"On byl prostě na Twitteru takový jiný, jeho psaní mi přišlo fajn, každý den jsem se na něj těšila," vysvětluje Martina Divoká, proč pravidelně sledovala profil, který nesl název Mirek K.,#tožtak i jinak. Právě pod ním dával příspěvky Miroslav Kocourek, který v nich popisoval svůj osobní život, kdy se staral až do jejich smrti o své rodiče a potom se snažil žít sám.

Psal téměř denně několik let, na sociální síť ještě s názvem Twitter přišel v roce 2014 a nejdříve psal krátké básničky. Napsal jich na tisíc. Potom přešel k volnějšímu psaní. To, že dokázal tímto způsobem zaujmout, je o to pozoruhodnější, že někteří lidé ze Syrovína, kde žil, Aktuálně.cz pod podmínkou anonymity sdělili, že jsou jeho popularitou velmi překvapeni.

"Jestli tvrdíte, že byl na síti X velmi populární, tak vám nevěříme. Že si děláte srandu?" odpovídali pochybovačným dotazem. S dovětkem, že jim pan Mirek sice tvrdil, že napsal knížku, ale nikdo mu to prý nevěřil.

Jenže - on populární opravdu byl. A knížku také napsal.

"Nikdy jsem se s ním osobně nepotkala, ale jeho příspěvky se mi líbily. Bylo z nich mimo jiné cítit, jak pro něj bylo důležité, že se staral o své rodiče. Teď v poslední době pomáhal otci své bývalé přítelkyně, o kterém psal často jako o dědovi," vypráví Martina Divoká, která přece jen více poznala pana Mirka v poslední době, kdy si občas telefonovali. Shodou náhod si právě volali i v úterý večer, kdy zkolaboval a zemřel.

"Mluvili jsme spolu asi hodinu o všem možném. Bylo to příjemné povídání, ale říkal mi, že se ten den dopoledne necítil moc dobře. Myslel si, že je to tlakem, ale najednou mi řekl, že se mu zatočila hlava a potom už jsem ho neslyšela. Volala jsem záchranku, bohužel jsem byla od něj vzdálená sto kilometrů," popisuje paní Divoká poslední rozhovor, o kterém se zmínila i na síti X: "Pan Miroslav Kocourek dnes večer zemřel… R.I.P. Mirku."

Zpráva se okamžitě začala šířit sociální sítí její kratičké oznámení mělo záhy přes tisíc lajků, 159 sdílení a přes 600 komentářů. Mnozí lidé dávali najevo, jak moc je jeho smrt zasáhla, jak ho měli rádi a jak se těšili na každý jeho příspěvek. Soustrast a smutek vyjádřily na síti X stovky a stovky lidí.

"Moudrý člověk s laskavým srdcem, s literárním talentem a smyslem pro humor. Takoví jsou vzácní a neměli by odcházet. RIP," litovala například autorka profilu bětka.báthory. "Nesmírně nám bude chybět. A pro vás to musel být obrovský šok. Opatrujte se," přidala se žena s profilem Mila. A přibývaly další a další komentáře. "Nevím co říct. Toto mě opravdu zasáhlo. Je mi to moc líto. Bez pana Mirka Twitter nebude to co dřív," uvedla martinhk13. 

Uživatelé sítě se často zmiňovali o tom, že díky jeho psaní jim přišel jako někdo dobrý známý a blízký, navíc se jim líbilo, že psal ve slováckém nářečí. Podle Josef Pulkerta byly jeho příspěvky psané jedinečným způsobem a  vždy mu přinášely úsměv a radost. "Pane Mirku, Vás jsem měl upřímně rád. Odpočívejte v pokoji. V úctě a díky, Váš věrný čtenář," vzkazoval pan Pulkert, jehož slova podpořilo více než dva tisíce lajků. A opět nechyběly komentáře podobného znění.

"Tak tohle mě opravdu dostalo! Na Mirkovy tweety jsem se vždycky těšila… Teď už si žádný nepřečtu. Mirek měl nádherný dar zkratky a krásné slovácké nářečí! Je mi to opravdu moc líto. Odpočívej v pokoji," uvedla Iva Prášilová. A stejné pocity prožívala Marcela Kedroňová: "To ne :-( Mirka jsem osobně neznala, ale mám pocit, že mi odešel někdo blízký. Měla jsem ráda jeho tweety a držela palce jemu i dědovi. Upřímnou soustrast," uvedla. 

Jsem obyčejný člověk, nic na mně není zajímavého, tvrdil

Jaký tedy Miroslav Kocourek byl a jaký život žil? I když se většinou pohyboval v panelákovém bytě ve Zlíně, odkud jezdil na chalupu v Syrovíně, kam se nakonec i odstěhoval, občas jezdil na srazy právě uživatelů sociální sítě X. Tam ho poznal například starosta Tetína za STAN Matěj Hlavatý. Na takových setkáních se lidé poznali podstatně víc a ještě například vybrali desítky tisíc korun na pomoc Ukrajině.

"Mirek byl člověk s velkým srdcem, přirozenou laskavostí a přátelskou povahou. Když vstoupil do místnosti, jako by ji naplnil pozitivní energií, dobrým humorem a krásnými příběhy," říká Hlavatý a podobně jako ostatní mluví o velké osobní bolesti. "Mirek byl můj kamarád a jeho odchod mě hluboce zasáhl. V létě jsme plánovali společné výlety, na které jsem se opravdu těšil. Člověku pak dojde, že některé věci se prostě odkládat nemají. Bude mi moc chybět," dodává.

Osobně ho znal také grafik, ilustrátor a střihač  Michael Purmenský, který říká, že z náhodného setkání s panem Mirkem před dvěma lety vzniklo milé přátelství. "Fascinovala a bavila mě jeho houževnatost, nadhled a humor. Neexistovala situace, na které by nedokázal najít něco pozitivního. Spíš si vlastně ze všeho, co se mu přihodilo, a hlavně ze sebe, dokázal udělat srandu," říká Purmenský, podle kterého se pan Mirek těšil, jak brzy zasadí něco něco do záhonků.

"Rád a dobře vařil, bylinky a zeleninu měl z vlastních zásob. I když pil poslední dobou minimálně alkohol, tak byl milovníkem dobrého vína, piva a slivovice. Bral život takový jaký byl a jestli něčím trpěl, nedával to znát. Rád lidi bavil historkami z jeho obyčejného života. A těšil se na "dědu", jak oslovoval svého tchána, který u něj měl bydlet," vzpomíná Michael Purmenský, podle kterého chtěl pan Mirek  vydat druhou knížku, kterou by pobavil další lidi. "Mrzí mě, že jsme měli vyměřený tak krátký čas. Ale takový je život, a já už teď vždy při zhodnocení každé situace vzpomenu na Mirka a řeknu - Tož tak," přiznává. 

Miroslav Kocourek napsal několik faktografických informací o sobě v roce 2022 na web hithit.com, kdy vybíral peníze na svou knížku. Potenciálním dárcům vysvětloval, že chce napsat knihu ve formě tweetů, povídek, ilustrací a fotografií o soužití seniorů 80+ a jejich syna, který o ně pečuje, raduje se s nimi, ale třeba si s nimi i pobrečí.

"Jsem úplně obyčejný člověk a krom toho, že se jako takřka šedesátiletý chlap starám o rodiče, nyní už jen o tatínka, na mně není nic zajímavého, mám průměrné koníčky jako každý druhý člověk mého věku, své chyby a bolístky. Snad jen stojí za zmínku, že jsem vášnivý zahradník, kuchař a stolní tenista," představil se. A nejvíce ze všeho vysvětloval, že seniorům je nejlépe v rodině a v prostředí, které znají. Když jeho otec v listopadu roku 2021 zemřel, těžce se s tím vyrovnával a na dálku mu vzkazoval, že se bude snažit naplnit jeho odkaz "Žij tak, aby ses za sebja nemusél stydět, až budeš odcházat".

Pravidelný čtenář jeho příspěvků přitom věděl, že pomoc rodičům pro něj byla absolutně základní věc. Když měl na výběr, jestli je nechá doma, nebo je dá do nějakého domova, vůbec o druhé možnosti ani nepřemýšlel. Rozhodl se žít s nimi v panelákovém bytě ve třetím patře bez výtahu.

"Všechno začalo tím, že můj tehdy devětasedmdesátiletý tatínek utrpěl jen několik málo týdnů po operaci totální endoprotézy levého kolene masivní infarkt," vysvětloval. S tím, že vážně nemocná byla i matka: "Byla silná diabetička, špatně viděla, měla kardiostimulátor a chodila o francouzské holi, protože se její operace kolene příliš nezdařila," psal.

Na knížku mu celkem 463 lidí poslalo 329 600 korun, přestože jim dával najevo, že mu stačí 250 tisíc korun. Kniha s názvem #tožtak aneb převážně nevážně o životě se seniory následně i vyšla.

V poslední době se cítil osamělejší, stále více se mu ozývaly i nemoci, v březnu byl několik dní v nemocnici. O to více se ale těšil na jaro, protože velmi rád pracoval na zahradě. Jakmile začalo více svítit slunce, hned dával najevo, jak ho to těší. Plánoval si i Velikonoce, kdy měl radost, že za ním přijede "děda", tedy otec jeho bývalé manželky. Po návratu z nemocnice psal v dubnu příspěvky opět den co den. Naposledy několik hodin před svou smrtí. Jestli měl ale z něčeho obavy, tak to bylo z počasí, protože přišly mrazíky.

"Slunéčko překrásně hřeje, je teda třeba teho využit a načerpat silu. Horší to bude v noci a příštích dňoch, mám obavu, že očekávaný mráz dá stromom aj ostatním plodinám co proto," napsal na síť X, kde dával najevo i rozčilení nad válkou na Ukrajině. "Je třeba o ní psát a tím poukazovat na zvěrstva Ruska na Ukrajině, o roztahovačnosti a krvelačnosti ruského vůdce Putina," tvrdil.

A na začátku tohoto týdne přidal i své přání: "Vy, vládci všech zemí, vzbuďte se a konejte tak, aby po Vás a tím pádem i po nás zůstalo to dobré, ne to zlé a ne zničená ta překrásná planeta Země, kterou všichni obýváme." Po Miroslavu Kocourkovi nepochybně něco dobrého zůstalo. A nebylo toho málo.