Soška se do bravantického kostela svatého Valentina vrátí 30. srpna. Událost bude součástí slavnostní česko-německé bohoslužby.

"V německém Meerholzu nedaleko Frankfurtu nad Mohanem v posledních dekádách připomínala vyhnaným Němcům z Bravantic rodnou vlast. Jezulátko patřilo k bravantickému kostelu od roku 1903 do roku 1988. Tehdy ji za hranice odvezli němečtí rodáci z vesnice. Měli k tomu souhlas tehdejších českých farníků," uvedl mluvčí ostravsko-opavského biskupství Ondřej Elbel.

Místostarostka Věra Šustková (Bravantice pro občany) řekla, že to bylo sice se souhlasem věřících, ale bez oficiálního požehnání úřadů. "Byla to tajná akce. Dobrodružství. Proto jsme o tom raději nemluvili," řekla. Dnes už je situace jiná, když jsou po smrti oba hlavní aktéři - pracovnice fary a její kamarád z mládí, který památku ze země odvezl. Soška navíc byla ve špatném stavu a v Německu byla restaurována. "Vycestovala do exilu, kde byla zachráněna. Nyní se z exilu v podstatě vrací," řekla místostarostka.

Elbel doplnil, že soška pro původní obyvatele znamenala mnoho. Připomínala jim rodiště, které museli po druhé světové válce opustit. V Meerholzu se u ní každoročně scházeli v den svátku svatého Valentina. Připomínali si, že v Bravanticích se ten den slaví pouť.

U Jezulátka se v Meerholzu modlili také o Vánocích. Před třemi lety se právě svátky Božího Narození mohly stát sošce osudnými. "Na jejich konci v roce 2023 totiž v betlémě vystaveném v kostele v Meerholzu vypukl požár. Farníkům se podařilo Pražské Jezulátko vynést z hořícího chrámu. Soška ale upadla na zem, a vyvázla proto s lehkými šrámy," popsal.

Nyní se soška vrací do Bravantic. Po osmdesáti letech od vyhnání Němců už totiž není téměř nikdo z původních bravantických obyvatel naživu. Jejich přáním však bylo, aby potomci a farníci z Meerholzu jednou sošku jako symbol smíření vrátili do domovského kostela. A tak se také stane. Slavnostní přijetí sochy se uskuteční v sobotu 30. srpna při návštěvě potomků německých rodáků. Mše začne ve 14:00.

V roce 1930 měly Bravantice bezmála 1200 obyvatel. Ještě na konci války byly převážně německou obcí. Žilo zde jen 15 rodin českých zemědělských dělníků. I proto v meziválečném období fungovaly v Bravanticích dvě německé školy a jen jedna česká menšinová škola. Po válce musela většina německých obyvatel odejít. Z Němců zůstali jen ti ve smíšených manželstvích, což bylo několik desítek žen a mužů. Obec pak postupně osídlilo české obyvatelstvo z blízkého okolí, ale také ze vzdálenějších míst a z Volyně.