Místopředseda strany Lubomír Zaorálek navštívil minulý týden mladé sociální demokraty v Ostravě na akci Antikapitalistický prajd, což je jakási krajně levicová alternativa ke klasickému komerčnímu Prague Pride. Jak to jde dohromady s novou účastí SOCDEM ve Stačilo!? Těžko. Sociální demokraté si budou muset vybrat, kam patří.

Není potřeba žádný převratný politologický přehled na to, aby si člověk řekl, že SOCDEM měla v zásadě dvě možnosti. Buď se přetahovat se Zelenými a Piráty o tu voličskou skupinu, které "prajd" a pohled na lidi různé netradiční sexuality a genderů přinejmenším nevadí, pokud se ho už přímo neúčastní. Druhá možnost byla přetahovat se společně s Vidlákem, Konečnou a uskupením kolem Okamury o pravděpodobně větší skupinu voličů, kterou lze nazvat "antisystém" nebo "dezoláti".

To, že se pokusí odvážně vykročit oběma cestami současně, je něco, co jsem nečekal a o čem jsem si myslel, že to nebude možné. Jestli se povědomí o tomhle nějak rozšíří u voličské základny Stačilo!, tak to může být ještě průšvih, který bude muset Vidlák nějak žehlit. A myslím, že dlouhodobě si budou muset Zaorálek a Maláčová vybrat - buď účasti na "prajd", nebo volitelné pozice na kandidátce společně s komunisty Konečné.

Otázka zní - jsou Maláčová se Zaorálkem tak moc odtržení od reality, aby tohle nechápali, nebo je to nějaká sofistikovaná diverze, jak odehnat voliče od Stačilo! a nahnat je do náruče Tomia?

Vztah sociálních demokratů a komunistů je vůbec zajímavý. Když si prohlédnete profily dnešních mladých sociálních demokratů na Facebooku, tak byste řekli, že to jsou normálně kovaní komunisté. Všude obrázky a citáty Karla Marxe a Lenina. Proč tohle tedy provozují v Sociální demokracii, a ne u KSČM? Právě proto, že kromě Marxe je pro ně významnou částí identity LGBT+ aktivismus a jeho antikapitalistické využití. Kdežto KSČM a její jádroví voliči jsou k tomuhle buď indiferentní, nebo to přímo pokládají za část ideodiverze Georgů Sorosů a Klausů Schwabů - podle toho, jak moc polykají notičky z Moskvy.

Kdo chce, může si dát rozhovor Jany Maláčové s Martinem Urzou pořízený v době, kdy končila jako ministryně práce a sociálních věcí. Docela se tam otevřela a mně z toho vyplynulo tohle: Ona byla vždycky docela zapálená komunistka a důvod, proč byla v ČSSD, a ne v KSČM, byl jednoduchý - prostě chtěla dělat kariéru buď ve státní správě, nebo ve vládních funkcích, což by z opoziční pozice nešlo. Docela hrdě se hlásila k tomu, že ve Frankfurtu vystudovala "Frankfurtskou školu" (politologii) - tedy neomarxismus, což tady "zní špatně", ale v Německu "je to in". Tady věřím, že by na rozdíl od Foldyny nebo Sterzika věděla, kdo byli Adorno a Horkheimer a co napsali.

Přinejmenším od doby, kdy se spolčila s mladým Stropnickým, je tam zřetelná tendence, že by chtěla dát větší prioritu "tradičním levicovým" tématům a lovit víc hlasy na to než na kulturní témata "nové levice". Už teď tak stojí před dilematem, jak vysvětlit svoje zahraniční školy, účast na konferenci Aspen Institute, a že tedy není v žoldu Sorose a Světového ekonomického fóra.

Autor je ekonom