Burkert se narodil v roce 1904 v Polubném v Jizerských horách české matce a německému otci.

Brzy se rozvinul jeho lyžařský talent, kterým v té době čeští Němci z horských příhraničních oblastí nezřídka oplývali.

Němci z kopců (odtud také označení "skopčáci") měli proti Čechům z nížin náskok.

Burkert pracoval v Riedelově sklárně, která zaměstnávala lyžaře jako skláře, zámečníky nebo šoféry, a závodil za německý klub.

Také při svém nejslavnějším závodě na olympiádě ve Svatém Mořici skákal Burkert ve svetru se znakem HSW - Hlavního svazu německých spolků pro zimní sporty. Reprezentoval však Československo.

Švýcarsko pořádalo před 97 lety druhou zimní olympiádu a organizátoři si dali záležet, aby šlo o hry přepychové.

Skokani měli soutěž na drahém novém můstku, o němž časopis Zimní sport napsal: "Činí dojem grandiózního oltáře."

Odborníci očekávali od těch nejlepších z odvážlivců, kteří tehdy skákali ve svetrech, čepicích a své pokusy korigovali zběsilým máváním rukama ve vzduchu, skoky až za hranicí 65 metrů.

Burkert skočil nejdál ze všech v závodě sdruženářů - 62,5 metru. Avšak běžecká část mu nevyšla a celkově byl v severské kombinaci dvanáctý.

To v závodě skokanů předvedl pokusy dlouhé 57 a 59,5 metru a i díky tomu, že někteří soupeři s delšími skoky ve druhém kole popadali, mu to stačilo na bronzovou medaili.

Burkert se umístil za Nory Alfem Andersenem a Sigmundem Ruudem. Před závodem patřil do širší skupiny spolufavoritů, ale jeho bronzový úspěch působí senzačně hlavně při pohledu s odstupem času. Na dalšího medailistu mimo Skandinávii pak totiž olympijské skoky čekaly 28 let.

A pro Československo to byla první medaile ze zimní olympiády vůbec. Navázali na ni dále hokejisté stříbrem znovu ve Svatém Mořici 1948 a v individuálním sportu až stříbrný krasobruslař Karol Divín v americkém Squaw Valley 1960.

Doma byl Burkert oblíbenou postavou i zásluhou veselé povahy. Traduje se, že při vlastní svatbě předvedl na sněhovém můstku skok ve svátečních šatech a s nevěstou přímo v náručí.

V pokročilém věku prý zase ukázal mladším skokanům, kteří měli strach ze zledovatělého povrchu můstku. Burkert si vzal lyže se slovy "tak mi ten vercajk půjčte" a skočil s dýmkou v ústech.

Pět let po švýcarské olympiádě se stal Burkert vicemistrem světa mezi skokany. Vedle toho byl světovým šampionem v severské kombinaci z roku 1927. Před třicítkou mu kariéru zastavila komplikovaná zlomenina nohy.

Osobní sportovní neštěstí se ale později ukázalo jako možná záchrana.

Díky zranění byl totiž Burkert coby invalida ušetřen povolání do služeb wehrmachtu před druhou světovou válkou. Území, kde se narodil do česko-německé rodiny, tehdy spadalo do třetí říše.

Po válce zůstal Burkert v Československu a pracoval jako řidič a vlekař v Tanvaldu. Komunisté jeho dřívější slávu nijak neleštili, případně mu počešťovali jméno na Purkerta.

V 60. letech mu ale umožnili odejít do západního Německa, kde bronzový skokan z druhé zimní olympiády 7. června 1985 zemřel.

Doma v Jizerských horách žijí vzpomínky na něj v muzeu s dobovými předměty z jeho kariéry nebo také u pomníku v rodném Polubném.