V západních zemích posledních let se jednou z nejkontroverznějších stala zdánlivě jednoduchá otázka: Kdo je to žena? 

Otázka budí vášně kvůli problematice transgenderu a diskuzím o tom, zda transženy, čili rodilí muži po úřední změně pohlaví, mají mít stejné zacházení jako rodilé ženy - zda mají mít například přístup do chráněných ženských prostor, jako jsou šatny a převlékárny, nemocniční oddělení, noclehárny pro lidi bez domova, či ženské věznice. Nebo i na ženské sportovní soutěže.

Přelomový moment

Ve středu na otázku poskytl jasnou odpověď Nejvyšší soud  ve Velké Británii. Transženy nejsou ženy - alespoň ne v kontextu britského antidiskriminačního práva. Pojmy "žena" a "pohlaví" se zde vztahují k biologické podstatě, nikoliv k úřední certifikaci nebo sebeidentifikaci. Tak rozhodl soud ve sporu aktivistek z organizace Za ženy Skotska (FWS, For Women Scotland) se skotskou vládou.

"Jde o přelomový moment v debatě o genderu," řekl k věci Michael Foran, odborník na právo z Univerzity v Glasgow. "Ve všech citlivých oblastech, jako je sport, vězeňství nebo prostory vyhrazené pouze pro jedno pohlaví, to znamená, že ‘žena’ znamená biologická žena a ‘pohlaví’ znamená biologické pohlaví."

Politická shoda a hluboké znepokojení

Rozhodnutí uvítaly hlasy jak vládnoucích labouristů, tak i opozičních konzervativců. Mluvčí vlády konstatoval, že nález udělá jasno v případech nemocnic, uprchlických center a sportovních klubů, a doplnil, že "tato vláda bude vždy chránit jednopohlavní prostory". Kemi Badenochová, šéfka opozice, reagovala ostřeji: "Říct, že ‘transženy jsou ženy’ nikdy nebylo fakticky pravdivé a teď to není pravda ani podle práva."  

Nadšení ale zdaleka nebylo všeobecné. Například vlivná nezisková organizace Stonewall, jež se zaměřuje na práva sexuálních menšin a translidí vyjádřila ve středu "hluboké znepokojení ohledně širších důsledků dnešního rozhodnutí Nejvyššího soudu". 

Ředitel organizace Simon Blake napsal, že "to bude neskutečně zneklidňující pro transkomunitu a pro všechny z nás, kteří ji podporují" a dodal, že budou "pokračovat ve své práci s vládou a parlamentem, aby dosáhli rovná práva před zákonem pro LGBTQ+ lidi". 

Fašistické lesby

Nedá se však říci, že by všichni z LGBTQ+ aliance věc viděli takto negativně. Za zmínku stojí především úvodní "L", jež označuje lesby. Tři lesbické organizace se totiž u soudu výslovně přimluvily za rozsudek ve prospěch skotských žen z FWS. Pokud by soud stěžovatelkám nevyhověl, mělo by to zásadní důsledky i pro vytváření lesbických spolků a klubů. Například pokud by takové sdružení mělo více než dvacet pět členů, bylo by pro lesby nezákonné z něj vylučovat transženy, jež se narodily jako biologičtí muži. 

Novinářka a radikální feministka Julie Bindelová konstatuje, že v minulosti vedla neochota lesbických kruhů otevřít se transženám k ostrým reakcím ze stran aktivistů. "Říkali, že jsme fašistky, protože jsme chtěli mít právo na to být pouze pro ženy," popisuje výpovědi z lesbických řad. Tlak na větší inkluzivitu šel mimochodem i z velkých mezinárodních organizacích - ženská odnož Organizace spojených národů například spustila kampaň "Translesby jsou lesby". 

I pro to má být současný rozsudek tak zásadní pro lesbickou komunitu. "Pokud by rozsudek dopadl špatně, pak by lesbické organizace měly povinnost přijmout heterosexuální muže s kusem papíru, jenž říká, že jsou ženy. A tohle byl i velký důvod, proč se soud nakonec rozhodl takto, protože by to bylo nejen zjevně nestoudné, ale fakticky by to zrušilo svobodu shromažďování leseb," komentovala věc Helen Joyceová, irská novinářka a autorka knihy Trans: Když ideologie potká realitu, která je dlouhodobě kritická vůči transaktivismu. 

Transfóbní Rowlingová

Stejně kritická je dlouho i slavná autorka J. K. Rowlingová, jež žije ve skotském Edinburghu a organizaci FWS podporuje. "Byly to tři výjimečné, neústupné Skotky s armádou podporovatelů za zády, které dokázaly tento případ dostat až k Nejvyššímu soudu -  a svým vítězstvím ochránily práva žen a dívek po celé Velké Británii," napsala na síti X a později se nechala vyfotit, jak oslavně pózuje s doutníkem v ústech a  drinkem v ruce na luxusní jachtě s popiskem "​​Miluju, když všechno klapne podle plánu".

Rowlingová se v tématu angažuje již řadu let. Kvůli této "transfóbii" se od ní v minulosti distancovali mimo jiných i Emma Watsonová a Daniel Radcliffe, hvězdy filmů o Harry Potterovi. Autorka nicméně pokračuje a kromě protežování exkluzivních ženských prostor se negativně vyslovila například i proti medicínské genderové tranzici nezletilých a proti zavírání biologických mužů, jež se identifikují jako ženy, do ženských věznic.

Nenávist v ženských věznicích 

Minulý rok například zmiňovala případ útočníka Adama Grahama, který v letech 2016 a 2019 znásilnil dvě ženy. Po zatčení se v roce 2020 přejmenoval na Islu Brysonovou, začal se identifikovat jako žena a byl také poslán do ženské věznice. Toto rozhodnutí bylo po valné kritice nakonec zvráceno, neboť Graham/Brysonová představoval/a nebezpečí pro spoluvězeňkyně. 

Rowlingová však upozorňovala na skutečnost, že ani u těchto zločinů nemůžou kritici snadno poukázat na fakt, že pachatelé jsou biologičtí muži, ačkoliv se tak sami neidentifikují. Mimo jiné proto, že by jim za to mohl hrozit trest podle skotského zákona proti nenávisti, který pojem "nenávist" vnímá subjektivně, a použití špatného zájmena, nebo označení člověka za jiné pohlaví, než jak se sám vnímá, se ve Skotsku mnohdy jako nenávistné bere. Rowlingová se tehdy vystavila možnému policejnímu stíhání, když veřejně označila několik transžen za muže. Policie nakonec nezasáhla.  

Násilník Karen Whiteová a její penis

Citlivost, s jakou úřady donedávna vnímali problematiku transgenderu, dokládá i případ násilníka, jenž se identifikoval jako žena jménem Karen Whiteová. Ten byl odsouzen za sexuální obtěžování dítěte a za opakované znásilnění ženy, načež byl uvězněn v ženské věznici, kde sexuálně útočil znovu a znásilnil další. Státní zástupce popsal skutek následovně: "Obžalovaná stála velmi blízko poškozené, dotýkala se její paže a mrkala na ni. Měla erekci a její penis vyčníval z horní části kalhot."

K prohlášení se ve své době nekompromisně vymezil novinář James Kirkup: "Přečtěte si ten citát znovu a zamyslete se nad spojením ‘její penis’. Je to lingvistický důsledek idejí a praktik, které dovedly anglické právní autority k tomu, že daly Karen Whiteovou, několikanásobného násilníka a pedofila, do uzavřené budovy plné zranitelných žen," napsal. 

Podle něj šlo o důsledek slepého a bezmyšlenkovitého přebírání aktivistických apelů a sloganů, jako například "transženy jsou ženy". "Tahle fráze přesvědčila lidi v pozici autority, že Karen Whiteová, a penis Karen Whiteové, by měli být v ženské věznici," napsal Kirkup s dodatkem, že ochrana zranitelných žen před násilníky by měla stát nad respektem k sebeurčení vlastní genderové identity. 

Pohlaví nepotřebuje vysvětlení

Rozsudek Nejvyššího soudu přináší nejen nejen praktické důsledky, ale i zásadní symbolické vyjasnění: že pojem pohlaví není proměnlivou identitou, ale objektivní kategorií, která není nijak složitá. 

"Definice pohlaví v zákoně o rovnosti z roku 2010 jasně říká, že jde o binární koncept - člověk je buď muž, nebo žena," uvedl soud. "Ačkoliv slovo ‘biologický’ v definici výslovně nefiguruje, její běžný a jednoznačný význam odpovídá biologickým charakteristikám, které určují, zda je daná osoba muž nebo žena," dodává. "Tyto charakteristiky jsou podle soudu samozřejmé - a není třeba je dále vysvětlovat."