V době, kdy tradiční média nahrazuje internet a sociální sítě, jsou volební spoty přežitkem. Jenomže České televizi a Českému rozhlasu zákon z roku 1995 ukládá, že vyhradí v období, které začíná šestnáct dnů a končí osmačtyřicet hodin před zahájením voleb, jednotlivým stranám celkem čtrnáct hodin jejich vysílacího času. "Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany, politická hnutí a koalice," píše se v zákoně.

V této zemi přitom takřka jistě neexistuje nikdo, kdo by si spoty politických stran pustil cíleně. Na jednu stranu není možné ve třicet vteřin dlouhém videu nic podstatného sdělit. A ztrapnit se, stejně jako zaujmout pozornost něčím perverzním, lze v čase klipovitých sociálních sítí naopak i v rámci podstatně kratší stopáže. Pokud by tedy neexistovaly, patrně by si toho nikdo nevšiml. A všem by se tak nějak ulevilo.

Jako důkaz postačí několik výjevů. Třeba Jiří Paroubek, předseda ČSSD - České suverenity sociální demokracie, jak sedí v zahradním křesle. Možná v něm seděl už před volbami v roce 2006 a říkal něco podobného co dneska, tedy že mu jde o blaho lidí a že nechce navyšovat peníze na zbrojení. Unaveně působící vzpomínka na sebe sama v časech, kdy byl předsedou nejsilnější levicové strany v zemi a kdy ho lidé brali vážně.

Nic to ale není oproti dámě, o které jste nikdy předtím neslyšeli, je první místopředsedkyně strany, která se jmenuje Švýcarská demokracie - ani o té jste nejspíš dosud neslyšeli. Ta lidem zase říká, že navrhují švýcarská pravidla pro prosperitu České republiky. Nijak to neupřesňuje, stejně to je jedno. Zato cituje slavnou a taky už trochu zprofanovanou "definici šílenství" Alberta Einsteina.

Moravské zemské hnutí ve spotu prezentuje jeho předseda Pavel Trčala. A dělá to přesně tak, jak by člověk čekal. V exteriérech, s obdělanou půdou v zádech říká, že je Morava krásná země plná šikovných lidí. Chybí jí ale samospráva, na jejíž obnovení prý čekáme. "A nepomůže nám ani premiér z Moravy." Nejspíš pokus o vtip.

Bizarní je pak video monarchistické strany Koruna česká, v jehož úvodu se z roztříštěné televizní obrazovky vyřítí kůň, v jehož sedle sedí muž s nakrouceným knírem jak z předminulého století, který líně trousí něco o tom, že se ani království nepostaví za půl minuty. Těžko říct, zda tím myslí něco víc, než že stopáž videa je právě tak dlouhá. I v tomto případě na tom ale nesejde. 

Aspoň že Motoristé si jsou věrní. V autodílně působí autenticky navzdory tomu, že sdělují banality. Budiž jim ke cti, že vědí, koho chtějí oslovit, a tak tomu přizpůsobují nejen kulisy klipu, ale i jeho tempo a hudební doprovod. Totéž lze v zásadě říct i na adresu Tomia Okamury. I on ví, kdo je volič jeho SPD a co chce slyšet. I on mu zásadně vše přizpůsobuje a nabízí bez ladu a skladu.

Strana Levice naopak působí, jako kdyby nekandidovala u nás, nýbrž v Palestině. Což český volič jistě ocení. A pak zase kůň, chvíli černý, pak zase bílý, asociovat má asi konzervativní hodnoty s důrazem na tradiční rodinu, její klid, řád a pohodu - tak vyznívá klip dalšího zcela neznámého uskupení Výzva 2025.

Zástupkyně hnutí Kruh o sobě tvrdí, že jsou sociální pracovnice, učitelky, řemeslnice, matky a vědkyně, které vědí, jaké to je vyjít se stokorunou na den. Proto nabízejí politiku, která je založená na péči, spravedlnosti a práci, která podle nich dává smysl. Jejich apel míří správným směrem, neboť se zastává těch, kteří vykonávají pečující práci.

A té bude postupem času potřeba čím dál více. Je to ale jako skoro se vším tady: takřka nikdo neřeší to hlavní, natož abychom na tom hledali shodu. Přitom žijeme ve stárnoucí společnosti, jejíž demografická křivka hovoří jasně a stát by se na to měl připravit. V opačném případě ho čeká kolaps.

Klipy koalice Spolu, hnutí ANO Andreje Babiše i komunistů "ukrytých" ve Stačilo! ničím nepřekvapí. Mají jasná sdělení, obsah i forma odpovídají očekáváním. A řemeslně jde o dobře odvedenou práci.

Zato strana Rebelové to vzala zhurta - nejen že slibuje nejlepší program ze všech, ale třeba taky do roka dostupné bydlení pro všechny, konec podvodů s cenami v supermarketech nebo snížení počtu lidí v exekuci o polovinu. A prý nemáme volit herce, ale program. Což je snad i trefné.

Anarchista Urza volby opět bojkotuje tím, že se jich účastní, současně ale lidi ubezpečuje, že nechce jejich hlasy. Od základu totiž odmítá poměry a politické uspořádání, ve kterých se konají. "Někdy se zdá, že je všechno ztraceno, že slušnost prohrává a rozum se někam vytratil." Tak zní úvodní sekvence klipu koalice Spolu, která chce být naopak zárukou, že poměry, ve kterých žijeme, nebudou mít po volbách na kahánku.

Klip strany Voluntia svým tónem připomíná nějakou strašidelnou noční můru, Hnutí občanů a podnikatelů zase slibuje nejen zrušení exekucí a insolvencí, ale i samotných politiků. Nejspíš tedy i sebe sama, kdyby někdy v budoucnu nějakým zázrakem uspělo.

STAN rozehrává slovenskou kartu, čímž se vymezuje vůči Babišovi, současně v klipu Rakušan lidi ubezpečuje, že budou pokračovat po vytyčené cestě. "Budeme spolu, ale po našem." Což je zase narážka na Fialu a spol. Podobně optimisticky a pozitivně vyznívá i klip Pirátů, ve kterém jejich předseda Zdeněk Hřib opakuje jedno z hlavních hesel strany: "Máme společného víc, než si myslíte."

Přesně z opačného spektra je sekvence strany, která se jmenuje Česká republika na 1. místě. Vystupují v něm v 90. letech svými extremistickými kontroverzemi proslulý Miroslav Sládek a Ladislav Vrábel, který se zase zviditelnil za covidu v rámci dezinformační scény. Jmenovat by se mohl: Hledali se, až se našli.

Nakonec video strany, o které nikdo nikdy neslyšel - Jasný Signál Nezávislých. V potemnělé kuchyni sedí při svíčce žena, je zabalená do deky, atmosféra je stísněná. Čte si. Po chvilce otočí stránku v knize a řekne: "Je na čase otočit list a začít číst novou kapitolu našich dějin. Tak, abychom si nemuseli číst u svíčky a aby nám u toho nebyla zima."