádět komerčně. Tato analýza je podkladem pro návrh zákona o náhradním mateřství, jehož přípravou bylo pověřeno ministerstvo spravedlnosti. Vzhledem k nadcházejícím volbám do Poslanecké sněmovny ale reálně hrozí, že z celé akce znovu sejde.

Vše by se snad ale dalo ošetřit právě právně?
Ano, rizika zvyšuje právě skutečnost, že neexistuje zákonná úprava, která by celé věci dala náležitý řád. Byť tedy má být zákon z mého pohledu zbytečně restriktivní, jeho přijetí je potřebné. Nadto osobně považuji za žádoucí, aby se koordinace náhradního mateřství soustředila primárně do klinik asistované reprodukce. Jednak je náhradní mateřství mnohdy realizováno za pomoci metod asistované reprodukce, dále na těchto klinikách působí experti, kteří jsou schopni zajistit plnou informovanost stran a zdravotní služby pro náhradní matku i její dítě na náležité odborné úrovni.