Počínání Trumpa v úřadu amerického prezidenta provází nepřetržitá mediální přítomnost. Avšak nejde jen o reportování a popis kroků jeho administrativy, nýbrž i o cílenou snahu staronového šéfa Bílého domu a jeho týmu udržet se v záři reflektorů a být centrem pozornosti.

"Trump dělá revoluci v politické komunikaci," píše Charles Lipson, profesor politologie z Chicagské univerzity, v komentáři pro The Wall Street Journal.

Trump v tomto ohledu představuje výrazný kontrast ke stylu svého předchůdce Joea Bidena - jen během prvního měsíce svého vládnutí odpověděl na více než tisíc otázek od novinářů, což bylo sedmkrát tolik co Biden za stejnou dobu. Znatelné je také časté pořádání tiskových konferencí a setkání s médii v oválné pracovně. Přičemž Biden za celý svůj první rok ve funkci uspořádal pouhých devět tiskových konferencí. 

Nízké číslo z roku 2021 je spojené s pandemií covidu-19, nicméně podle projektu Kalifornské univerzity v Santa Barbaře se Bidenova komunikační odtažitost ani pak příliš nezlepšila - v letech 2022 a 2023 to bylo dvanáct tiskových konferencí a v posledním roce už jenom čtyři. 

Podle Lipsona nezahrnuje Trumpova strategie jen kvantitu, nýbrž i způsob komunikace. Jde především o snahu se systematicky vyhýbat tradičním mediálním filtrům a oslovovat veřejnost co nejvíce napřímo. Média, doslovně prostředníci, jsou zde obcházena, a to skrze akcent prezidentského týmu, zejména co se týče aktivity na sociálních sociálních sítích, frekventovanou účast v neformálních podcastech a upřednostňování nesestříhaných živých vstupů v televizi. 

"Považují mediální vystoupení za nepostradatelnou část svojí práce, nikoliv za její vyrušení. Chtějí dělat rozhovory a chtějí je dělat naživo, kdykoliv je to jen možné. Svá sdělení prezentují s nadšením a bez jakýchkoliv výčitek. Jsou ochotní, dokonce horliví konfrontovat své oponenty napřímo," píše Lipson a dodává, že takový způsob informování mnohem méně závisí na mluvčích a je daleko efektivnější, co se týče kontroly Trumpova týmu, jaká sdělení se dostanou na veřejnost.  

Trump si záměrně vybral vysoké představitele kabinetu na základě toho, jaké mají zkušenosti s vystupováním v televizi. Dan Bongino, jmenovaný zástupce ředitele FBI, například vedl denní pořad, který byl ještě v lednu sedmým nejposlouchanějším podcastem ve Spojených státech. Ministr obrany Pete Hegseth zase působil deset let jako komentátor konzervativní stanice Fox News a od roku 2017 spolumoderoval tamní ranní show. 

Hegseth nedávno zcela ignoroval washingtonský tiskový sbor, když oznámil záměr budovat americkou bojovou sílu, odstrašovat nepřátele a omezit byrokratické zatížení armády. Věc prezentoval ve virálním videu na internetu.

"Jeho prezentace byla precizní, efektivní a zakončená příslibem dalších podobných prohlášení. Stejnou strategii přebírají i ostatní členové administrativy, čímž vytvářejí vzorec, který pravděpodobně budou následovat i budoucí vlády," komentuje věc Lipson. 

Zároveň zdůrazňuje, že Trumpův cíl je ambicióznější než pouze snažit se odlišit od předchozí vlády. Zásadní obrat má spočívat v tom, že se již vůbec nesnaží vydobýt si přízeň tradičních sdělovacích prostředků, u nichž z historie předpokládá automatickou nevraživost - a to bez ohledu na to, co udělá. Jeho cílem je udržet si veřejnou podporu pro radikální změny a odklonit kritické hlasy. 

Lipson poznamenává, že takový komunikační styl je v něčem transparentnější než klasický model, kdy hlavní spojnicí mezi vládními činiteli a veřejností byli novináři. To také výrazně omezuje moc novinářské obce, která je tím odkloněna na vedlejší kolej. V tomto ohledu jde o pokračování trendu, jak politikové komunikují se svými příznivci v posledních letech. Přičemž Trumpův tým tuto proměnu využívá na maximum. "Otázka za bilion dolarů ale je, zda budou Trumpovy politické kroky fungovat stejně dobře jako jeho marketing," podotýká Lipson.