Oblíbená herečka Lenka Vlasáková je maminkou čtyř dětí. K jejich výchově chtěla přistupovat víc intuitivně a dopřát jim to, co sama jako malá neměla. A to nejen jako rodič, ale také i tím, kam je umístí do školy. Věděla, že cestou klasického školství jít nechce. Sama si pamatuje, že z toho přístupu měla trauma.

"Z toho autoritativního přístupu. Vždycky tam stál učitel, který měl nad námi absolutní moc. Mohl rozhodnout o tom, jestli v něčem uspějete nebo neuspějete. Mně tohle naprosto nevyhovovalo. A co jsem řešila ve svém životě a v terapiích, vždycky jsem narazila na tento frontální útok od té tabule. A proto jsem nechtěla, aby toto zažily i mé děti," rozpovídala se v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.

Přestože i waldorfský systém výuky má učitele v čele, Lenka Vlasáková zdůrazňuje klíčový rozdíl: neustálou komunikaci mezi žáky a individuální vnímání každého dítěte. "Vždycky je tam navnímání a nacítění, kdo tam před ním stojí," vysvětluje herečka. Tento přístup se projevuje i v každodenním rituálu, kdy učitel vítá každého žáka podáním ruky přímo mezi dveřmi třídy.

"Všechny tři moje děti - Amálka, Sofie a Max -, když přišly na střední školu, byl to pro ně normální rituál, který dělaly devět let na základní škole. Když tohle udělaly na střední, dostávaly se do hrozných konfliktů. Už jen tímto gestem dáváte najevo nějakou sounáležitost, že jste rovnocenní partneři. To byl často problém," povídala Lenka dál. 

Nejmladší dítě šlo jinou cestou

Ale ne všechny ratolesti prošly waldorfským systémem. Poslednímu dítěti, synu Johanovi, tato forma vzdělávání nevyhovovala. Museli proto s manželem Janem Dolanským hledat jinou cestu. Potřeboval ještě větší svobodu.

"Přešel na demokratickou školu. Tam jsou pravidla ještě jiná. Všichni mají stejně silný hlas, stejná práva. Dospělí i děti," dodala.

Výuka probíhá formou samovzdělávání, učitelé jsou spíš průvodci. "Náš způsob, jakým jsme vedli naše děti, vzbudil v našem okolí spoustu otázek. Všichni měli strach, co s nimi bude. Jestli se dostanou na střední školu. Musím říct, že z těch asi 26 dětí, které byli ve třídě, jde jen jedno na učňák. Ostatní jsou velmi úspěšné na středních školách," vysvětluje herečka.

Problém se střední školou neměli

Podle ní nikomu waldorfská škola dveře k dalšímu vzdělání nezavírá. Naopak děti odcházejí s jasnou představou, kdo jsou a co chtějí. Málokdy je tam někdo, kdo neví, co chce dělat. Ta škola vám umožní prý poznat, kdo vlastně jste.

"To samé je i ta demokratická škola. Johan je velmi speciální a individuální. Má nadání na různé věci. Jestli něco potřeboval, bylo to uzrát lidsky a poznat, kdo je. K tomu mu demokratická škola dopomohla. Teď ve čtrnácti letech si s ním můžete povídat o filozofii, o hudbě, o vztazích a je dobrý analytik. Velmi přesně vám řekně, co chce a co nechce," přiznává slavná herečka.

Nicméně je přesvědčená, že ve srovnávacích Scio testech by neuspěl. "Jsou těžké a nejsou založené na tom, aby se zjistilo, jestli dítě něco umí, ale jestli ho dokážete na něčem nachytat. Nevím, proč by neměl mít každý právo na vzdělání. Třeba v průběhu zjistí, že na gympl nemá, ale bude z něj šikovný truhlář," míní Lenka Vlasáková.

Na alternativní školách se jí líbí, že se tam neznámkuje, ale uděluje slovní hodnocení, ze kterého se jako rodič, ale i žák něco dozví. Čísla jsou podle ní obecná záležitost, nevíte, co přesně si pod tím představit. Je to reflexe společné práce s učitelem a hledají pak cestu, jak se v něčem zlepšit a kde zabrat.

Čtyři děti, čtyři puberty

Zdálo by se, že Lenka je velmi mírná a svobodná ve výchově, ale uvědomuje si, že ratolesti potřebují i hranice. Málokdo by to do ní řekl, ale umí být i přísná. Třeba co se týče moderních technologií. Doma bylo jasně dáno, od jakého roku dostanou telefon, přístup k počítači a podobným výdobytkům dnešní doby.

"Telefon mohli mít od devíti let, chytrý telefon od dvanácti a od patnácti počítač. Věděli, že to všichni měli stejně a přes to nejede vlak. Cola se pila na dovolení, jinak se pije voda. Místo sladkostí jedli sušené ovoce. Měli jsme určité hranice, ale bylo to láskyplné. Nebylo to dramatické," smála se hvězda filmového plátna.

Prožila čtyři puberty, ale prý to přežila v pořádku. Vzala to tak, že se snažila chápat, že se s nimi něco děje, je to nejkřehčí období života, byť to tak vypadat nemusí. Nezlobila se na ně za pubertální výlevy. 

"Jestli chcete, aby to dítě dítě bylo dospělé, tak toto je stříhání té pupeční šňůry. Otevřou oči a uvidí, kdo skutečně jste. Nebudou už mít tu iluzi dokonalých rodičů. Ale i vy poznáte, kdo skutečně jsou," uzavřela vyprávění.

Tři starší děti se už od rodičů odstěhovaly, ale rády se vrací domů. Nejmladší Johan ještě žije s rodiči, protože mu je čtrnáct, ale Lenka si myslí, že nebude trpět syndromem prázdného hnízda, až i on si jednou začne budovat svůj život. Je ráda, že se všemi má otevřený a přátelský vztah. Dokonce spolu jezdí i na společné dovolené.