Zabývá se především chirurgií ruky a obličeje. Opravuje rovněž těla poškozená rakovinou. "Vůbec nejtěžší jsou ale případy, kdy někdo přijde o skalp," říká Jiří Bayer - vedoucí lékař Kliniky plastické chirurgie při Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze.

Složité je podle něj i přišití ztraceného penisu. "V Česku je takových případů poměrně málo," říká ."Ale v Asii jsou ženy víc od rány a své muže tímto způsobem trestají. Hlavně za nevěru," dodává.

Co přišíváte vůbec nejčastěji?

Rozhodně jsou to ruce a prsty. To je náš denní chleba. Tyto úrazy tvoří až devadesát procent všech zákroků, které u nás řešíme. Lidem chybí články prstů, další přišli o celou paži. Uřízli si ji třeba na cirkulárce, to je vůbec nejtypičtější úraz. Jakmile udeří sobota a na chalupách se rozjedou cirkulárky, naše oddělení se začne plnit zraněnými lidmi. Nejhorší je to na podzim, když si zahrádkáři a chalupáři začnou pořizovat zásoby dřeva na zimu.

A teď v létě? O jaké části těl přicházejí lidé v tomto počasí?

V létě se zase množí úrazy z pokousání psem. Máme tady hodně obličejových zranění. Lidé přišli třeba o nos nebo o kus tváře. Bohužel jde často o malé děti.

Kolika z nich dokážete pomoci?

Většině. Výsledek ale samozřejmě záleží na mnoha okolnostech. Třeba na tom, jestli je daná část utržená, nebo uříznutá. Pokud je utržená, všechno je komplikovanější. Důležité je i to, jak dlouho po zranění lidé do nemocnice přijeli.

Do jaké doby by to měli stihnout?

V případě celého předloktí, kde je hodně svalů, je ideální přijet do šesti hodin. Později už šance na úspěšnou rekonstrukci klesají, protože svaly jsou hodně citlivé na nedostatek kyslíku. Ruka sice přišít stále půjde, už se ale nebude hýbat. Svaly budou mrtvé.

U prstů je tato doba o něco delší, protože svalů je na nich minimum. Jsou tam spíš šlachy, kosti a nějaké nervy. To znamená, že prsty se dají přišít i po osmi hodinách, někdy dokonce i po deseti hodinách. U dětí, které se rychleji regenerují, to může být i víc. Tato doba se dá navíc prodloužit chlazením.

Takže je třeba dát ruku k ledu?

K ledu určitě ne, utržená část nesmí zmrznout. Už by se pak nikdy přišít nedala. Stejně jako prst, který plave ve vodě - to už taky nikdo nikdy nedá dohromady.

Správný postup je takový, že se ruka nebo prst zabalí do vlhkého kapesníku a vloží do igelitového pytlíku. Ten se pak zaváže a dá ještě do jednoho igelitového pytlíku. V tom je dobré mít vodu s několika kostkami ledu. Ideální teplota, v jaké bychom měli amputovaný prst nebo ruku uchovávat, jsou zhruba čtyři stupně Celsia. To je teplota ledničky.

Pokud člověk tohle všechno dodrží, tak mu dokážeme pomoci. Dnešní rekonstrukční chirurgie a mikrochirurgie už totiž umí zázraky, chce to jen trochu fantazie.

Fantazie?

Musíme u toho přemýšlet, žádná rekonstrukce není stejná. Často si taky musíme vypomáhat jinými částmi těla. "Vypůjčíme" si třeba kosti, svaly nebo nervy z jiného konce a nahradíme jimi, co chybí. Člověka znovu poskládáme jako puzzle.

Přiblížil byste to na nějakém příkladu?

Třeba jednou k nám přivezli muže, který měl odkrytou celou holenní kost. Měkké tkáně byly tak zhmožděné, že odumřely. Mikrochirurgicky to napravit nešlo. Chvíli jsem proto přemýšlel, co s tím. A protože to s ohledem na jeho cévy nešlo jinak, přišil jsem mu nohy k sobě. Tkáň ke kosti přirostla a po čtyřech týdnech se mohly nohy oddělit. Kousek lýtka z jedné nohy zkrátka vypomohl té druhé. Noha se díky tomu nemusela amputovat.

Podobně se dá vytvořit nový prs z tkání, které odebereme na břiše. Nebo dolní čelist s pomocí kousku kyčle. Nahradit se dají i nervy a cévy, které mikrochirurgicky přišijeme. Člověk je zkrátka plný náhradních dílů, lékař jenom musí rychle vymyslet, jak co přenést. Aby to fungovalo a proudila do toho krev.

Rekonstruujete i vnitřní orgány?

Ano, nahrazovali jsme třeba jícen, a to z kusu střeva.

U čeho se opravdu zapotíte?

Nejtěžší jsou případy, kdy někdo přijde o skalp. Ve stroji se mu zachytí vlasy a utrhne mu to celou měkkou tkáň z hlavy - včetně obočí, očních víček a uší. Zůstane jenom lebka. Strašně to krvácí a je to nesmírně devastující úraz. Takových případů máme zhruba jeden až dva do roka a jsou opravdu velmi složité. Ačkoliv se to snažíme zakrýt různými kusy kůže - většinou ze stehna -, nikdy to nevypadá dobře.

Lepší výsledky jsou, pokud se dá skalp znovu kompletně přišít. Tedy replantovat. Pokud se tohle povede, je to pro daného člověka jako zázrak. Za měsíc mu znovu začnou růst vlasy a vrátí se mu jeho původní vzhled. Z takového zákroku máme největší radost.

Vzpomenete si i na nejraritnější případ, který jste řešil?

To byla asi replantace penisu. Dělal jsem ji zhruba před dvěma lety. Dvacetiletý muž vzal kuchyňský nůž a kompletně si úd uřízl. Včetně šourku. Raritní to bylo jednak proto, že takových případů je poměrně málo - alespoň v Česku. Druhým důvodem je to, že penis má velmi specifickou tkáň. Jsou tam topořivá tělesa, k tomu je tam hodně nervů a cév. Přišít ho proto byla velká výzva.

A povedlo se?

Povedlo. Močová trubice byla v pořádku a na genitálu nebylo na první pohled nic vidět. I šourek vypadal perfektně. Pokud se ale ptáte i na další funkce, tak tam odpověď nemám. Bohužel jsme o tom nedostali žádné zprávy. Ten chlapec měl duševní problémy a skončil záhy na psychiatrické klinice. Užíval i antipsychotika, která potlačují sexuální pudy. O osudu orgánu a všech jeho funkcí se proto můžeme jen dohadovat.

Říkáte, že úrazů penisu bývá poměrně málo - alespoň v Česku. Znamená to, že v jiných zemích je to jinak?

Ano, v Asii jsou takové případy výrazně častější. Ženy jsou tam asi víc od rány a své může tímto způsobem trestají. Hlavně za nevěru. Bývají to hodně devastující "úrazy". Něco o tom vím, část svých dovedností mikrochirurga jsem nabýval i na stáži na Tchaj-wanu.

Operujete penisy i v rámci estetické plastické chirurgie? V posledních letech je to prý trend - muži požadují vylepšení i v této oblasti…

Trend to sice možná je, ale já se penisům v estetické plastické chirurgii nevěnuji. Držím se od toho dál, protože muži mívají v této oblasti hodně specifické požadavky. Pro mě je to někdy až za hranou. Pokud něco takového řeším, tak jsou to spíš následky podobných zpackaných operací. Většinou jde o obtížně odstranitelné komplikace.

Například?

Třeba prodloužení penisu může snadno skončit tak, že se tam přetnou vazy. Úd je pak sice opticky delší, ale je to na úkor erekce - jen divoce visí. Problematické může být i rozšíření orgánu. Nedávno u nás v nemocnici ležel pacient, který se snažil svépomocí aplikovat do penisu nějakou výplň. Skončilo to ale hrůznou příhodou, po které byl rád, že mu z penisu vůbec něco zbylo.

Párkrát jsem muže operoval i kvůli nádorovému onemocnění, které ho připravilo o část penisu a měl kvůli tomu funkční problémy. V tomto případě jde ale o něco jiného než o prodloužení z rozmaru. Je to pomoc v nemoci. Pokud někomu kvůli rakovině zbyde jen 2,5 centimetru penisu, tak je pro něj jakékoliv prodloužení obrovskou pomocí. V tom smysl vidím.

Jak to máte u žen a jejich požadavků na "zkrášlení" genitálu?

Tak těchto operací děláme celkem dost. I tady to může mít estetické i zdravotní důvody. Můžeme napravovat různá poporodní poranění, případně jakékoliv asymetrie. Nejčastěji jde o stydké pysky.

Co další trendy? S čím za vámi chodí lidé v rámci estetické plastické chirurgie?

Muži chodí nejčastěji kvůli převislým očním víčkům, chtějí omladit a osvěžit. Totéž platí i pro ženy. U obou pohlaví jsou časté i liposukce, plastiky břicha a samozřejmě prsů. Muži je chtějí zmenšit, ženy naopak zvětšit nebo vytvarovat. To mi nevadí, naopak to dělám celkem rád.

Do některých oborů medicíny už proniká umělá inteligence. Jak je to u vás?

U nás v plastické chirurgii s ní prozatím moc nepracujeme. Existují sice různé počítačové 3D simulace, které dokážou namodelovat ideální výsledek, odoperovat to ale stejně nakonec musí chirurg. Ve finále tedy záleží hlavně na něm a na jeho zručnosti. A že by v nejbližší budoucnosti začali místo lidí operovat výhradně jen roboti, tak to si nemyslím. Podle mě budou ještě dlouho rozhodující ruce konkrétního chirurga.

Máte je pojištěné?

Ruce pojištěné nemám, protože žádná taková pojistka u nás na trhu neexistuje. Člověk si může zřídit jen nějakou vyšší úrazovou pojistku. A tu mám.

Měnil byste něco vy sám na sobě? Nebo absolvoval jste už nějakou plastickou operaci?

Prozatím ne. Pokud jde o vzhled, asi nemám nic, s čím bych se nedokázal smířit. Časem se možná dopracuju k nějaké operaci očních víček, prozatím to ale nepotřebuju. Jak to bude dál, uvidíme.